Článek
Asi nejvíce vypovídající hodnotu o těchto událostech má kniha The Criminal Prosecution and Capital Punishment of Animals od E. P. Evanse vydaná v roce 1906. Tento průkopník ochrany zvířat se ve spisu zabývá nejen jejich týráním, ale i bizarními historickými procesy se zvířaty a krutými rozsudky nad nimi. Ačkoliv se spis stal terčem kritiky pro svoji zaujatost, obsahuje unikátní kompilát událostí, nad kterými dnes můžeme jen kroutit hlavou.
Evans čerpal z dobových kronik a listin. Nejčastěji byla souzena zejména hospodářská zvířata třeba za zabití či poranění. Často to bylo v jejich nepřítomnosti, ale existuje i záznam o soudu s prasetem, které mělo být vyslýcháno, načež bylo odsouzeno k trestu smrti a oběšeno. Světské a církevní soudy se ale zabývaly i činy hmyzu nebo krys, v extrémních případech soudily mrtvé osoby či neživé předměty.
Prasata zabijáci, pohlavní styk s člověkem, opice jako voják i kohout, co snášel vejce
Podle kronik se nejčastěji ze svých činů zpovídala prasata. Nejstarší dochovaný záznam procesu s vepřem má pocházet z roku 1266, avšak jeho pravost, respektive dataci, nelze zaručit. Zvíře údajně zabilo svého majitele, a tak jej po slyšení stihl stejný trest. V některých případech byla prasata třeba jen spoluviníky, tak jako tomu bylo v případě z roku 1379, který se odehrál ve Francii. Divoké stádo zde usmrtilo dítě. V rozsudku dokonce zaznělo, že jiná prasata hlasitě vyjadřovala souhlas se zabitím, a tak byla rovněž odsouzena k popravě. Nakonec však dostala milost.
Prase u soudu.
Časté jsou také případy, kdy byl člověk nachytán při sodomii se zvířetem. Popraveni pak byli oba aktéři, přestože zvíře lze považovat za oběť. Za výjimku lze pokládat rozsudek z roku 1750, kdy byl jistý francouzský prosťáček odsouzen k trestu smrti za kopulaci s oslicí. Ta byla uznána za oběť a shledána nevinnou, přičemž se za práva oslice postavili i místní vesničané, kteří dosvědčili, že se jedná o čestné zvíře.
Takové štěstí už neměla opice za Napoleonských válek. Ta jako jediná přežila ztroskotání lodi francouzské armády u pobřeží Hartlepool. Angličané ji však zajali, a protože na sobě měla uniformu, aby bavila námořníky, byla mylně považována za sice podivného, ale přesto legitimního vojáka. Během improvizovaného soudu bylo zvíře vyslýcháno, a protože nespolupracovalo, skončilo okamžitě na šibenici.
Obskurní případ kohouta, který snesl vejce, byl projednáván roku 1474 v Basileji. Zvíře tehdy bylo nařčeno z ohavného a nepřirozeného zločinu, který může způsobit jedině Satan. Kohout tak přišel o hlavu. Ostatně spiknutí s temnými silami bylo častým motivem obvinění. Týkalo se i krys, myší nebo různých škůdců napadajících pěstované plodiny. Zde samozřejmě probíhaly procesy bez přítomnosti viníků a i trest se musel uskutečnit metafyzicky. Součástí takového obřadu byla svěcená voda a nesměl chybět ani exorcista.
Zajímavé je, že se soudy se zvířaty konaly s veškerými náležitostmi dané doby. Byl jim přidělen právník, vše se dokumentovalo a byla jim dána možnost vyjádřit se k činu, pokud se tedy účastnilo řízení. Trest pak probíhal za přítomnosti četného publika a zpravidla hned po vynesení rozsudku.
Poprava prasete.
Jeden případ ze současnosti
S příchodem moderní doby se samozřejmě od souzení zvířat ustoupilo. Za jejich činy odpovídá majitel, který by je měl v případě domácích mazlíčků náležitě vychovat a hlídat. Hospodářská zvířata je nutné zabezpečit, aby neohrožovala své okolí. Naopak člověk by měl být ostražitý v divočině.
Přesto moderní doba minimálně jeden případ odsouzení zvířete přinesla. Odehrál se dokonce v tomto století. Konkrétně v roce 2004 v Kazachstánu, kdy byla k patnácti letům odnětí svobody odsouzena medvědice pojmenovaná Katja, která napadla dva lidi. Po propuštění z vězeňské klece v roce 2019 se prý bez problémů vrátila do divoké přírody.