Šílený jedlík Charles Domery nepohrdl zatoulanými kočkami ani krysami. Vrhl se i na lidskou nohu

Soutěže jedlíků mohou pro někoho být poněkud nechutné, nicméně to, co podle dochovaných záznamů dokázal spořádat Charles Domery, se vymyká veškerým představám o vyvážené stravě. Je libo divokou kočku, tucet svíček nebo snad syrové hovězí vemeno?

Domery se narodil někdy kolem roku 1778 v Polsku jako Karol Domerz. O jeho raném životě toho moc nevíme. Vše se mění, až když ve 13 letech narukoval do pruské armády. Ve válce první koalice vedené evropskými monarchiemi proti revoluční Francii se ale více než jako voják ukázal jako šílený jedlík. Chabé armádní příděly jej nedokázaly nasytit, a proto svoji neustálou touhu jíst řešil tak, že pojídal trávu. To mu dlouhou nevydrželo, raději se vzdal protistraně a narukoval do francouzské revoluční armády.

Na druhé straně bitevního pole byly příděly jídla mnohem bohatší, avšak ani obvyklé denní dávky nedokázaly vojáka uspokojit. Veškerý svůj plat dával na jídlo, ale ani to nestačilo. Jedl kdykoliv to bylo možné a téměř cokoliv. Své spolubojovníky šokoval, když doslova sežral zatoulanou kočku. Zůstaly z ní jen kosti a kůže. Maso vůbec nevařil. Takto prý za jeden jediný rok spořádal 174 zatoulaných koček, nepohrdl ale ani krysami a když bylo nejhůř, byla dobrá i svíčka.

Touha jíst v kombinaci s extrémním hladem samozřejmě zaujala i vedení armády. Domery si prý oblíbil syrová volská játra, ale nepohrdl ani vnitřnostmi. Masa za den zvládl sníst až 5 kilogramů, pokud jej bylo méně, cpal se čímkoliv jiným.

Během služby na francouzské lodi Hoche byla do lodního deníku zaznamenána šílená událost. Jednomu z námořníků amputovalo dělo při výstřelu nohu, načež se po ní Domery vrhl a začal do ní kousat. Ostatní členové posádky mu krvavou končetinu od úst vyrvali a raději ji hodili přes palubu.

Na konci roku 1798 byla celá posádka lodi Hoche zajata u irských břehů a internována do tábora v Liverpoolu. Tam Domery opět všechny šokoval svým apetitem. Okamžitě mu byla přidělena dvojitá dávka jídla, nicméně to mladíkovi nestačilo. Nakonec dostával desetinásobek potravy oproti ostatním. Jenže Domerymu opět chybělo maso. Když se do jeho cely zatoulala kočka, začaly hody. Běžně pak pojídal krysy a myši.

Dozorci nechápali, že Domery netrpí žádnými stravovacími obtížemi, proto se obrátili na lékařské odborníky, kteří důkladně popsali jedlíkův stav. Dva doktoři Domeryho nějakou dobu pozorovali, poté přistoupili k experimentu, který později popsali v publikaci Medical and Physical Journal. V brzkých ranních hodinách podali zajatci zhruba dva kilogramy syrového kravského vemena, dopoledne pro něj nachystali další dvoukilovou dávku syrového hovězího masa, k tomu 12 velkých lojových svíček a láhev portského. Domery vše nemilosrdně zkonzumoval. K obědu na něj čekaly další 2 kilogramy hovězího, další svíčky a tři lahve portského. Vše opět snědl a vypil.

V průběhu experimentu nepotřeboval na toaletu, nezvracel, jeho puls byl pravidelný, neměl zvýšenou teplotu a prý se cítil velice dobře. Jako bonus vypil ještě jednu láhev vína.

Doktoři příčinu jeho šíleného apetitu neodhalili. Při dotazech ohledně rodinné anamnézy vypověděl, že jeho otec byl také velký jedlík a jeho dalších osm bratrů má stejnou chuť k jídlu. Zpráva také uvádí, že sledovaný měl zcela normální postavu. Více ale nevíme. Stejně tak nevíme nic o jeho dalším osudu ani o osudu dalších zajatců z lodi Hoche.

Příčina Domeryho nadměrné chuti k jídlu (tzv. polyfagie) i jeho tolerance k syrovému masu a další neobvyklé stravě zůstala neznámá. Velkou chuť k jídlu může vyvolat onemocnění štítné žlázy, nicméně novější domněnky ukazují spíše na poruchu mozkové struktury zvané amygdala nebo na špatně fungující hypothalamus, což je část mozku, která mimo jiné řídí pocit hladu.