Článek
Koncesionářské poplatky za veřejnoprávní televizi a rozhlas platí domácnosti, které daný přijímač vlastní. V současné digitální době však stále přibývá lidí, kteří se bez takových přístrojů obejdou, zejména pak bez televize. Logicky se na ně poplatek nevztahuje.
Novela zákona o koncesionářských poplatcích, kterou chystá Ministerstvo kultury, ale počítá s novou variantou. Nejenže se poplatky mají zvýšit o zhruba 25-35 %, ale nově by je měly platit i takové domácnosti, které využívají zařízení s možností připojení k internetu, tedy mobilní telefony, tablety, notebooky či počítače.
Zdražení je pochopitelné. Cena za televizi se neměnila od roku 2008, za rozhlas dokonce od roku 2005.
Problém ale nejen já vidím v druhé části návrhu. Proč máme platit koncesionářský poplatek za zařízení s internetem? Nestačí, že už platíme internet poskytovateli domácího připojení, a pak ještě mobilní data, která jsou sama o sobě v Česku drahá? Zřejmě ne.
Takový koncesionářský poplatek by se dal přirovnat třeba k zavedení platby za dálnice pro všechny, kdo vlastní automobil. A je jedno, že je velká část řidičů vůbec nevyužívá. Nebo si třeba představte tu absurditu, že platíte za vstup do obchodu jen za to, že v něm můžete nakupovat. A tak bychom mohli pokračovat.
Věřím, že má Česká televize kvalitní pořady i zpravodajství. Televizi ale nemám, nevyhledávám ji a k životu ji nepotřebuji. Mohu si zaplatit Netflix nebo jiné streamovací platformy, a tak to dělá i mnoho dalších lidí. Záleží na volbě.
Proč se veřejnoprávní médium nevydá stejnou cestou? Technicky je v dnešní době zcela jednoduché zavedení takzvaného „paywallu“ pro uživatele, kteří natolik potřebují veřejnoprávní obsah na internetu, že si jej i zaplatí. Nevidím ale žádný důvod platit za něco, co nesleduji a nepoužívám. Vy ano?
