Kristina Pisánská: První feministka Evropy, která se mužům vetřela do středověkých knih

Kristina Pisánská totiž psala a publikovala své názory v prostředí, které ženskému názoru nedávalo žádné místo. Dnes je mezi filozofy a historiky označována za první profesionální spisovatelku v evropských dějinách, přestože se na ni zhruba 600 let zapomnělo.

Kristina Pisánská se narodila kolem roku 1364 v Benátkách, ale většinu života strávila ve Francii. Jejím otcem byl lékař a astrolog, který od roku 1368 působil na dvoře francouzského krále Karla V. Díky tomu získala Kristina na svoji dobu zcela výjimečné vzdělání. Rychle se naučila číst, už jako dospívající psala poezii, ovládala latinu a filozofie pro ni nebyla zapovězenou disciplínou.

O nápadníky neměla nouzi. Byla hezká a vzdělaná a muži na královském dvoře se o ni doslova přetahovali. Relativně klidný život se jí však obrátil na ruby ve 25 letech. V té době už byla několik let vdaná a stihla porodit tři děti. Když jí náhle zemřel manžel, ocitla se ve finanční tísni. Měla ještě otce, ale ten o pět let později také skonal. Zůstala tak sama a zcela bez prostředků.

Jenže to, co mohlo být tragickým osudem další zapomenuté ženy středověku, se proměnilo v intelektuální rozlet. Kristina se navzdory zavedeným pořádkům rozhodla živit psaním - a uspěla. Začala se ucházet o místo písařky na královském dvoře, a když byla přijata, zaujala veřejnost svými lyrickými skladbami. Jejím přelomovým dílem byl soubor básní „Cent Ballades d'Amant et de Dame, Virelyas, Rondeaux“ věnující se osudu vdovy, které se nedařilo prosadit se svými literárními ambicemi. Jako autorka zde dokonale využila jí známý motiv a citlivě jej předložila čtenářům jako fikci. Tímto dílem i dalšími skladbami si získala respekt vzdělanců po celé Francii, obdivovali ji dvořané i mocní vévodové.

Tak se dostala do pozice, ze které si mohla dovolit i hlubší díla. Začala se věnovat historii, morálce a postavení žen ve společnosti. Nelíbila se jí zavedená představa ženy jako bytosti slabší a podřízené a postavila se tak proti proudu.

Ve svém díle „Kniha o městě dam (Le Livre de la Cité des Dames)“ z roku 1405, které bylo reakcí na oblíbenou veršovanou skladbu Roman de la Rose zesměšňující ženy, pracovala s motivem imaginárního města obývaného moudrými a ctnostnými ženami. Kristina ve spisu vyzdvihla Sábu, Hypatii z Alexandrie nebo Johanku z Arku. Snažila se něžné pohlaví vykreslit jako aktivní osoby, nejen pasivní objekty. Vymezovala se i proti obecnému postoji církevních autorit, jež ženy v podstatě redukovaly na pouhý nástroj dědičného hříchu.

Kristina však nebyla jen písařskou a filozofkou, ale i velmi praktickou osobností. Ve svých spisech rovněž řešila otázky výchovy dětí, spravedlnosti, rytířství nebo vlády. Psala dopisy králům, vyzývala k míru v čase stoleté války a obhajovala umírněnost. Přesto nenabádala k žádným vzpourám, nesnažila se bořit zavedené pořádky, ale jen jemně poukazovala na nedostatky, přičemž, co se týče feminismu, ukazovala ženám, že v rámci existující společnosti mohou získat více prostoru a důstojnosti.

Během svého života vypracovala stovky spisů, dopisů, esejí či básní. Ve Francii se stala velmi známou osobností, přesto chyběl jen kousek k tomu, aby navždy upadla v zapomnění.

Po její smrti kolem roku 1430 se sice rukopisy uchovaly, ale jméno autorky žádné historické spisy nezmiňovaly. Novověcí myslitelé navíc středověké spisy prakticky přecházeli, a tak se Kristina Pisánská dostala do hledáčku badatelů až ve 20. století. Nejprve její dílo na počátku 20. století zmínil ve svých esejích francouzský literární kritik Gustave Lanson, přičemž jej označil jako nehodné zájmu bádání. Nicméně na konci milénia ji historička a feministka Marie Joseph Pinetová rehabilitovala jako autorku natolik výraznou, že nemůže být v kontextu doby přehlížena.

Dnes je tak Kristina Pisánská považována nejen za průkopnici ženské emancipace, ale také za zcela výjimečný hlas středověkého humanismu, jenž nabízel alternativní pohled na svět, protože se hlavnímu filozofickému proudu zcela vymykal. Bohužel to byl hlas natolik ojedinělý, že přestal být na dlouhá staletí slyšet.

Zdroje: blogs.loc.gov, britannica.com, Medieval Europe's First Paid Female Author