Článek
Na jaře roku 1945 už všichni včetně Adolfa Hitlera věděli, že se blíží rychlý konec 2. světové války. Tou dobou byla většina Evropy stále ještě v držení nacistického Německa a jeho vůdce. K našim hranicím se blížili spojenci, ale bohužel i Sověti natěšení na naše osvobození na dalších 44 let. Když vojska maršála Koněva osvobodila Prahu, byli všichni šťastni a vzdávali Rudé armádě hold s vidinou vytoužené svobody.
Svoboda po sovětsku
Hned po skončení druhé světové války začala dostávat Československá svoboda nepříjemnou sovětskou pachuť. Komunisté, jako Stalinovy loutky, po vítězných volbách v roce 1946, začali přebírat veškerou moc v zemi. Roku 1948 přijímá prezident Edvard Beneš demisi vlády a sestavením nové je nucen pověřit Klementa Gottwalda jakožto předsedu KSČ. Po smrti Jana Masaryka za nevyjasněných okolností a abdikaci Edvarda Beneše už je československá vláda plně pod taktovkou komunistů, a tedy i našich takzvaných osvoboditelů ze Sovětského svazu.
Komunisté v Československu velmi brzy začali znárodňovat podniky, vedli vykonstruované procesy s nepřáteli státu, jako byla například Milada Horáková, pečlivě dle sovětského vzoru budovali hospodářství a těžký průmysl. Byl to prostě ráj na pohled. Záleželo ovšem na úhlu tohoto pohledu. Takto osvobození rozhodně nevypadá. Všechny tyto události dokonale splňují definici dobytého území.
Koněv místo Pattona
I přesto, že generál Patton byl jen několik málo kilometrů od Plzně daleko dříve než Rusové, bohužel nedostal povolení Československo osvobodit. Doopravdy osvobodit. Místo toho pražští povstalci museli počkat na Rudou armádu, až nám předloží svoji verzi svobody. Při porcování sféry vlivu jsme měli velkou smůlu. Kdyby dohoda mezi prezidentem Eisenhowerem a Stalinem vytyčila hranici o pár set kilometrů západněji a do Prahy by místo Koněva přijela armáda generála Pattona, mohli se Čechoslováci volně nadechnout o více jak čtyřicet let dříve. Takto nám Rusové ukradli 40 let života a rozvoje země.
Tentokrát Rusové osvobozují Ukrajinu. Opět od nacistů
Rudá armáda zřejmě už dlouhou dobu nikomu utlačovanému nepomohla, a tak se Vladimir Putin rozhodl zase začít šířit ruskou verzi dobra po světě. Tentokrát Rusové odhalili v podobě nacistů číhající nebezpečí za hranicemi svých sousedů a ihned se jali Ukrajincům vyrazit na pomoc.
O ruských metodách šíření míru a lásky by mohli se slzami v očích vyprávět například přeživší obyvatelé zmasakrovaných oblastí, jako je Mariupol, Buča a mnoho dalších. Je to stejné jako tehdy v Československu. Rusové bezostyšně lžou svým občanům i celému světu. Každému člověku je přeci jasné, že to, co Rusové provádějí od roku 2022 na Ukrajině, nemá s dobrými úmysly pranic společného. Je to zase jenom další dobyvatelské tažení ruských vojsk.
Rusové svoji rozpínavost vždy schovávali za dobročinnost
Když se poohlédneme jen po novodobých dějinách, zjistíme, jací Rusové ke svým sousedům vždy byli. Začněme na počátku minulého století. Od roku 1918 do roku 1920 Rusové za pomoci armády vysvětlovali svým pobaltským sousedům, Lotyšsku, Estonsku a Litvě, že nejlepší život je čeká v područí Bolševika. Mezi lety 1920 a 1921 Rusové neváhali osvobodit od demokracie svoje sousedy z Arménie, Ázezebajdžánu a Gruzie. Po druhé světové válce pod jejich taktovkou zavládl „blahobyt porusku“ takřka v celé východní Evropě.
Dnes Rusové páchají těžko uvěřitelná zvěrstva na Ukrajině, ovšem pod záminkou osvobození od fašismu. Vladimir Putin například označil ukrajinského prezidenta za fašistu. Ten je ovšem židovského původu a jeho rodina zažila holokaust. Těžko tedy říci, jak na toto Putin přišel, ale na domácí scéně takové bláboly evidentně fungují skvěle.
Ruské stopy
Zřejmě by dalo dost práce a zabralo spoustu času, kdybychom chtěli najít zemi blízkou Rusku, do které Rusko nikdy nevpadlo. Rusové jsou od přírody tvorové s nadlidským egem a vytříbeným vkusem, na které každý obyvatel každé země přece musí čekat s otevřenou náručí. A když náhodou nečeká, tak Rusové vysvětlují pomocí tanků a raket. Je opravdu velmi smutné, že ještě dnes se tak blízko civilizovanému světu nachází agresivní soused, jakým Rusko bez pochyby je.
Zdroje: