Článek
Ve všech supermarketech jsou již delší dobu k vidění notoricky známá hesla „škola volá“ a podobná. Tato hesla přímo zbožňuje každý rodič, a ještě mnohem více, každý žák či student. I přesto se upoutávky v tomto duchu stále těší u obchodníků velké oblibě. Je to zvláštní. Všude inzerovat pomůcky na něco tak neoblíbeného, jako je škola. Kdybychom v obchodě viděli reklamu na tvrdý chléb, zřejmě nás neosloví, a to by spousta studentů raději takový chléb pozřela, než vyrazila v září do školy. Přesto reklama na školu funguje.
Není to však oblibou školní docházky, ale její povinností. Do školy každý musí. Dalo by se namítnout, že od střední školy už povinnost neexistuje. Bohužel to není pravda. Člověk těžko najde uplatnění bez odpovídajícího „papíru“. Takový „papír“ dnes vládne světem, a kolikrát je pro personalistu daleko důležitější, než jakékoliv schopnosti uchazeče. Přitom něco tak triviálního jako je papír. A kvůli tomuto papíru nakupujeme v supermarketech další papíry, které během školního roku celé popíšeme od začátku do konce, a v červnu u táboráku je rituálně spálíme.
Ne že by všechno, co se ve škole děti učí, bylo nepoužitelné. Bohužel je toho ale drtivá většina. Nebo minimálně způsob, kterým se naše školství snaží děti vzdělávat. Memorování se přesných letopočtů bez znalosti souvislostí, dokonalá orientace ve složitém systému členovců s důrazem na štírky a sekáče, nebo chemická rovnice důkazu hořečnatého kationtu. Ano, určitě se jedná o znalosti, které využít lze. Ale málokdy všechny naráz. Pro člověka, který se daným oborem nezabývá, jsou to informace naprosto zbytečné, a jejich červnové přihození do táboráku, je naprosto nevyhnutelné. V hlavě tedy dětem nezůstane stejně vůbec nic. Jen s těží si zapamatují něco, co je neoblíbený pedagog donutil se nazpaměť naučit, a pak jim se vztyčeným ukazováčkem u tabule udělil známku dobrou s tím, že je třeba na tom ještě zapracovat.
Škola klade důraz na to, co žákům nejde
Na třídních schůzkách učitelé rádi s rodiči debatují o studijních úspěších, a ještě raději o neúspěších, jejich dětí. Jedním z největších paradoxů školství je to, že se snaží klást největší důraz na to, co dětem nejde. Učitelé často doporučují, se s dětmi mimořádně věnovat tomu, co jim nejde. Většinou to také logicky bývá to, co je nejméně baví. Ale neměli bychom raději rozvíjet schopnosti, ve kterých ten či onen žák vyniká, než za cenu obrovské dřiny splnit jen nesmyslné požadavky učitele? Něco co nás nebaví, v nás stejně dlouho nezůstane. K čemu to tedy je? Snad jen k tomu, abychom splnili osnovy. Další možnosti využití bohužel chybí, a to podle mě perfektně odpovídá definici zabíjení času.
Kdyby se učitelům dařilo studenty více zaujmout, mohli by jim toho předávat mnohem více. Museli by je ale učit něco, co studenty zajímá
Prvňák přichází o iluze
Je běžné, že se novopečený prvňáček těší do školy. Těší se na svoji první cestu s aktovkou, těší na svoji paní učitelku nebo pana učitele. Škola v malém dítku vzbuzuje velká očekávání. Realitou je bohužel to, že během pár týdnů, či měsíců, veškerá tato očekávání berou za své. Veškeré iluze, které naše ratolest měla, jsou ty tam, a dítě má možnost poznat naše školství v celé jeho kráse. To ve většině dětí okamžitě odsouvá jejich dětského hravého ducha do pozadí a aktivuje pud sebezáchovy. Dítě pochopí, že se ocitlo ve hře o přežití. Že bude muset dělat, co nechce, na chvilku si vždy zapamatovat, co nesnáší a hlavně nevybočovat z řady. Dítě pochopí, že to prostě musí přežít. Tato hra ale dítěti dá kromě čtení a psaní opravdu pramálo.
Ke škole naše společnost vzhlíží jako k něčemu, co nás připraví na život. Ale ruku na srdce, už někoho škola na reálný život někdy dokázala připravit? Spíše by se dala označit za něco, co dětem ukáže, jak moc může život být plný paradoxů. A čert ví, možná by nebyl, kdybychom to děti neučili od útlého dětství.
Samozřejmě se to netýká vysokých škol. Ty už zpravidla skutečně učí studenty to, co by je mělo bavit, a co si dobrovolně vybrali. Zdokonalují se ve svých oborech a informace vstřebávají úplně jinak, protože to jsou informace, které se dovědět skutečně chtějí.
Ale vtloukat do hlavy členovce chlapci, který jednoznačně vyniká v matematice a fyzice, a ještě tlačit na rodiče, aby dohlédli na to, že stráví celé odpoledne nad odbornou publikací známého biologa, je opravdu nesmyslné. To samé by potom platilo například o dívce, která tráví svůj čas studiem brouků a hmyzu, a které učitel nesmyslně podsouvá neurčité integrály, kterým ale nebohá budoucí entomoložka ani za mák nerozumí.
Pokud má škola produkovat opravdové odborníky a hlavně silné osobnosti, je třeba začít podporovat u lidí jejich silné stránky, a ne je brzdit nesmyslným učením něčeho, o čem do týdne stejně nebudou mít páru.
Zdroje:
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/rozhovor-s-bobem-kartousem.A150921_102226_domaci_zt
https://www.svobodauceni.cz/clanek/kompletni-vycet-argumentu-ve-prospech-domaciho-vzdelavani-54-bodu/
