Článek
Vláda schválila návrh zákona, který nahrazuje financování veřejnoprávních médií z koncesionářské daně, příspěvkem ze státního rozpočtu. Dosavadní poplatky nic jiného, než daň nejsou. I když jsou nazývány koncesionářskými poplatky. Faktem je, že tato daň měla adresně určeného příjemce. Sloužila na pokrytí nákladů České televize a Českého rozhlasu. Podle schváleného zákona převezme tuto povinnost stát. Obě instituce ale dostanou méně peněz. ČT o 1 miliardu a ČRo o 400 milionů. Po zasedání vlády o tom informoval ministr kultury Oto Klempíř (za Motoristy).
Uváděnými důvody tohoto kroku bylo jednak zprostit této povinnosti osoby. A dále údajně ČT a ČRo nešetřily. Zde se pozastavím. Co je Babišovi do toho, jak hospodaří instituce jejichž provoz financují osoby svými platbami. Není mu do toho nic. Je to věcí těch, co si služby platí. Ať se raději stará, jak on sám šetří státní rozpočet. Babišovi spíše nevyhovuje obsah vysílání těchto médií. Rád by ho přizpůsobil svým potřebám.
A tvrzení, že osoby budou uvedené povinnosti zbaveny? To je nepravdivé. Budou hradit dál, jenom jiným způsobem. A v konečném důsledku budou platit víc. Protože to bude na dluh a s dluhem nastupují úroky. A ty budou nemalé, jak zadlužení státu roste. Nebudu se rozepisovat podrobněji, své názory na problematiku jsem rozvedl ve svých starších článcích. Jsou to:
„Kdo bude financovat provoz České televize a Českého rozhlasu“ ze dne 28.5.2026 a
„Povinnost právnických osob hradit rozhlasové a televizní poplatky je bezdůvodná“ ze dne 24.10.2024. Případný zájemce si může tyto články vyhledat.
Co se týká příspěvků osob, zmíním jen krátce. Dosud se domácnosti fyzických osob podílely na úhradě stejně. Právnické osoby podle počtu zaměstnanců. Po zavedení nového zákona bude hradit každá domácnost jinak. A to podle výše svých odvodů do státního rozpočtu. Některé právnické osoby budou platit dvakrát. Příjmy státního rozpočtu sestávají z různých daní. Např. DPPO, DPFO, DPH, Spotřební daně, Celní daně, případně daně z nemovitostí. Uvedu dva modelové příklady z předešlých příspěvků.
Příklad 1-Fyzické osoby. Tyto osoby budou hradit poplatky ze svých daní skrze státní rozpočet podle procentuální výše svých odvodů do státního rozpočtu. Např. osamělý důchodce sleduje TV hodně. Přispívá do rozpočtu jen skrze DPH a spotřební daně. Odvádí málo. A pětičlenná domácnost, kde rodiče vydělávají nadprůměrně a tři děti studují. Rodina kouká na TV málo. Svými odvody ale tato domácnost přispěje do státního rozpočtu, a tím i na provoz ČT a ČRo, nejméně 20× více, (skromný odhad), než domácnost osamělého důchodce.
Příklad 2-Právnické osoby. Povinnost právnických osob hradit koncesionářskou daň podle počtu zaměstnanců zavedli „odborníci“ Fialovy vlády. Do 24 zaměstnanců nehradily nic, nad 500 zaměstnanců stonásobek základní částky. Považuji to za naprostý nesmysl. Jak se může neživá osoba koukat na televizi. Uvedu příklad z předešlého článku. Špičková IT firma mající 22 zaměstnanců a 35 počítačů neplatí nic. Oproti tomu velká úklidová firma, mající přes 500 zaměstnanců a 12 počítačů platí stonásobek. Naprosto nechápu, jak takový nesmysl může někdo vymyslet. Babišova vláda tento nesmysl ponechala, pouze změnila povinnost hradit až od padesáti zaměstnanců. Že by Babišovy firmy měly méně než padesát zaměstnanců?
Podle nového zákona budou právnické osoby nad 50 zaměstnanců přispívat na provoz ČT a ČRo dokonce dvakrát. Jednak skrze odvody DPPO, a jednak podle počtu zaměstnanců. To až Babišovi dojde, ten bude zuřit. I když vlastně nebude mít proč. Když Agrofert už není jeho.
Proti změně způsobu úhrady koncesionářské daně se zvedla vlna protestů. Jsou obavy z podřízení médií potřebám Babišovy vlády. Se záměry, co dál zamýšlejí s médii, se ostatně podřekl poslanec SPD. Citace:
„Dalším krokem po zrušení rozhlasových a televizních poplatků by mělo být posílení kontrolních mechanismů obsahu vysílání. Na Českém rozhlase Plus to řekl poslanec SPD Josef Nerušil. Podle něj je potřeba také diskutovat o tom, jak by měla vypadat veřejná služba“.
Odkazy:
