Totožnost mrtvé ženy z Isdalu je i po více jak 50 letech záhadou

Je to již více než pět dekád, co Norsko doslova uchvátil případ ženy, jejíž ostatky byly nalezeny v norském údolí Isdalen nedaleko Bergenu. Oběť zde byla zaživa upálena, na místě zůstalo hodně důkazů, a přesto se nikdy nepodařilo odhalit pachatele ani zjistit totožnost mrtvé. Případ „ženy z Isdalu“, jak se neznámé začalo říkat, vyvolává více otázek než odpovědí i dnes, a to i přes skutečnost, že byl případ nedávno znovu otevřen.

Psal se 24. listopad 1970, když se jistý mladík z Bergenu vydal na pravidelnou túru do okolních kopců. Jeho cílem bylo údolí Isdalen (v překladu Ledové údolí). Zarazilo jej, když v pozdním mrazivém odpoledni spatřil, jak se v dáli před ním sněhem brodí žena, zcela nepatřičně oblečená do takových podmínek. Když se míjeli, ani jej nepozdravila a nepřítomně hleděla před sebe. Kousek dál za ní šli dva muži, kteří byli oblečeni stejně nevhodně.

Turista na zvláštní scénu rychle zapomněl, ale když se o pět dní později dozvěděl o nálezu mrtvého ženy v Isdalu, rychle spěchal se svým svědectvím na policii. Tam jej překvapivě odbyli s tím, že šlo o sebevraždu.

Vyšetřování bylo skutečně na počátku uzavřeno jako sebevražda a dodnes je jednou z verzí, nicméně pitva a důkazy odhalily mnoho nejasností. Žena byla nadopována prášky na spaní a poté její život vyhasl v plamenech, čemuž dopomohla hořlavina. Proč ale měla ořezané konečky prstů na rukou, aby nemohlo dojít k její identifikaci podle otisků? Proč okolo jejího mrtvého těla ležely šperky, hodinky, deštník a další předměty uspořádané do zvláštního obrazce, který podle některých připomínal jakýsi rituální symbol? Policie místo prohledala, ale nedokázala určit, o koho se jedná. Podle pitvy byla obětí 165 cm vysoká hnědooká žena ve věku 25 - 40 let s hnědočernými vlasy, které měla svázané do culíku.

Nejasností přibylo, když vyšetřovatelé v oddělení ztrát a nálezů na bergenském vlakovém nádraží objevili dva kufry evidentně patřící neznámé mrtvé ženě. V zavazadlech totiž bylo devět různých pasů s její fotografií, ale na různá jména, dále paruky, oblečení, kosmetika a sešit s kódy. Ty se podařilo rozluštit, ale šlo pouze o seznam hotelů v Norsku, kde dotyčná zřejmě pobývala.

Vyšetřování ukázalo, že v místech, kde byla ubytovaná, vystupovala pod různými jmény, mluvila anglicky, ale zřejmě s německým přízvukem. Personál, který si na ni vzpomněl, ji popisoval jako sympatickou ženu, která však často chtěla měnit číslo pokoje. Jak se zdá, zřejmě se jednalo o špiónku, což by zapadalo do kontextu tehdy probíhající studené války.

Úřady samozřejmě zveřejnily její podobiznu, ale nekontaktoval je nikdo, kdo by ji postrádal. Ozvali se pouze lidé, kteří jí prodávali jízdenku nebo noviny, případně další hosté z hotelů, kde pobývala.

Dlouhých 40 let lidé i vyšetřovatelé předpokládali, že by mohlo jít o agentku pracující pro izraelskou zpravodajskou skupinu Mossad. Ta měla v 70. letech v Norsku celkem volné pole působnosti při pátrání po nacistických zločincích, nicméně nové důkazy tuto teorii nepodporují.

V roce 2016 došlo v souvislosti s rozvojem moderních vyšetřovacích metod ke znovuotevření nejzáhadnějšího norského případu. Odebrané vzorky DNA ukázaly, že se zřejmě jedná o Evropanku, izotopová analýza jejího chrupu pak naznačila, že se narodila někdy mezi roky 1926 a 1934. Podle odborníků jí byly prováděny dentistické zákroky v Jižní Americe nebo ve východní Asii, ale někteří se domnívají, že to mohlo být i ve střední nebo jižní Evropě. V roce 2018 byla opět zveřejněna její podobizna, ale žádná nová stopa se neobjevila.

Vyšetřovatelé stále věří, že odhalí pravdu a vyřeší případ ženy z Isdalu. Pomoci by jim v tom mohla její DNA, kterou vedou stále v evidenci, přičemž je jednou z možných cest hledání křížové reference se světovými databázemi DNA.

Zdroje: NRK.no, BBC, Discover Magazine