Článek
Alice Orlowská se narodila jako Ellingová na konci září roku 1903 v Berlíně. Z jejího mládí se moc informací nedochovalo, přesto prameny zmiňují střípky, ze kterých si lze udělat obrázek o povaze ženy, jež během války rozhodovala o životě a smrti nevinných lidí.
Pocházela z dobře situované rodiny, přičemž její otec pracoval jako daňový inspektor. V osmnácti letech otěhotněla, ale neprovdala se. Tím pobouřila rodiče a byla i s dítětem vyhozena z domova. Po neúspěšných studiích medicíny se živila jako příležitostná modelka a nakonec v roce 1930 skončila jako manželka ruského klenotníka.
Vztah ale vydržel jen šest let. Po rozvodu převzala bar v Cáchách, ve kterém obsluhovala až do roku 1942, kdy byl podnik zničen během bombardování. V té době žila se svou matkou a jako mnoho žen reagovala na výzvu Schutzstaffel (SS) a zapojila se do výcviku pro dozorkyně v koncentračním táboře Ravensbrück.
Organizace SS tehdy ve velkém verbovala muže na frontu a jejich role v táborech začaly na určitých pozicích nahrazovat ženy. Dozorkyně však nikdy nebyly formálně členkami SS, přesto přímo spadaly pod vedení této složky NSDAP a jejich pozice byly nacisty označovány jako SS-Aufseherin.
Alice Orlowská
Bičem mířila do očí
Orlowská byla po výcviku naverbována do koncentračního a vyhlazovacího tábora Majdanek, jenž se nacházel na území okupovaného Polska. Do tábora nastoupila v říjnu 1942 a rychle si zde vybudovala pověst bestiální zrůdy, ze které šel strach vždy, když byly slyšet její kroky.
Osobně čekala u každého vozu přijíždějícího k plynovým komorám s nebohými vězenkyněmi a horlivě se starala o jejich zplynování. Nikoho nešetřila. Dle svědků s obětmi zacházela velmi surově, do komor je popoháněla bičem nebo je kopala. Děti do místností s plynovou sprchou házela hlava nehlava.
S bičem se naučila profesionálně zacházet. Libovala si ve chvílích, když mohla ženy z transportů švihat po hlavě a obzvláště přes oči. Co s takovou strážkyní? V rámci zvrácených pravidel SS ji nemohlo čekat nic jiného než povýšení do hodnosti Kommandoführerin, což ve volném překladu znamená velící důstojnice. Nově tedy měla na starost až sto žen, které třídily předměty ukradené zplynovaným obětem. Nacisté zajímalo vše cennější – hodinky, zlaté zuby, ošacení či šperky.
Pece krematoria v Majandku
Majdanek byl evakuován v dubnu 1944, protože se z východu blížila Rudá armáda. Tehdy poprvé spojenci zjistili dosud skrytou tvář druhé světové války. Orlowskou velení SS převelelo do koncentračního tábora Krakov-Płaszów. Tam se sice nemohla účastnit vražd a selekcí, protože měla na starost dozor nad pracovní jednotkou, ale i tak si na vězních vybíjela své sadistické choutky. Při jakémkoliv náznaku odpočinku je bila a ponižovala. I zde si tedy vysloužila pověst surové mrchy.
Když čichala konec války, začala se o vězněné starat
Na počátku roku 1945 už bylo jasné, že válka skončí německou prohrou. To si zřejmě uvědomila i Orlowská a její postoj k vězenkyním se rázem změnil. V lednu byla z tábora vyslána společně s dalšími dozorkyněmi a všemi vězni na takzvaný pochod smrti. V podstatě šlo o úprk před spojeneckými jednotkami, aby mohli Němci zahladit stopy po zvěrstvech ve svých táborech. Cílem byla Osvětim.
Šlo se pěšky, v zimě a spěchalo se. Mnoho vězňů během vyčerpávajících pochodů zemřelo nebo bylo zabito, aby nezdržovali. Orlowská se v té době proměnila z bestie v soucitnou ženu starající se o blaho trýzněných. Vyčerpané ženy prý utěšovala a dokonce s nimi spala na zemi venku, i když nemusela a nosila jim vodu. Když byla v posledních měsících války převelena do Ravensbrücku, chovala se k vězenkyním i nadále soucitně. Správně totiž předpokládala, že jí hrozí válečný soud.
Ihned po konci války došlo k jejímu zatčení. Před soudem stanula za týrání vězňů v roce 1947 během takzvaných Osvětimských procesů. Hrozil jí trest nejvyšší, ale nakonec, možná i s ohledem na její umírněnost v posledních měsících války, vyfasovala jen 15 let odnětí svobody. Odseděla si však jen dvě třetiny trestu a svobodu znovu okusila po deseti letech, načež se vrátila do západního Německa. Zajímavostí je, že na počátku trestu sdílela společnou celu s další sadistickou dozorkyní Marií Mandlovou, která byla v roce 1948 oběšena.
Orlowská během procesu v roce 1947
Nenávist vůči Židům jí zůstala v krvi i po válce
Vězení Orlowskou nenapravilo. Žila v Kolíně nad Rýnem. Tam často veřejně prohlašovala, že válka nedopadla dobře. Jednou prý pronesla, že nacisté odvedli jen „polovinu práce“ na Židech, jindy zase v hospodě vrchnímu vytkla, že mu natočení piva trvá déle než zplynování Židů. Za antisemitické výroky byla v roce 1973 odsouzena k 10 měsícům odnětí svobody. Odseděla si jich osm.
Soudu čelila znovu v roce 1975, kdy byly revidovány nacistické zločiny v koncentračním táboře Majdanek. Znovu jí a dalším obviněným hrozilo doživotí, ale odsouzení se nedožila. Zemřela zřejmě na infarkt přímo během hlavního procesu 21. května 1976. Bylo jí 72 let.
Zdroje: enhumbergreinhard.de, spiegel.de, youtube.com
