Článek
„Vždy jsem si myslela, že umění je otázkou mezi životem a smrtí a některé z mých performancí opravdu zahrnovaly možnost, že zemřu.“ Takto se vyjádřila srbská umělkyně Marina Abramovićová po jednom ze svých aktů. A nebyla daleko od pravdy. Především její rané performance „Rhythm 0“ a „Lips of Thomas“, ukázaly, jak moc je odhodlána vztah umění, života a smrti zkoumat.
Dělejte si se mnou, co chcete, tady na to máte nástroje
Marina Abramovićová se narodila v Bělehradě v roce 1946. Rychle inklinovala k umění, a to především vlivem matky. Vzhledem k celkem uvolněným poměrům v Jugoslávii 70. let a také díky vysokému postavení rodičů, mohla cestovat i do západních zemí. Po prvotních experimentech především se zvukem rychle přilnula k samotnému procesu vzniku díla. Ten je podle umělkyně ve skutečnosti důležitější než výsledek samotný. Takový myšlenkový pochod stál u zrodu vůbec nejkontroverznější performance, kterou Abramovićová uskutečnila - nesla název „Rhythm 0“.
Performance se uskutečnila v roce 1974 v Neapoli, nicméně při zpětném pohledu se spíše jeví jako šílený psychologický experiment. Náhodně vybrané publikum bylo s nehybně stojící Abramovićovou uzavřeno na 6 hodin v sále, kde byly tyto instrukce: „Na stole je 72 předmětů, které můžete použít dle potřeby. Já jsem předmět. Během této doby přebírám plnou zodpovědnost.“
Některé předměty, které byly v roce 1974 položeny na stole pro účely performance Rhythm O.
Mezi předměty byly celkem obyčejné věci jako peříčko, růže, med, víno, ale také pastička na myši, alkohol, řetěz, žiletka, nůžky, nože nebo dokonce kondom a nabitá zbraň. Lidé se mohli po sále libovolně pohybovat a mezi umělkyní a nimi nebyla žádná bariéra. První dvě hodiny probíhaly vcelku neškodně a pro Abramovićovou hladce. Publikum se jí lehce dotýkalo, hladilo ji a krmilo. Žena povolně stála a byla připravena na cokoliv.
Když se performance přehoupla do třetí hodiny, lidé se evidentně začínali méně ostýchat a možná vlivem alkoholu i nudy opadaly jejich zábrany. Někdo ženě rozřízl šaty, o hodinu později ji začali řezat do kůže žiletkami. Poslední dvouhodinovka byla vyloženě zvrhlá. Jeden z mužů se ji pokusil znásilnit, tomu ovšem jiný návštěvník zabránil. Další jí vložil nabitou zbraň do ruky a přikázal, ať se zastřelí. Ona však jen dál stála - pořezaná, popíchaná od trnů, unavená a politá.
You know the artist Marina Abramovic and her disturbing experiment in 1974 “rhythm 0” ? pic.twitter.com/4xVvuBQEza
— 𝙇𝙭𝙪𝙧𝙭 𝙆𝙣 🧸 (@LxurxKn) March 18, 2022
Po šesti hodinách začala v takovém stavu chodit po sále a chtěla se každému z návštěvníků podívat do oči. Nikdo z aktérů však její pohled neopětoval, někteří dokonce utíkali.
Abramovićová později v podstatě přiznala, že se experiment vyvíjel, jak předpokládala, a že jeho výsledkem je skutečnost, kam až je člověk schopen dojít, pokud nemá žádné zábrany. Hlasy z druhé strany, tedy od kritiků, to víceméně potvrzují, nicméně se objevil i názor, že publikum vědělo o sadomasochistických sklonech umělkyně a dělalo to, co se od něj očekávalo.
Nechte mě vykrvácet
O rok později přistoupila k podobně nebezpečnému experimentu. Během performance „Lips of Thomas“ v rakouském Innsbrucku se nahá postavila před publikum, snědla kilogram medu, vypila litr vína, žiletkou si na břicho vyřezala pěticípou hvězdu a poté ulehla na kříž z ledu, kde pomalu krvácela z ran, které si způsobila. Takto chtěla vydržet až do konce performance, nicméně to zděšení diváci ukončili v obavách o její život. Scénu ještě jednou zopakovala v roce 2005 v New Yorku.
Hledání původu zla nebo jen touha šokovat?
Vystoupení Abramovićové se vymykají zarytým představám o umění. Sama prý, jak je nastíněno již na začátku článku, hledá hranici mezi životem a smrtí, ale také objevuje temná zákoutí lidské mysli. Podle některých kritiků jde ale umělkyni pouze o šokování diváků, jiní zase věří, že si libuje v masochismu.
Abramovićová aktuálně žije poblíž New Yorku ve městě Hudson, kde sídlí její Institut (Marina Abramović Institute). V roce 2016 vydala autobiografickou knihu.
Další zdroje:
