Článek
Miloš Zeman jako český prezident překonal řadu dříve nepředstavitelných hranic. Byl prvním prezidentem zvoleným v přímé volbě, svůj mandát dokázal obhájit. Dále už ale šlo o rekordy v negativním slova smyslu. A vždycky, když se veřejnost domnívala, že už to hlouběji nejde, buď sám Zeman, nebo někdo z jeho blízkých spolupracovníků dokázali, že dno je pořád dost daleko.
Přímá volba probudila to nejhorší
Miloši Zemanovi byl pro politický comeback dobrý každý, kdo byl ochotný ho podpořit. Peníze ani metody si nijak nevybíral, takže už jeho první volební kampaň byla plná podivného financování a podpásového jednání. Největší soupeř Karel Schwarzenberg byl příliš slušný, než aby byl schopen sprostotě, lžím a permanentnímu napadání odolat.
Po zvolení Miloš Zeman svůj úřad nevyužíval jako službu české veřejnosti, ale jako stálou volební kampaň a k odměňování loajálních spolupracovníků. Pražský hrad se začal uzavírat veřejnosti, ale naopak otvírat té nejhorší esenci papalášství a buranství. Typickými představiteli byli Zemanovi nejbližší spolupracovníci – vedoucí Kanceláře prezidenta republiky Vratislav Mynář, mluvčí Jiří Ovčáček a poradce Martin Nejedlý. Později k nim přibyl ještě loajální úředník Jan Novák. Arogance, osobní zájmy a pocit, že si mohou dovolit cokoli. To byl výsledek Zemanovy personální politiky i jeho neschopnosti si své podřízené alespoň trochu ukočírovat.
Vratislav Mynář neváhal svého postavení hojně zneužívat a Miloš Zeman byl ke všem jeho levotám naprosto slepý
Ivo Mathé, který působil ve stejné funkci jako Mynář v době, kdy byl prezidentem Václav Havel, k tomu v rozhovoru pro Forum24 řekl: „Pojali to trochu jinak, dobyli území a potom z něj chtěli co nejvíce hlava nehlava vytěžit. Díky možnostem, které vedoucí kanceláře má, chtěl ovlivňovat zakázky, investice i zahraniční. O všechno se snažil tak, aby z toho měl sám nějaký profit. To je opravdu skoro až nechutné.“ Mynář a jeho nohsledi si tak jeli své soukromé kšefty, ale chyba to byla Zemanova, protože on to dopustil. A nejen to, on je dokonce i bránil před vyšetřováním.
„Jen blbec nemění své názory.“
Dalším typickým znakem Zemanova prezidenství jsou názorové veletoče, což dokládá i Zemanův citát z titulku této části. Před svým zvolením byl Zeman hlasitým kritikem udělování milostí. Hned po zvolení ale otočil, a začal milosti udělovat i z čistě osobních důvodů, jako v případě šéfa lesní správy v Lánech Baláka. Nebo jaké byly zdravotní či humanitární důvody pro udělení milosti v případě Jiřího Kajínka, to nechápe vůbec nikdo.
Jmenovat pravicovou vládu s prokazatelnými 101 poslanci se zdráhal, u Babiše už stojedničku ani nepožadoval. Stejně tak už neprosazoval presumpci viny u politiků, pokud šlo právě o Babiše. Oba pánové se znají dlouho, ještě z období podivných privatizací během Zemanovy vlády. A vzájemně si dokáží vyjít vstříc. Radši si nedomýšlet, proč jim to tak hezky ladí.
Tristní byl i jeho příklon k východním velmocem. Zeman v 90. letech a Zeman pod vlivem Nejedlého a Mynáře jsou dva různí lidé. Blamáž s čínskými investicemi i překvapení, že Putin skutečně napadl Ukrajinu jen dokreslují, jak amatérský tým kolem sebe měl.
Zeman do posledního chvíle obhajoval své ruské přátele
Petr Pithart pro Seznam Zprávy k Zemanovi uvedl: „Nesnesitelné bylo poslouchat jeho řeč, to jeho sebezalíbení, narcistický sebeobdiv. Tím hůř, že byl dobrý rétor, ale zase šlo o jen‚ technologii mluveného slova‘. Dohromady tedy – kdo, co? Neuchopitelný člověk, který mnoho z nás deset let uváděl do rozpaků, nevole, ba i vzteku. Ale byla nás, jeho nevoličů, menší polovina. Té větší právě ty sporné vlastnosti imponovaly“
Vulgarity, lži, nepodložené výroky a soukromé soudní spory za státní peníze
Pracovníci Českého rozhlasu se jistě ještě i dnes orosí, když si vzpomenou na živá vysílání s prezidentem Zemanem. Nechutné vulgarity ale pronášel Zeman nejen tam. Jeho výroky směrem k novinářům, menšinám i konkrétním lidem byli skandální a často i žalovatelné. Sám Zeman opakovaně prohrál soudní spory, které ale neplatil on, platili jsme je my všichni z našich daní, protože právní zastoupení šlo na vrub prezidentské kanceláře.
Jeho nenávist k některým lidem byla až patologická. Ředitel BIS Michal Koudelka i expremiér Bohuslav Sobotka by mohli dlouze vyprávět. Bývalý diplomat Petr Kolář v roce 2016 k Zemanovi řekl Reflexu: „Je to populistický politik, nikoli státník. Sleduje primárně vlastní zájem, nikoli skutečné zájmy státu. Místo aby se snažil osobním příkladem pozvednout politickou kulturu a občanskou úroveň v naší zemi, nadbíhá těm nejnižším pudům, podporuje rozvoj degenerativních a plebejských rysů české společnosti, chová se neomaleně a hulvátsky, uráží oponenty, je mstivý, sebestředný, umíněný a manipulativní.“
Miloš Zeman v nás zanechává pachuť něčeho, co se vůbec nemělo stát. Pocit trapnosti, za všechny jeho lidské i politické přehmaty, za vulgarizaci úřadu, který před ním nikdy neklesl na úroveň čtvrté cenové. Proto byl jednoznačně nejhorším českým prezidentem. Bohužel to silně negativně ovlivnilo celou českou společnost.
Zdroje:
