Článek
Propagace nové tvorby je pro hudební skupiny zásadní. Někdy je ale dobré nenastavovat si laťku příliš vysoko. Přesně to udělal člen kapely Linkin Park Joe Hahn, který podle webu Loudwire označil nový singl „Up From the Bottom“ za nejlepší počin kapely vůbec. Pokud takové vyjádření přijde od člena skupiny, která v minulosti vydala skladby jako „Numb“, „Given Up“, „One Step Closer“ nebo „Papercut“, jsou očekávání jistě vysoko. Pak je snadné zklamat.
„Up From the Bottom“ je v zásadě takový ten radiově přijatelný jednoduchý rock. Chytlavý refrén, na pozadí je slyšet trochu těch podkresových kytar, zpěv je přesně přizpůsobený tak, aby vyhovoval zpěvačce Emily Armstrong. Skladba není špatná, ale i v rámci posledního alba se dají najít skladby s o poznání lepším nápadem (kupříkladu „Heavy Is The Crown“). Zda lze hovořit o nejlepším songu Linkin Park vůbec, to asi záleží na individuálním vkusu, nicméně se nedomnívám, že by zrovna „Up From the Bottom“ našlo pozitivnější ohlas než jakákoliv z výše zmíněných skladeb.
Nová éra staré kapely
Nová éra Linkin Park budí různé ohlasy. Někteří návrat kapely v čele s novou zpěvačkou přivítali, druhá skupina fanoušků je spíše nespokojená. Co je nicméně fakt je, že se kapela neskutečně rychle pustila do práce. Od doby, co došlo k ohlášení návratu, již vyšlo album a nyní tu máme nový singl.
Nejsem příznivcem rychlého hodnocení čerstvě vydaných alb. První dojem je málokdy trvalý. Často se člověku nějaká hudba rozleží v hlavě a následně ji hodnotí zcela jinak. Sám mám zkušenosti s kapelami, které jsem na první poslech neměl rád, ale po čase se staly velmi oblíbenými (takto jsem to měl kupříkladu se skupinou Amon Amarth). Času od vydání alba již uplynulo dostatečně, a tak bych v kontextu s vydáním nové skladby vyjádřil názor i na album „From Zero“.
From Zero
Osmé studiové album kapely Linkin Park vyšlo 15. listopadu 2024. Ještě před vydáním alba vyšly singly „The Emptiness Machine“, „Heavy Is The Crown“, „Over Each Other“ a „Two Faced“. První dva zmíněné singly si jsou stylem relativně podobné, „Over Each Other“ je poněkud „popověji“ založená a „Two Faced“ se zvukem kytar vrací k samotným kořenům. Už tohle pro mě bylo trochu zmatečné: skladby mi vůbec nezapadaly do nějakého uceleného konceptu jednoho alba. K tomuto bodu nicméně později.
Album začíná dobře. Zvolený styl prvních tří skladeb (nepočítám intro) představuje víceméně organický celek. Jde o takový „radio-friendly“ rock, který má i tvrdší momenty, jako například bridge v „Heavy Is The Crown“. „Over Each Other“ se žánrově vymyká, nicméně alespoň zvukově je s předchozími částmi alba dobře slučitelná skladba. Následující song „Casualty“ je vysloveně tvrdý song, který svým stylem připomíná skladbu „QWERTY“. Ovšem zde konzistentní album končí.
Album všehuchuť
Skladba „Overflow“ otevírá tu část alba, která se dá nazvat „nešťastným kreativním pokusem“. Dosud se „From Zero“ pohybovalo v rovinách kvalitního „radio-friendly“ rocku, který Linkin Park už i dělali (skladby, jako např. „New Divide“). „Overflow“ najednou změní zvuk a citelně se změní i styl. Následující skladba „Two Faced“ hudebně a zvukem připomíná období „Hybrid Theory“. Mám ale pocit, že screaming v této skladbě je poněkud slabší.
Další song „Stained“ je opět zvukem i stylem úplně jinde. Následující „IGYEIH“ je velmi povedená rocková skladba, která ale na konci alba zaniká mezi nesourodými skladbami. Finální skladba „Good Things Go“ je opět trochu ve stylu „Overflow“ či „Stained“.
Album bez duše
Vyjádření „album bez duše“ asi zní poněkud morbidně, nicméně mi přijde, že sedí nejlépe. Základní problém alba „From Zero“ totiž spočívá v jeho žánrové i zvukové nejednotě. A vůbec mi nejde o to, že album má udržovat vyslovenou uniformitu. Metallica rozhodně nezničila album „Ride the Lightning“, když mezi rychlé thrash metalové skladby umístila baladu „Fade to Black“. Stejně tak bylo skvělé, když Sepultura na svá alba vklínila mezi tvrdé songy nějaké ty akustické kytary. To album jen oživí. Ostatně „Over Each Other“ album „From Zero“ nijak nesnižuje, byť je bezesporu měkčí, než předchozí a následující skladby.
Co je ale hlavní problém je dle mého soudu absence charakteristického zvuku. Řada alb se dá poznat již po poslechu. Charakteristické nazvučení kytar, bicích, baskytar, specifické ladění. Tak například skladby z desky „Human“ od Death člověk pozná na první poslech. Totéž ale neplatí o „From Zero“. Zvuk na některých skladbách je tak jiný, že by člověk netipoval, že jde o totéž album. A to může působit rušivě.
Závěrem
Nová tvorba Linkin Park není špatná. Rozhodně však nelze říct, že by za poslední rok vznikla jakákoliv skladba, která by překonala klasiky z prvních alb. Zároveň si ale troufám říct, že „From Zero“ je mnohem lepší než předcházející album „One More Light“. Uvidí se, kam se bude kapela posouvat dál.
Úplně na konec bych snad jen podotkl, že stále trvám na starém názoru, že by Linkin Park byli bývali udělali lépe, kdyby nyní vystupovali pod jiným jménem (tento názor jsem vyjádřil ještě před oficiálním návratem kapely zde). Takto se totiž nikdy nevyhnou srovnávání s érou, kdy v kapele působil legendární Chester Bennington.
