Článek
Spánek je naprostou nutností pro život každého člověka. Někdo potřebuje denně svých osm hodin spánku a někdo si bohatě vystačí s pěti hodinami. Ale aby někdo nespal vůbec, navíc pořádně dlouhou dobu, to je naprostá rarita. Přesně takovou medicínskou záhadou byl mladý maďarský voják Paul Kern, který v roce 1914 narukoval do armády, aby hájil rakousko-uherské zájmy v první světové válce. Jenomže boje byly tuhé a Rusové nemilosrdní. Celých 10 měsíců bojoval bez větší újmy na zdraví, ale tragédie se přece jen dostavila. Ruský voják Kernovi v bojích u polské Haliče prohnal hlavou kulku, která proletěla jeho lebkou v oblasti spánku.
Paul Kern upadnul do bezvědomí a vypadalo to, že se již nikdy neprobere. Ale probral. Když přišel k sobě v polní nemocnici ve Lvově, nemohl uvěřit, že je na živu. Od té chvíle ale už nikdy nezabral. Ani na minutu. Zpočátku v nemocnici přičítal svoji nespavost obrovskému šoku, který prodělal. Navíc zde samozřejmě nebyla chvíle klidu, takže nebyl jediný, kdo tu měl potíže s usínáním. Jenomže u ostatních pacientů potíže tohoto typu brzy odezněly, kdežto Paul Kern se už nikdy v průběhu svého dlouhého života do říše snů nevydal.
1. světová válka přinesla, stejně jako každá jiná válka, především utrpení. Paula Kerna nevyjímaje
Paul už nikdy nespal
Po návratu do rodné Budapešti ještě tento šťastlivec neměl tušení, že k tomu, že přežil, ještě jako bonus navíc získává každý den několik hodin, které by jinak prospal. Lékaři byli přesvědčeni, že následky nespavosti na sebe nenechají dlouho čekat. Ale to, co se dělo, šokovalo všechny odborníky po celém světě. U Paula Kerna se žádné zdravotní komplikace, žádné halucinace, poruchy paměti, náladovost a ani nic jiného nikdy nedostavily. Dokonce ani nikdy nepociťoval žádný pocit únavy.
Kulka zřejmě poškodila spánkové centrum v mozku a Kern spánek prostě nepotřeboval. Časem už dokonce rezignoval i na veškeré pokusy usnout. Řekl, že snaha usnout jej vyčerpává mnohem více, než nespaní. Za nedlouho se Paul Kern stal legendou a předmětem zkoumání lékaři napříč celým světem. Nikdo nedokázal spolehlivě diagnostikovat, co že se to maďarskému vojákovi ve válce vlastně přihodilo. Dodnes za asi nejpravděpodobnější teorii platí názor, že Kern několikrát denně upadá do krátkého mikrospánku, který ale sám ani nezaznamená.
Denní režim
Paul Kern časem následky svého zranění dokázal proměnit v obrovskou výhodu. Získal přibližně třetinu dne navíc oproti ostatním lidem. Začal se mnohem více věnovat četbě a psaní, častěji navštěvoval své přátele a rodinu. Nebylo výjimkou, když večer odešel na párty, ráno v 7 hodin přišel domů, dal si sprchu, nasnídal se a mohl vyrazit do práce. Jediné, co opravdu musel dodržovat, byl odpočinek pro jeho oči. Skutečně bylo třeba dennodenně na hodinku zavřít oči a nechat je odpočinout.
Lékaři Kernovi nepředpovídali příliš dlouhý život. Byli přesvědčeni, že tělo díky úplné absenci spánku nemůže dlouho vydržet. Ale mýlili se, a pořádně. Paul Kern takto bez spánku existoval 24 hodin denně celých 40 let. Dožil se, vzhledem k okolnostem, velmi úctyhodných 71 let.
Paul Kern měl obrovské štěstí v obrovském neštěstí. Podruhé se narodil a život se mu úplně obrátil vzhůru nohama. Dlouhých 40 let neusnout ani na jedinou minutu člověku sice na jedné straně dává velkou spoustu času k dobru, ale mince má i druhou stranu. Těžko říci, jak se na člověku takto razantní změna jeho biorytmu projeví. Co se Kernovi celých 40 let honilo hlavou nikdo neví. Jediné co víme je, že začal noční podniky a kabarety navštěvovat velmi často. Aby také ne, byla to asi jediná místa, kde s ním pravidelně někdo zůstával vzhůru. Vzhledem k tomu, že byl jediný, kdo mohl nespat, nemyslím si, že to pro něj byla bůhví jaká výhoda, spíš naopak.
Zdroje:
