Článek
Karel IV., český král a římský císař, bezesporu patří k významným postavám českých dějin. Narodil se jako syn krále Jana Lucemburského a dědičky rodu Elišky Přemyslovny v roce 1316, čímž došlo k propojení dvou velmi významných rodů. Po narození byl pokřtěn jako Václav, Jméno Karel IV. získal až později ve Francii při biřmování po svém strýci, francouském králi Karlu IV. Sličném. Jeho vláda je dodnes považována za období plné rozkvětu, stability a prosperity. Vždyť kdo by neznal Karlův most, Karlštejn nebo Nové Město pražské.
Vzorný Otec vlasti
Karlovi IV. tedy rozhodně nemůžeme odepřít jeho přínos ve stavební činnosti a rozkvětu města pražského. Dodnes je tento panovník vnímán jako stavitel Prahy, který nechal vybudovat několik důležitých památek, které jsou stále symbolem našeho hlavního města. Založil také jednu z nejstarších univerzit ve střední Evropě, Karlovu univerzitu, která výraznou měrou přispěla k intelektuálnímu obohacení tehdejší společnosti. Řádně se také staral o své občany a jeho vláda byla obdobím relativního míru a kulturního rozkvětu. Ač bychom ve výčtu kladů jeho života mohli dlouze pokračovat, pojďme se spíše podívat na jeho stinné stránky, o které také nebyla nouze.
Karel IV. byl významný stavitel Prahy
Bujaré mládí, úzké kamaše i levoboček
Roku 1323 ve svých sedmi letech byl Karel IV. poslán svým otcem Janem Lucemburským na francouzský královský dvůr, kde pobýval u svého strýce, francouzského krále Karla IV. Sličného. Zde se mu dostalo výborného vzdělání. Karel plynně hovořil několika jazyky, a dokonce navštěvoval přednášky na sorbonnské univerzitě.
Jako mladý člověk však i Karel rád holdoval zábavě a bujarému životu. Velmi dbal zejména na svou štíhlou atletickou postavu a na moderní oblečení. Rád nosil velmi těsné pestrobarevné kamaše a krátké kabátce. Není proto divu, že mladý Karel zamotal hlavu leckteré dívce, i přesto, že byl již od svých sedmi let ženatý s Blankou z Valois. Existuje však pouze jeden dochovaný historický pramen, který dokládá Karlovu nevěru. Když se v roce 1365 bez své manželky vydal na diplomatickou službu do Avignonu seznámil se s neznámou dívkou. O devět měsíců později přišel na svět chlapec, kterého pojmenovali Vilém Guillaume. Karel IV. se k tomuto svému levobočkovi nakonec sám přiznal.
Při vzestupu je potřeba si ušpinit ruce
Ani cesta k císařskému titulu nebyla z Karlovy strany vzorem ctností. Na volbě císaře se tenkrát podílelo celkem sedm kurfiřtů, mezi které patřil i český král. K vítězství bylo nutné získat všech sedm hlasů. Hlas českého krále měl tedy jistý, ostatní však stále váhali, a tak se náš slavný panovník nezdráhal ostatní kurfiřty podplatit. Aby Karlovi potomci měli volbu jednodušší, vydal Karel IV. o pár let později Zlatou bulu Karla IV., která stvrzovala, že k volbě císaře postačí pouze čtyři hlasy ku třem.
Karel IV. jako antisemita?
Lze namítnout, že antisemita je příliš ostré vyjádření, ale kdyby se dnes jakýkoliv vůdčí politik zachoval k menšině jako tehdy Karel IV., nejspíše by skončil před mezinárodním tribunálem. Ale tehdy na tuto problematiku bylo nahlíženo jinak.
Karel IV. v českých zemích židovské obyvatelstvo vykořisťoval a zneužíval. Postavení Židů v Evropě v té době bylo problematické a postupně se dokonce stávali majetkem krále, který jim propůjčoval různé výsady. Dnes to zní téměř nepochopitelně, že byl král „pánem Židů“. Jejich majetek patřil výhradně panovníkovi a ten, když uznal za vhodné, na něj mohl kdykoliv sáhnout a stáhnout ho do královské pokladnice. A byl to i oslavovaný Karel IV., který využil židovské majetky ve svůj vlastní prospěch.
Dnes už je i historiky potvrzený fakt, že Karel věděl o chystaných pogromech na Židy, které se odehrály v Norimberku, Frankfurtu nad Mohanem a v Kolíně nad Rýnem, a souhlasil s nimi. Zde má tedy náš „Otec vlasti“ skutečně velký škraloup, o kterém se ovšem příliš nemluví. Dnes by po takovém rozhodnutí již zřejmě nikdo v demokratickém světě nedostal šanci ukázat své schopnosti a dobré stránky. Tehdy ale vše bylo jinak.
Zdroje:
