Článek
Podezřelá úmrtí blízkých
Jedna z největších sériových vražedkyň všech dob se narodila v roce 1859 v Norsku jako Brynhild Paulsdatter Størseth. V dětských letech pracovala na farmě. Jakmile našetřila dost peněz, emigrovala za svojí sestrou za oceán, kde si nechala změnit jméno na Belle. V Chicagu pracovala jako služebná a možná právě tehdy začala toužit po bohatství a spřádat bestiální plán.
V roce 1884 vstoupila do manželství s krajanem Madsem Sorensonem. O poznání bohatší muž byl dobrou partií. Najednou žila v domě uprostřed Chicaga a ke štěstí jí nic nemuselo chybět. Jenže dům vyhořel. Naštěstí byl pojištěný, a tak si manželé za vyplacené peníze mohli koupit nový a ještě jim zbylo na založení vlastní cukrárny. Ta ale také brzy vyhořela.
Za vyplacenou pojistku si opět koupili nový dům, tentokrát v Austinu. Manželé nemohli mít děti, tak si vzali do pěstounské péče dva sirotky. Obě děti ale brzy zemřely v důsledku zánětu tlustého střeva. Belle je ještě před událostí stihla pojistit, a tak opět inkasovala šeky. Když její manžel zemřel na krvácení do mozku, byly „nešťastné“ vdově vyplaceny dokonce dvě pojistky.
Po této rodinné tragédii se žena přestěhovala do města La Porte v Indianě. Tam potkala vdovce Petera Gunnesse, který žil se dvěma malými dcerami. A hrůzy mohly pokračovat. Jen několik týdnů po svatbě zemřela z neznámých příčin první dcera. Peter na onen svět odešel, když si podle výpovědi Gunnessové rozbil lebku, protože nešťastně upadl na mlýnek na klobásy. Druhá dcera také skonala za nezámých okolností.
Vdově zůstala lukrativní farma a samozřejmě jí byla vyplacena i tučná pojistka. A tehdy začala děsivá jatka, která ukázala, že u předchozích nešťastných úmrtí jednalo zřejmě o vraždy.
Farma hrůzy
Belle začala do různých novin vkládat inzeráty na seznámení. Většinou text obsahoval, že hledá spolehlivého muže, jenž by jí byl partnerem na farmě, nicméně nechce žádného chuďase, ale muže s hotovostí. A odpovědi se hrnuly. Do Ameriky totiž mířilo mnoho svobodných migrantů.
Belle na farmu přilákala mnoho mužů. Předpokládala, že je málokdo bude hledat. Vymámila z nich hotovost a zbavila se jich. Tak to trvalo bez povšimnutí několik let. Jenže rodiny zmizelých začaly své blízké postrádat, třeba když neodpovídali na dopisy.
V dubnu 1908 farma vyhořela. Jenž tentokrát vše proběhlo jinak. Gunnessová jako by se vypařila.
Uprchla vražedkyně trestu?
Když se o požáru dočetl jistý Asle Helgelien, který postrádal bratra, kontaktoval policii. V posledních dopisech totiž zmiňoval jistou farmu v Indianě, načež se našla i korespondence mezi zmizelým a Gunnessovou. Ta zmizelého v dopisech vyzývala, ať vybere všechny peníze a tajně na farmu přijede.
Když se policie vydala prohlídku vyhořelé usedlost, jeden z vyšetřovatelů si všiml zvláštních mělkých prohlubní ve výběhu pro prasata. Začal kopat a objevil ostatky. Našel hlavu a dvě ruce.
Vyšetřovatelé prozkoumaly celé okolí farmy. Všude vykopávaly různé části těl v takovém stavu, aby byla jen těžko možná jejich identifikace. Lidská zrůda Gunnessová své oběti po smrti rozsekávala, drtila jim kosti a na svalstvo a obličeje sypala nehašené vápno. Policisté dali dohromady 13 těl, poté přestali počítat, protože z ostatků nebylo možné určit, kolik dalších obětí bylo takto pohřbeno.
Mezi oběťmi bylo jediné ženské tělo bez hlavy, které úřady nakonec identifikovaly jako Belle Gunnessovou. Za jejího vraha a současně žháře byl označen jistý Ray Lamphere. Tento muž byl roky jejím milencem. Při výslechu vypověděl, že žena cíleně zvala nápadníky na farmu, aby je pro peníze zabíjela. K její vraždě se však nepřiznal. Tvrdil, že nejde o Gunessovou, ale o jinou ženu, kterou zabila, aby zmátla vyšetřovatele. Tomu by nasvědčoval i fakt, že bezhlavé tělo bylo o poznání lehčí a drobnější, což potvrdila i pitva. Gunnessová totiž měla vážit skoro metrák. Jenže Lamphere se po čase k vraždě Gunnessové nakonec přiznal, a tak byl případ uzavřen.
Ještě dlouho se policistům ozývali lidé, že vražedkyni viděli. Prý žila v Chicagu. Příběh jedné z nejšílenějších sériových vražedkyň tak zůstává zahalen tajemstvím.