Článek
Jen málo spoluobčanů rozumí tomu, proč ve většině zemí Evropy zemědělci demonstrují a projevy jejich nespokojenosti s politikou Evropské unie a jejich vlád jsou takové, že narušují běžný život většiny obyvatel. V ČR je dlouho klid. Zástupci Asociace soukromých zemědělců, kteří jsou v mediích bráni za reprezentativní vzorek zemědělců, tvrdili, že nás se to netýká a jediný problém, který vidí v přebujelé byrokracii, jsou schopni vyřešit s vedením Ministerstva zemědělství. Agrární komora se svou diplomacií chtěla počkat do konce března 2024 na případné společné dohody s EU a vládou ČR. Nespokojeným zemědělcům na Českolipsku a Liberecku nezbývalo než ukázat veřejnosti, že jsme na tom stejně jako ti v západní Evropě a Polsku. V některých problémech, které zapříčinila svými neuváženým kroky současná vláda, ještě hůře. Zmíněným zemědělcům patří poděkování, že našli odvahu a otevřeně se postavili za zájmy všech zemědělců.
Poslední měsíce trápila naši společnost pouze problematika cen potravin. Ve sdělovacích prostředcích jsme hledali viníka rostoucích cen potravin. Diskuse byly vedené směrem zjistit, kdo koho okrádá. Zda to jsou zemědělci, potravináři, či obchodníci, kteří vytváří zisky na úkor spotřebitelů. Viník se nenašel, neboť v kapitalistickém způsobu hospodaření může za ceny výrobků stav nabídky a poptávky. Výhodou volného trhu je, že není závislý na nabídce domácích výrobců a obchodník si může zajistit plné regály zboží výrobků z dovozu. Moudré vlády dbají na to, aby zemědělci mohli vyrobit většinu potravin doma. Aby potravinářský průmysl mohl tyto výrobky zpracovat a dodat na trh ve srovnatelné kvalitě a ceně. Potraviny jsou strategickými výrobky, především při mimořádných událostech. To pochopí každý průměrně inteligentní člověk. V zájmu zajištění stability by vlády měly vytvářet konkurence schopné prostředí pro zemědělce i potravináře. Přemýšlel jsem nad tím, jak je možné, že politici za posledních 30 let od „Sametové revoluce“ dopustili veliký úpadek českého zemědělství a jeho postupnou likvidaci. Stavy skotu se snížily o 60 %, výroba mléka o 35 %, stavy prasat o 70 %, výroba vepřového masa o 61 %, výměra zemědělské půdy využívaná k zemědělské výrobě se snížila o 17 %. To všechno v době, kdy intenzita zemědělské výroby v ostatních vyspělých zemích stoupala.
Stačí se ohlédnout do historie a odpověď na otázku, proč se to děje, je jasná. Během tzv. První republiky měli zemědělci v parlamentu a všech demokraticky volených orgánech významné zastoupení. Agrární strana byla první nebo druhou nejsilnější politickou stranou. Je pravdou, že v té době nehájila zájmy pouze sedláků, ale celého venkova. Za socializmu vládla jediná strana, jejíž cílem bylo zajistit dostatek potravin. Dostupnost cen pro všechny obyvatele podporovala vláda formou dotací. Po roce 1989, v novém demokratickém systému, nebyla žádná politická strana, která si kladla za cíl vytvářet podmínky pro rozvoj zemědělské a potravinářské výroby.. Navíc převládal názor, že co násilím vzniklo za socializmu (JZD a Státní statky), je třeba zlikvidovat a přeměnit zpět na systém soukromého hospodaření. Vybudovaný potravinářský průmysl bylo třeba zprivatizovat, pod známým heslem vládnoucích stran: „není důležité jak a kým, ale důležité je co nejrychleji“.
Posledních 30 let jsme měli na trhu vždy dostatek potravin a nikomu nevadilo odkud potraviny jsou, nikoho nezajímalo, kdo ty potraviny prodává, nikoho nezajímalo, s jakými problémy se zemědělci potýkají. Úspěchem zemědělské politiky bylo vytvoření podmínek pro malé farmáře. Smekám klobouk před nimi. V dnešní době se vzdát požadavků moderního životního stylu, založeného na osmi hodinové pracovní době, volných sobotách a nedělích, měsíční dovolené, to dokáží jen nesmírně obětaví lidé, kteří mají sedlačinu „pod kůží“. To málokdo zvládne. Tímto směrem většinová společnost, především mladí lidé odmítají jít. Patřím ke generaci, jehož rodiče se svým hospodářstvím museli vstoupit do vzniklého JZD. Já jsem musel do zemědělské školy, celý život jsem pracoval v zemědělství a potravinářství a dnes jsem jeden ze 650 členů zemědělského družstva. Nikdo z nás, členů družstva, nemá zájem soukromě farmařit. Trpíme však tím, že současná politická reprezentace má snahu tento stav za každou cenu změnit. Navíc patříme ke středně velkým podnikům, které trpí politikou vedenou pod heslem: Vše proti Babišovi.
Největším problémem posledních let, především současné vlády, je skutečnost, že všechny strany ve vládě jsou „zelené“. Vědí, že běžný volič slyší na to, co slibují v oblasti ochrany životního prostředí. Žádná z nich nemá v programu výrobu potravin, a proto dotace rozděluje na extenzitu. Pro zemědělce je tak efektivnější nic nevyrábět než pěstovat obilí, či chovat zvířata. Česká vláda dělá vše pro podřízenost zájmům EU na místo chránění zájmu svých zemědělců. Je schopná řešit vážné hospodářské problémy společnosti na úkor zemědělců a jejich neustále rostoucích nákladů na výrobu potravin. Příkladem jsou nesmyslné změny v dotační politice, zvyšování daní z půdy sloužící zemědělské výrobě a další. Byly jsme velice chváleni za půl roku předsednictví v EU. Hlavním důvodem byla naše loajalita, až tragikomická vystupování tehdejšího ministra zemědělství Nekoly z KDU ČSL.
Pokud se nezmění přístup k zemědělcům v ostatních státech EU, není velká šance, že se změní v ČR. Proto s nadějí hledíme na otevřený odpor v západní Evropě. Doufáme, že i naše vláda dostane odvahu problémy řešit. Určitou nadějí jsou pro nás volby do EU a příští parlamentní u nás. Snad nebude pozdě? Proto vždy dobře zvažujte, koho budete volit.
