Poslední oběť pravých neštovic se záhadně nakazila v době, kdy byla nemoc považována za vymýcenou

Svět se díky obrovskému úsilí Světové zdravotnické organizace (WHO) zbavil smrtelných pravých neštovic na přelomu 70. a 80. let minulého století. Vymýcení nemoci především v Africe znamenalo nevídaný úspěch lékařské vědy, který dosud s žádným jiným virem nebyl zopakován. Přesto poslední úmrtí spojené s pravými neštovicemi zůstává jednou z největších záhad moderní medicíny.

Na začátku roku 1978 bylo Somálsko poslední zemí, kde se pravé neštovice přirozeně vyskytovaly. Masivní očkovací kampaň, kterou WHO dlouhé roky vedla, nesla ovoce a vědci měli za to, že se svět viru varioly, který nemoc způsoboval, definitivně zbavil 17. dubna 1978. Posledním nemocným měl být jistý somálský kuchař. Poslední vzorky nebezpečného mikroorganismu už měly zůstávat pouze ve vědeckých laboratořích.

Byl to famózní úspěch. Pravé neštovice během 20. století zabily odhadem 300 miliónů osob, a to i přes skutečnost, že existovalo očkování. WHO se už chystala oficiálně prohlásit nemoc za vymýcenou a posledním místem, kde by se čekal její nový výskyt, byla Velká Británie. Právě tam se ale nemoc znovu objevila zcela nečekaně a po dlouhých pěti letech.

11. srpna 1978 se čtyřicetiletá fotografka Janet Parkerová z Birminghamu začala cítit špatně. Zaměstnankyně anatomického oddělení místní lékařské fakulty, kde pořizovala snímky pro vědecké nebo soudní účely, nejprve únavě nepřikládala žádný zvláštní význam, ale když na svém těle objevila ošklivé černé skvrny, zašla k lékaři. Byly jí diagnostikovány plané neštovice.

Závěr lékaře se ale nezdál její matce Hildě Witcombové. Ta později vypověděla, že dcera nemoc už prodělala jako dítě a měla zcela jiné puchýře. Navíc stav pacientky se vůbec nelepšil. Byla malátná a slabá.

Po devíti dnech byla vyčerpaná žena přijata do nemocnice. V tu dobu se už ani sama nedokázala postavit na nohy. Teprve v tu chvíli lékaři vyslovili správnou diagnózu - variola major, nebezpečnější virus neštovic, který oproti druhu minor končil bez včasného očkování ve většině případů smrtí.

Nastala panika. Všichni, kteří v posledních týdnech přišli do kontaktu s nemocnou, byli okamžitě očkováni a museli do karantény. Kde se ale Parkerová nakazila? Inkubační doba nemoci byla odhadována na 7 - 17 dní. Během této doby nemocná necestovala do žádných exotických zemí a ani se s nikým, kdo by cestoval například do Afriky, nesetkala.

Od koho se mohla nakazit, když už nemoc měla být vymýcená? A kde jsou další nemocní? To byly otázky, které si vědci kladli, ale nedokázali na ně uspokojivě odpovědět. Lékaři jen přihlíželi, jak Parkerová chřadne. Na očkování pro ni již bylo pozdě. A také s hrůzou vyhlíželi další případy. Objevil se ale jen jeden. Onemocněla její matka, a to i přes očkování. U ní se však díky vakcíně nemoc projevila jen mírně.

Na lékařské fakultě, kde Parkerová pracovala, byla v té době v provozu laboratoř, kde se uchovávaly vzorky varioly. Nakazila se snad mladá fotografka tam? Ale jak? Virus měl být bezpečně uchován v laboratoři, která se shodou náhod nacházela patro nad temnou komorou, kde Parkerová trávila nejvíce své pracovní náplně.

Profesor Henry Bedson, světově uznávaný virolog a vedoucí tamní laboratoře, měl od chvíle, kdy u ženy nemoc propukla, plno starostí. Jednak pomáhal s diagnózou, ale asi také nějak tušil, že by právě jeho pracoviště mohlo být zdrojem pohromy.

Stav pacientky se den ode dne zhoršoval. Dostala zápal plic a na začátku září už vůbec nekomunikovala s okolním světem.

5. září 1978 se začal špatně cítit i její otec a ještě téhož dne zemřel. Dostal infarkt zřejmě z rozrušení způsobeného nemocí dcery a manželky.

O den později byl v kůlně u svého domu nalezen mrtvý virolog Henry Bedson. Spáchal sebevraždu. Než si prořízl hrdlo, tak v dopise na rozloučenou uvedl: „Je mi líto, že jsem ztratil důvěru, kterou do mě a mé práce vložilo tolik mých přátel a kolegů.“

Janet Parkerová zemřela 11. září 1978. Stala se tak poslední obětí strašlivých pravých neštovic. Její matka byla vyléčena a propuštěna z karantény až 22. září 1978. Nemohla se tak zúčastnit pohřbu svého muže ani dcery.

Jak se Janet Parkerová nakazila nebezpečným virem, nebylo nikdy spolehlivě objasněno. Zřejmě není pochyb o tom, že k tomu došlo na lékařské fakultě v Birminghamu, ale to je asi tak vše.

Podle vyšetřovatelů se tak mohlo stát skrze ventilační potrubí. Místnosti totiž byly velice blízko u sebe a rourami propojené. Není vyloučena ani kontaminace některého vybavení, které Parkerová používala, třeba fotoaparátu. V úvahu by samozřejmě mohl přicházet i osobní kontakt s někým jiným nakaženým z laboratoře, ale nikdo takový nebyl odhalen.

Závěr dva roky trvajícího vyšetřování byl tedy nejednoznačný. Univerzitě v Birminghamu nebylo prokázáno, že by porušila zákon a zesnulý virolog Bedson byl tak v podstatě očištěn. V roce 1980 prohlásila WHO pravé neštovice za vymýcené a žádný případ nákazy se od té doby již neobjevil.

V souvislosti s incidentem v Birminghamu rozhodla WHO zničit většinu vzorků virů. Aktuálně jsou viry variola způsobující pravé neštovice ze studijních důvodů uchovávány jen v jedné laboratoři v USA a v jedné v Rusku. Přístup k boxům s virem má jen hrstka vědců. WHO zároveň z preventivních důvodů uchovává miliony dávek vakcíny.

Zdroje: toxicology.cz; who.int; bbc.com