Jan XII., papež, který Vatikán proměnil ve veřejný dům a kasino

Katoličtí křesťané věří, že papež je zástupcem Ježíše Krista na Zemi. Za dvě tisíciletí na tomto postu, jehož kořeny spadají až do éry působení apoštola Petra, stanuly již zhruba tři stovky mužů. Ne všichni však nakonec byli jako papežové uznáni a také ne všichni byli této vysoké a v minulosti vlivné funkce hodni. Bizarních rozměrů dosáhlo působení papeže Jana XII. (955 - 963). Ano, je to více jak tisíc let zpátky, ale množství excesů, které tento mladík na papežském stolci předvedl, jej vepsalo do dějin, které by ale církev raději nikde nezmiňovala.

Budoucí papež se narodil v Římě okolo roku 937 jako Oktavián. Jeho rodiče patřili mezi mocné Římany z rodu Tuskulů, kteří ve své době ovládali městkou politiku a místní společenský život. Oktavián tak měl cestu k papežství poměrně jednoduchou. Jeho povaha však se svatou institucí moc neladila.

Když v osmnácti letech usedl na Svatý stolec, začaly ve Vatikánu zvrácenosti. A to doslova. Svatostánek tehdejšího známého světa se proměnil ve veřejný dům. Pavel XII. neměl problém si uzmout jakoukoliv ženu. Která s ním nešla dobrovolně, tu znásilnil. A bylo mu celkem jedno, že přímo v kostele. Moc si divoce užíval a v lateránském paláci provozoval něco na způsob harému. Ženy v něm bohatě odměňoval, jenže věcmi, které nebyly jeho. Kalichy i další cennosti kradl ve svatostáncích ve Vatikánu a po celém Římě. Největší škody prý napáchal v bazilice sv. Petra. Vrcholem jeho sexuálních skandálů byl incestní styk s vlastní matkou.

Hazard bujel všude tam, kam vkročil, přičemž peníze na svoji zálibu vybíral od poutníků. Nechával si platit i za svěcení kněží a pokud se mu někdo znelíbil, neměl problém s jeho sprovozením ze světa. Jednoho kardinála nechal vykastrovat, načež mu způsobil tak rozsáhlá zranění, že zemřel.

Skandály církevní autority se samozřejmě ne každému líbily. Římané nelibě nesli, že nový papež má větší zájem o prostitutky než o boží záležitosti. Objevily se dokonce zvěsti, že Jan XII. vzýval démony. Netrvalo tak dlouho a zástupce Krista na Zemi byl obviňován z nekřesťanských skutků, jako je vražda, svatokrádež nebo krvesmilstvo. Raději tedy uprchl do exilu, ale jen na čas.

Jakmile se papež vrátil do Vatikánu, všechny své protivníky nechal popravit, nicméně úřadu se beztak musel vzdát, protože jej roku 963 koncil na popud Oty I. Velikého odvolal ve prospěch nového papeže Lva VIII. Paradoxem je, že Jan XII. právě u Oty hledal pomoc během svého vyhnanství.

Jan zemřel v pouhých 27 letech. Údajně se tak stalo během divokých sexuálních hrátek s jednou z jeho milenek. Skončila tak éra vatikánské pornokracie, jak později toto období nazvali historici, kdy moc v nejmenším státě světa zásadně ovlivňovaly prostitutky.

Křesťanští historici se éru Jana XII. snažili buď úplně ututlat nebo ji přinejmenším zlehčit. Jenže skandálů bylo tolik, že dobové kroniky nešlo zcela umlčet.

Například významný teolog August Franzen (1912 - 1972) popsal éru Jana XII. takto: „I když Bůh dopustil, aby papežství a římská církev klesly tak hluboko, přece ve své všemohoucnosti pečoval o svatost církve a dovedl i zlé použít k dobrému. Právě Jan XII. dal nechtěně podnět k nápravě tím, že povolal do Říma krále Otu Velikého, když potřeboval jeho pomoc. Roku 962 přitáhl Ota se silným vojskem a zbavil církev největšího škůdce, nehodného papeže Jana XII.“

Zdroje: A. Franzen - Malé dějiny církve; g.cz; medium.com