Článek
K návratu Linkin Park se vyjádřili snad všichni. Dokonce i náš streamový guru Petr „CzechCloud“ Žalud. Relevantnější ale je vyjádření Jamieho Benningtona, syna tragicky zesnulého Chestera Benningtona. A jako řada fanoušků kritizoval zpěvaččiny vazby na kontroverzní scientologickou církev. Proč by ale něco takového vůbec měl být problém?
V tomto článku nechci upozorňovat na nějaké obecné problémy scientologie. To je ostatně snad dostatečně propírané téma, které zejména u nás vynesl do veřejného prostoru Martin Mykiska. Nebudu ani rozebírat kontroverzi kolem zpěvaččiných vazeb na scientologa a hlavně usvědčeného sexuálního násilníka Dannyho Mastersona (o to jsem se alespoň částečně pokusil zde). Chci se zaměřit na jeden aspekt scientologie, který je dost možná v rozporu s tím, co Linkin Park pro mnohé znamená: jejich vztah k psychickým problémům.
Péče o psychické zdraví a Linkin Park
Chester Bennington se po své tragické smrti stal v podstatě smutnou připomínkou toho, jak špatně zvládá společnost tematiku duševního zdraví. Vdova po zpěvákovi Talinda rozjela projekt, který měl upozornit na to, jakým způsobem bychom měli reflektovat duševní zdraví, a že jde o velmi seriózní věc. Dalo by se tak říci, že Chesterovo dědictví spočívalo také v tom, že více lidí pochopilo, že deprese je reálná nemoc. Pokud bychom to brali takto, pak nahrazení Chestera Benningtona scientoložkou působí mimořádně problematicky.
Scientologické tažení proti psychiatrii
Jedním z úhlavních nepřátel scientologie jsou psychiatři a psychiatrie jako celek. Zakladatel scientologické církve a její domněle vědecké teorie dianetiky Lafayette Ronald Hubbard se k psychiatrům a psychologům vyjadřoval s pohrdáním a toto pohrdání se se scientologií nese dodnes. V roce 2004 například slavný scientolog a herec Tom Cruise pronesl: „Myslím, že psychiatrie by měla být postavena mimo zákon.“ (viz zde) Hubbard ve své nevraživosti roku 1969 založil Občanskou komisi za lidská práva (dále CCHR), jež je stále aktivní a vede proti psychiatrii zuřivý boj.
S propagací názorů scientologů na psychiatrii se mohli setkat i lidé v Čechách. Také letos v Praze probíhala výstava Psychiatrie: pomoc, nebo hrozba?, která prezentovala stanoviska scientologů k moderní psychiatrii. Šlo vlastně jen o sérii velmi temně vyzdobených tabulí, u nichž se promítal film, usvědčující psychiatrii ze zločinů (ten je k dispozici např. zde). Jistě, psychiatrie měla temnou minulost a jistě i dnes je stále na čem pracovat. Dokumenty ale nastoupily na zcela absurdní tvrzení, kde spojovaly psychiatrii s eugenikou, nacismem, komunismem a rasismem. Jistě, psychiatrie má temnou historii. Psychiatrické ústavy byly kupříkladu zneužívány komunisty k likvidaci politicky nepohodlných osob. Byla to ale komunistická moc, kdo zneužíval psychiatrii, ne naopak.
Ve výše zmíněném dokumentu mimochodem zazní dosti zvláštní tvrzení, která rozhodně stojí za pozornost. Hned v prvních dvou minutách je zpochybněna vůbec validita psychických onemocnění (Psychiatry An Industry of Death - A CCHR Documentary, hlavně úsek 1:06-2:00).
Tragické selhání
V roce 1995 měl scientologický odpor k odborné péči o psychické zdraví tragický následek. Šestatřicetiletá scientoložka Lisa McPherson prodělala menší nehodu, po které se měla ocitnout v psychickém diskomfortu. Kvůli scientologické víře odmítla odbornou pomoc a svěřila se do péče svých spoluvěrců. Po dobu sedmnácti dní pak byla proti své vůli držena v místní centrále scientologů, kde prodělávala halucinační stavy, odmítala přijímat potravu a měla také zuřivě bušit do stěn. Její tělo bylo po držení v „péči“ zdejších scientologů v otřesném stavu (o případu zde, má i svůj článek na Wikipedii).
Opět opakuji, i odborníci v oblasti lidského zdraví mají v minulosti i současnosti temnější momenty. Jde ale o vědecké disciplíny, které se vyvíjejí, fungují v rámci nějakých pravidel. To scientologické metody a závěry nikoliv. Scientologický přístup k psychiatrii je tak krokem zpět.
Co z toho?
Jedná se o extrémně složité téma hned z několika důvodů. Za prvé není jasné, do jaké míry jsou kontakty Emily Armstrong na scientology vůbec validní. A pokud je scientoložka, jde o její volbu. Zde je ale otázka, jestli jsme schopni oddělovat autora a jeho tvorbu. Je-li ovšem Chesterovo dědictví mimo jiné právě ve zvýšení povědomí o psychickém zdraví, pak Jamie Bennington mluví o „zradě“ vlastně úplně právem, vzhledem k faktu, jak scientologové k léčbě psychických nemocí přistupují.
