Článek
V hádkách o financování důchodů se zapomíná na budoucí financování zdravotnictví. Je to pochopitelné, důchodci jsou silná voličská skupina. A mnozí volí toho, kdo jim slíbí nejvíc. Opozice v boji o hlasy těchto voličů dokáže slíbit i nesplnitelné. Případně zvyšovat zadlužení. U zdravotnictví je to jiné. Marodi nejsou nějaká vyhraněná voličská skupina, není jim co slíbit za účelem získání hlasů marodů.
Problém financování zdravotnictví bude mít úplně stejnou příčinu, jako financování důchodů. Kromě snižování porodnosti a tím i snižování počtu plátců, se zvyšuje doba pobírání důchodu i doba dožití důchodců. Navzdory zvyšování věku pro nárok na důchod. Což je dobrá zpráva. Současně se ale mění poměr plátců a příjemců. V neprospěch plátců. Což je špatná zpráva. Peníze bude třeba někde vzít. O problému budoucího financování zdravotnictví se ale nemluví. Na rozdíl od důchodů to není vděčné, snadno uchopitelné politikum.
Průměrná doba pobírání řádného starobního důchodu:
Muži: 2002 – 17,30 roku, 2022 – 19,33 roku, rozdíl +2,03 roku
Ženy: 2002 – 23,51 roku, 2022 – 28,58 roku, rozdíl + 5,07 roku
Průměrná doba dožití důchodců:
Muži: 2002 – 77,06 roku, 2022 – 80,07 roku, rozdíl +3,01 roku
Ženy: 2002 – 79,49 roku, 2022 – 84,23 roku, rozdíl +4,74 roku
U důchodů se vláda snaží řešit problém udržitelnosti systému snížením valorizace a pomalejším růstem nových důchodů. Dále postupným zvyšováním věku pro nárok na důchod. Navržené úpravy vyvolaly zuřivé reakce důchodců a opozičních politiků, jak jsou důchodci okrádáni. Opozice vyhrožuje zrušením, pokud se dostane k moci. Alena Schillerová dokonce prohlásila, že vláda chce připravit důchodce o 170 mld ročně. Nevím, jak k takové částce došla. Je to téměř 25 % výdajů na důchody za rok 2023.
Další opatření jsou ovšem v protikladu se snahou o udržitelnost systému důchodů. Výdaje zvyšují a případně snižují příjmy. Náklady mírně zvýší nedávno přiznané průměrné české důchody disidentům. Zde se sveze i hodně osob, které ač pracovat mohly, tak nepracovaly a nepřispívaly do systému. Aby toho nebylo málo, okruh oprávněných osob se má rozšířit i o příbuzné disidentů.
Z navržených úprav se nepříznivě projeví např. zkrácení čekací doby pro odložený starobní důchod. Týká se osob, které nedosáhly požadovaného počtu pojištěných dob pro nárok na přiznání důchodu a v současnosti mají nárok na důchod o 5 let později, než činí řádný důchodový věk. Z dalších úprav je to zvýšení minimálního důchodu. Nebo úprava vdovských/vdoveckých důchodů. Části studentů, za něž zdravotní pojištění platí stát, se má opět doba studia počítat do pojištěných dob. Důvod neznámý. Příjem sníží a náklady zvýší i dřívější důchody pro některé profese. Opozice tlačí, aby jich bylo co nejvíc.
Problémy zdravotnictví stejným způsobem jako důchody řešit nelze. Buď se zvýší objem peněz nebo se omezí zdravotní péče hrazená státem. To znamená vyšší spoluúčast. Pro opozici opět vděčné téma zalíbit se voličům odmítáním spoluúčasti. Ukazuje to i příklad nedávno zrušeného poplatku za pobyt v nemocnici. Na návrh ČSSD ho zrušil Ústavní soud. Pacientům vznikl jakýsi typ spoření. Doma by si stravu museli zaplatit sami.
Obnovením poplatku za pobyt v nemocnici by se mělo začít. Aby se získaly další peníze na úhradu zdravotní péče. Peníze získané ze zdravotního pojištění by měly sloužit výhradně na zdravotní péči, nikoliv na výživu pacientů. Je to ale politicky citlivé téma, a nikdo nemá odvahu to navrhnout. Další možné úspory vidím u zdravotních pojišťoven. Spravují peníze vybrané od pojištěnců a nabízením benefitů, tzn. rozdáváním peněz daňových poplatníků, se snaží nalákat další pojištěnce. Nejsou žádnou vzájemnou konkurencí. Jedna zdravotní pojišťovna s centrální evidencí by bohatě stačila. Ušetřily by se náklady na provoz, ředitelské platy, luxusní auta, vybavení kanceláří apod. Šest menších zdravotních pojišťoven si dokonce vytvořilo „střechu nad hlavou“, Svaz zdravotních pojišťoven.
Opozicí prosazované návrhy na zvýšení příjmů státního rozpočtu jsou naivní a nereálné. Například Karel Havlíček (ANO) navrhuje omezit šedou ekonomiku. Tu zcela vymýtit nelze. Ve službách a stavebních profesích je to prakticky nemožné. Nebo omílané zrušení EET. Moc velký přínos pro státní rozpočet asi neměla. Nicméně si myslím, že zrušení bylo špatným krokem ODS. Byla dobrá přinejmenším pro evidenci. Podnikatelé i stát investovali nemalé prostředky, ty byly zbytečně promrhány.
Dalším návrhem K. Havlíčka je zvýšení porodnosti. Naprosto nereálné. S růstem blahobytu porodnost spíše klesá. Stačí se rozhlédnout v okolních bohatších státech. Nebo problém silných ročníků nesprávně nazývaných Husákovy děti. S Husákem nemají tyto děti nic společného. Ve skutečnosti jsou to potomci silných ročníků dětí narozených za války a krátce po válce, tj. v době nouze. Těhotenstvím a vysokou porodností se ženy za války údajně chránily proti nasazení na nucené práce. Nejvíc dětí v Česku se v historii ČSSR narodilo v roce 1974. Krátce po zahájení normalizace a nástupu Husáka. Začala se zvyšovat životní úroveň. Od té doby porodnost trvale klesá. S růstem blahobytu.
Migranti problém důchodů a zdravotnictví rovněž nevyřeší. Většinou vykonávají málo placené práce a odvádějí málo. Ve službách a stavebních profesích často pracují na černo nebo poločerno. Politici sice uvádějí, kolik miliard odvádějí do rozpočtu. Nikde ale není uvedeno, nakolik jsou zátěží pro sociální a zdravotní systém. Ti, co zde zůstanou trvale, budou samozřejmě čerpat zdravotní a sociální péči. A ti, co zde jsou dočasně, posílají část peněz domů, a přispívají málo i prostřednictvím DPH nebo spotřebních daní.
Problémy zdravotnictví budou mít na obyvatele horší dopad než problém důchodů. Již dnes se projevuje nedostatek lékařů a zdravotnického personálu. Na ambulancích lékařů nejsou vzácné cedulky typu: „Máme plno, další pacienty nebereme.“ Po nástupu tzv. Husákových dětí do důchodu se nedostatek ještě zvýší. Při současném přírůstku příjemců. Čekací doby jsou již dnes dlouhé. Důchody lze omezit, ale další omezení zdravotní péče je těžko představitelné.
Odkazy:
