Článek
Ukázat v minulosti svoji výjimečnost nebylo jednoduché, pokud jste zrovna nepatřili k vyšší šlechtě. Luxusní oblečení či honosné pokrmy si ve středověku nemohl dovolit prakticky nikdo a ani v novověku se tento trend až tak moc nezměnil. Běžní lidé byli zkrátka rádi, že se nasytili.
Cukr jako luxus. Jak jen dát světu vědět, že na něj mám?
Cukr byl v Evropě poměrně dlouhá staletí velmi drahou komoditou. Musel se totiž dovážet například z Karibiku, kde se rafinoval z cukrové třtiny. Teprve až začátkem 19. století se díky nové metodě rafinace z cukrové řepy začal stávat dostupnějším pro širší vrstvy společnosti. A tak měl-li někdo koncem středověku a začátkem novověku ve svém jídelníčku cukr, musel za něj hodně zaplatit.
Ukázat světu, že si mohu dovolit tak vzácnou surovinu, šlo dvěma způsoby. Mohli jste pořádat setkání, kde byste cukr podávali jako luxusní přísadu do pokrmů. To byl ale velmi nákladný způsob. A jelikož cukr kazí zuby, tak se mnohdy jen stačilo usmát, aby bylo jasné, s kým měl chrup tu čest.
Než se totiž cukr dostal do Evropy, lidé měli zuby poměrně v dobrém stavu. Neměli zkrátka moc možností, čím by se jim zkazily. To, co však dokázal se zuby cukr, bylo zcela devastační. Zářným příkladem byla anglická královna Alžběta I. Ta si sladkou lahůdku zamilovala natolik, že její chrup zcela zčernal a páchl hnilobou. Smetánka tak měla vzor z kruhů nejvyšších. Kdo neměl černé zkažené zuby, jako by nebyl. Tudorovská aristokracie dokonce používala jakousi zubní pastu na bázi cukru, aby rychle vyvolala podobný královský vzhled.
A protože také střední a nižší šlechta nechtěla být pozadu, i když cukr nebyl v jejích finančních možnostech, dělala vše proto, aby měla chrup zcela zkažený. Lidé si tak mazali zuby pastou z popele nebo pro jejich ztmavnutí experimentovali s různými bylinnými lektvary. To občas čekalo i aristokraty, protože se některým, ač měli cukru dostatek, nedařilo zuby dostatečně zkazit a byly tak maximálně žluté.
V této éře se temný úsměv a zápach linoucí se z úst stal módním fenoménem, který symbolizoval společenský status. Tento pro nás odpudivý vzhled měl do doby, než se cukr stal levnější komoditou, stejný význam jako šperky či drahé oblečení.
Temná stránka módního hitu
Jak se však říká, pro krásu se musí trpět, a tak se minimálně v tudorovské Anglii možná více vyplatilo být chudý. Zkažené zuby samozřejmě bolely, s poloprázdným chrupem se špatně jedlo a někdy mohl zánět v ústní dutině vést i ke smrti.
Černé zuby naštěstí rychle upadly v zapomnění. Cukr postupem času zlevňoval a zkažené zuby mohl mít kde kdo. Nastal tak čas pro nové neméně bizarní módní fenomény, třeba v 19. století byl velmi ceněný vzhled napodobující nemocné tuberkulózou.
