Prase nebo osel u soudu. Absurdní procesy se zvířaty byly dříve běžné

Asi nejvíce vypovídající hodnotu o těchto událostech má kniha The Criminal Prosecution and Capital Punishment of Animals od E. P. Evanse vydaná v roce 1906. Tento průkopník ochrany zvířat se ve spisu zabývá nejen jejich týráním, ale i bizarními historickými procesy se zvířaty a krutými rozsudky nad nimi. Ačkoliv se spis stal terčem kritiky pro svoji zaujatost, obsahuje unikátní kompilát událostí, nad kterými dnes můžeme jen kroutit hlavou.

Evans čerpal z dobových kronik a listin. Nejčastěji byla souzena zejména hospodářská zvířata třeba za zabití či poranění. Často to bylo v jejich nepřítomnosti, ale existuje i záznam o soudu s prasetem, které mělo být vyslýcháno, načež bylo odsouzeno k trestu smrti a oběšeno. Světské a církevní soudy se ale zabývaly i činy hmyzu nebo krys, v extrémních případech soudily mrtvé osoby či neživé předměty.

Podle kronik se nejčastěji ze svých činů zpovídala prasata. Nejstarší dochovaný záznam procesu s vepřem má pocházet z roku 1266, avšak jeho pravost, respektive dataci, nelze zaručit. Zvíře údajně zabilo svého majitele, a tak jej po slyšení stihl stejný trest. V některých případech byla prasata třeba jen spoluviníky, tak jako tomu bylo v případě z roku 1379, který se odehrál ve Francii. Divoké stádo zde usmrtilo dítě. V rozsudku dokonce zaznělo, že jiná prasata hlasitě vyjadřovala souhlas se zabitím, a tak byla rovněž odsouzena k popravě. Nakonec však dostala milost.

Časté jsou také případy, kdy byl člověk nachytán při sodomii se zvířetem. Popraveni pak byli oba aktéři, přestože zvíře lze považovat za oběť. Za výjimku lze pokládat rozsudek z roku 1750, kdy byl jistý francouzský prosťáček odsouzen k trestu smrti za kopulaci s oslicí. Ta byla uznána za oběť a shledána nevinnou, přičemž se za práva oslice postavili i místní vesničané, kteří dosvědčili, že se jedná o čestné zvíře.

Takové štěstí už neměla opice za Napoleonských válek. Ta jako jediná přežila ztroskotání lodi francouzské armády u pobřeží Hartlepool. Angličané ji však zajali, a protože na sobě měla uniformu, aby bavila námořníky, byla mylně považována za sice podivného, ale přesto legitimního vojáka. Během improvizovaného soudu bylo zvíře vyslýcháno, a protože nespolupracovalo, skončilo okamžitě na šibenici.

Obskurní případ kohouta, který snesl vejce, byl projednáván roku 1474 v Basileji. Zvíře tehdy bylo nařčeno z ohavného a nepřirozeného zločinu, který může způsobit jedině Satan. Kohout tak přišel o hlavu. Ostatně spiknutí s temnými silami bylo častým motivem obvinění. Týkalo se i krys, myší nebo různých škůdců napadajících pěstované plodiny. Zde samozřejmě probíhaly procesy bez přítomnosti viníků a i trest se musel uskutečnit metafyzicky. Součástí takového obřadu byla svěcená voda a nesměl chybět ani exorcista.

Zajímavé je, že se soudy se zvířaty konaly s veškerými náležitostmi dané doby. Byl jim přidělen právník, vše se dokumentovalo a byla jim dána možnost vyjádřit se k činu, pokud se tedy účastnilo řízení. Trest pak probíhal za přítomnosti četného publika a zpravidla hned po vynesení rozsudku.

S příchodem moderní doby se samozřejmě od souzení zvířat ustoupilo. Za jejich činy odpovídá majitel, který by je měl v případě domácích mazlíčků náležitě vychovat a hlídat. Hospodářská zvířata je nutné zabezpečit, aby neohrožovala své okolí. Naopak člověk by měl být ostražitý v divočině.

Přesto moderní doba minimálně jeden případ odsouzení zvířete přinesla. Odehrál se dokonce v tomto století. Konkrétně v roce 2004 v Kazachstánu, kdy byla k patnácti letům odnětí svobody odsouzena medvědice pojmenovaná Katja, která napadla dva lidi. Po propuštění z vězeňské klece v roce 2019 se prý bez problémů vrátila do divoké přírody.