Článek
Na jaře 1981 se na madridských pouličních trzích prodával olej, který sice vypadal a chutnal stejně jako běžný řepkový produkt, jeho požití však mělo pro nic netušící lidi mnohdy fatální následky. Byl totiž toxický.
Do Španělska se v té době dovážel ze sousední Francie levný řepkový olej pro průmyslové využití. Obsahoval anilin, aby byl znehodnocen a odrazoval tak od konzumace. To zaujalo i podvodníky ze Sevilly, kteří vymysleli metodu, jak z něj chemickou látku odstranit a oleji navrátit kýženou chuť.
Podivná nákaza, na kterou antibiotika nezabírala
Když se 1. května 1981 v Madridu objevila podivná plicní choroba připomínající zápal plic, na kterou nezabírala antibiotika, jen těžko si ji někdo spojoval s řepkovým olejem. Nákaz ale přibývalo a někteří pacienti měli i přidružené obtíže jako křeče či selhávání jater. Objevila se i první úmrtí.
Během několika týdnů zemřelo na stejné potíže asi 300 lidí, otráveno však bylo zhruba 100 tisíc osob, které sice přežily, ale asi 10 tisíc z nich, včetně dětí, si odneslo doživotní následky v podobě invalidity. Tehdy už bylo jasné, odkud vítr vane. Vše ukazovalo na olej z tržnice.
Za hlavní viníky byli označeni obchodníci Ramon a Elias Ferrerové. Ti si v roce 1989 po vleklém soudním procesu odnesli dlouholeté tresty odnětí svobody.
Památník obětem otravy.
Syndrom toxického oleje
Aféře se začalo říkat syndrom toxického oleje a co se týče otrav jídlem, nemá v moderní historii obdoby. Otrava měla sice v prvotní fázi znaky infekce, nicméně za stav pacientů mohla zcela jistě chemická přísada. Dodnes však zůstává záhadou, o jakou látku nebo směs látek by se mělo jednat.
Studie z roku 2007 otištěná v odborné publikaci Textbook of Clinical Neurologys, která je k dispozici online na portálu ScienceDirect, uvádí, že navzdory intenzivnímu výzkumu je patogeneze onemocnění stále nejasná. Podvodníci totiž anilin z oleje odstranili, nicméně v produktu zůstaly mizivé stopy ropných látek, které by však podle vědců samy o sobě v malém množství neměly způsobit smrt. Každopádně za smrtí stovek nevinných lidí stála touha obohatit se, a to i s ohledem na velký risk v podobě ohrožení veřejného zdraví.
Že by bylo vše jinak?
Během vyšetřování se mezi obyvateli Madridu šířila konspirační teorie o spiknutí a experimentech na lidech. Někteří nakažení se dušovali, že nikdy kontaminovaný olej z tržiště nekonzumovali a syndrom dávali do souvislosti s pokusnými postřiky zeleniny nebo blízkostí americké vojenské základny. Alternativním teoriím by nahrávala skutečnost, že velká část postižených patřila k bohatším vrstvám obyvatelstva. Proč by takoví lidé jedli levný olej ze špinavé tržnice? Jenže olej odtud putoval i do restaurací.
Doplňující zdroj:
