Článek
Bart Hughes, nizozemský student medicíny, přišel v roce 1964 s teorií o útlaku mozku lebkou. Věřil, že kdyby měl orgán více prostoru pro svůj vývin, lépe by se okysličoval a prokrvoval. Tak by mohl člověk dosáhnout daleko lepších intelektuálních schopností a zároveň by nemusel trpět psychickými obtížemi.
Jak se ale zbavit vězení vlastní lebky? Hughes měl za to, že řešením je trepanace. Prastarý chirurgický zákrok, který spočívá v proražení lebky a vyvrtání otvoru v ní. Takto se lidé už v pravěku měli zbavovat bolestí hlavy či duševních chorob. Archeologické nálezy docela dobře vypovídají, jak často byl tento zcela jistě bolestivý a nebezpečný zákrok prováděný. Některé vykopané lebky obsahují dokonce až pět otvorů.
Od trepanace se ale pochopitelně ustoupilo a s výjimkou některých domorodých kmenů v africké Keni ji moderní chirurgie již dávno nevyužívá. Poslední případy takové léčby souvisejí s lobotomií, nicméně i během tohoto kontroverzního zákroku se od trepanace ustoupilo ve prospěch transorbitální lobotomie.
Bart Hughes
První nového druhu
Hughes chtěl docílit lepšího prokrvení mozku tak, aby tepal stejně jako srdce. Pro toto tvrzení ale neměl žádný hmatatelný důkaz, který však nutně potřeboval, aby jej alespoň někdo poslouchal. Jenže jak toho docílit? Ke svému pokusu žádného dobrovolníka nesehnal, a tak se rozhodl k trepanaci sebe sama. Měl se stát prvním člověkem druhu Homo sapiens correctus.
A tím se také stal. Přestože ani nenašel žádného lékaře, který by zákrok provedl, houževnatý Hughes si otvor do lebky v roce 1965 vyvrtal vlastními silami za pomoci zubařské vrtačky. Detaily zákroku nepopsal, ale zveřejnil snímek, jak si do lebky vrtá otvor u zrcadla.
Bart Hughes během trepanace.
Vyvolení
Je celkem logické, že Hughes moc následovníků nenašel. Jeho teorie neměla žádný náboženský podtext ani nehlásala revoluci, tak proč si dělat díru do lebky? Navíc z Hughese se evidentně „nadčlověk“ nestal. Přesto si několik příznivců našel.
Mezi největší nadšence patřili Britové Joey Mellen a Amanda Fieldingová. Oba byli ochotni jít ve svém přesvědčení stejně daleko jako Hughes. Fieldingová věřila, že sjednocení rytmu mozku a srdce nejenže člověka intelektuálně posune do nevídaných výšin, ale dokonce zákrok chápala jako umělecké dílo, jakýsi další krok evoluce.
Mellen se o zákrok pokusil pomocí trepanu, což je historický chirurgický nástroj, pomocí kterého se trepanace prováděla. Sám to na první pokus nezvládl, tak oslovil Fieldingovou. Jenže při zákroku omdlel a musel do nemocnice. Odtamtud putoval na psychiatrii. Jakmile jej propustili, dílo vykonal se zubní vrtačkou, ačkoliv na jiném místě lebky. Fieldingová také věřila zubní vrtačce a celý zákrok natočila jako dokument zvaný Heartbeat in the Brain.
Fieldingová ve snímku Heartbeat in the Brain.
Oba dva se po trepanaci cítili dle vlastních slov povznešeně a vybudovali malou skupinu lidí, kteří věřili, že metoda opravdu přináší zlepšení mozkových funkcí. O tom, zda někdo z nich zákrok sám na sobě provedl, však neexistují žádné zprávy. Věda však o trepanaci nechce nic slyšet. Neexistují žádné důkazy, které by prokázaly, že metoda přináší jakákoliv pozitiva. Spíše naopak. Přivodit si takto závažné zranění je životu nebezpečné.
Zdroje:
