Jak tuberkulóza ovlivnila módu a formovala pohled na krásu

Svět módy totiž vždy reflektoval své okolí a tak nějak reagoval na aktuální události. Ve Spojeném království se během viktoriánské éry, tedy epochy, jež je vymezena vládou královny Viktorie (1837 - 1901), stala hlavním módním vlivem životu nebezpečná tuberkulóza (zkráceně TBC).

Tuberkulóza je velmi nepříjemné onemocnění, které i v současné době patří mezi nejsmrtelnější infekční nemoci, a to i přes skutečnost, že na ni existuje léčba antibiotiky, případně takzvanými antituberkulotiky. V 19. století bylo možné příznaky tuberkulózy jen mírnit, a tak se starým kontinentem valila infekce jako lavina. Jen v Anglii v té době umírala na nemoc čtvrtina dospělé populace a byla vůbec nejčastěji se vyskytujícím onemocněním. Bakterie totiž měly ideální podmínky pro šíření se mezi téměř všemi vrstvami populace - nahrávalo tomu nejen počasí, ale i industrializace, růst měst a s tím spojená vysoká koncentrace lidí na jednom malém prostoru.

Může to znít bizarně, ale tuberkulóza hrála roli i v náhledu na soudobou krásu a ovlivňovala viktoriánské módní trendy. Ty se následně udržely i dlouho poté, co nemoc již nepředstavovala takovou hrozbu. Tuberkulóza totiž zvýrazňuje rysy, které byly nejen viktoriány považovány u žen za symboly krásy. Muže imponovaly hubené ženy s bledou pletí, růžovými líčky a rudými rty. Některým nemocným se až nepřirozeně v souvislosti s hubnutím opticky zvětšovaly oči.

Módní a kosmetické trendy tyto rysy napodobovaly. Trh zaplavila řada různých odstínů rtěnek, ženy z vyšší střední třídy si mohly dovolit i dražší make-up pro zesvětlení pleti a zvýraznění tváří růžovým pudrem. Některé dámy si zvýrazňovaly oči tak, aby působily větší.

Hubenost, někdy až nepřirozenou, navozovaly širokými sukněmi nebo bolestivými korzety. To vše pro krásu.

Ještě než v roce 1882 oznámil Robert Koch objev bakterií zodpovědných za nemoc, snažili se zdravotníci všemi silami zastavit šíření nemoci. Skutečnost, že za epidemií stojí mikroskopické organismy, se v té době již předpokládala, a proto někteří odborníci doporučovali třeba zkracování sukní. Podle nich dlouhé sukně sbíraly na ulicích choroboplodné zárodky, které se dostávaly do domácností. Žádoucí nebyly ani korzety, které podle lékařů měly za následek zhoršení krevního oběhu a tím způsobovaly větší náchylnost k nákaze.

Řada zdravotníků však přesto věřila staré a dlouho uznávané teorii špatného vzduchu, neboli miasmatu, na nějž mohli být někteří jedinci náchylní třeba i dědičně.

I pánská móda procházela vlivem tuberkulózy vývojem. Plnovousy a kníry, které dlouhá léta muži nosili zpravidla z praktických důvodů, mizely. Dříve lékaři plnovousy dokonce doporučovali, protože holení mohlo představovat riziko infekce. Navíc vousy tvář v zimě zahřívaly. S pokračujícím výzkumem nemoci se však nově doporučovalo vous shodit. Zdravotníci začali předpokládat, že strniště je semeništěm bakterií a choroboplodných zárodků.

Korzety jsou již minulostí, ale některé módní trendy, které vytvořila viktoriánské éra vlivem tuberkulózy, jsou oblíbené i dnes. Nejpopulárnější je asi používání červené rtěnky, ale třeba i linky kolem očí nebo výraznější líčení je pozůstatkem doby, kdy tato nemoc nemilosrdně kosila populaci.