Článek
Atentáty na politiky na Slovensku a v USA rozvířily diskuse o rozdělených společnostech. Řada komentátorů a politiků jednoznačně násilí odsoudila, s čímž lze jen souhlasit. Otázkou ale je, zda Fico a Trump střelbu na sebe tak trochu nepřivolali sami.
Nenávist jako covidové dědictví
Kvůli politice jsme se v rodinách i mezi přáteli hádali odjakživa. Na některých rodinných setkáních to dokonce bylo tabu, aby se nenarušovala přátelská atmosféra. Kamarádi se u piva občas taky poslali někam, ale nikdy z toho nebyla taková nenávist, jako je v posledních letech.
Covid dodal spoustě lidem odvahu se od klávesnice vyjadřovat a tím vířit emoce ve veřejném prostoru
Podle mě je za tím covidová izolace, kdy se hodně lidí naučilo komunikovat na sociálních sítích, ačkoliv je až do té doby tento způsob výměny názorů míjel. Zatímco v hospodě nebo na narozeninách babičky se mírnili, protože riskovali konfrontaci s někým opačného názoru z očí do očí, online takovou brzdu necítí. Určitá nebo i úplná anonymita sociálních sítí posílila i politické „experty, kteří by pro sebe i svět udělali nejlépe, kdyby mlčeli.“
Naše společnost celkově zhrubla, což potvrdí každý, kdo pracuje v obchodě, ve službách, ale třeba i ve školství. Agresivita provází i běžnou mezilidskou komunikaci. Lidé se k sobě chovají hůře než dřív a ke zkratkovitým řešením mají blíž, než je vhodné.
Fico a Trump – odlišní, a přece skoro stejní
Jestli něco přitahuje pozornost, tak je to konflikt. Předvolební rétorika Roberta Fica a jeho strany Smer byla všechno, jen ne uklidňující. Napadání politických oponentů, sprosté urážky tehdejší prezidentky Zuzany Čaputové, vyhrožování médiím, která si k jeho straně a po volbách i k jím vedené vládě dovolila být kritická. To všechno napětí ve slovenské společnosti jen zvyšovalo.
Robert Fico ve společnosti jen rozdmýchává emoce
Bohužel, ani po propuštění z nemocnice se premiér Fico příliš nemírní. Naopak velmi silně útočí zejména na nezávislá média a neváhá pro svou rétoriku zneužívat nejen útok na sebe, ale ani atentát na Donalda Trumpa. Jak uvedl web Aktualne.cz, ve svém prohlášení srovnával oba útoky: „Pokud by útočník na Trumpa uměl slovensky, stačilo by mu, kdyby si přečetl Denník N nebo Aktuality.sk, aby měl chuť napravit věci s neposlušným bývalým prezidentem. Scénář jako přes kopírák.“
Donald Trump podnítil další násilí ihned po střelbě, kdy se hned začal ohánět pomstou
První slovo Donalda Trumpa s krví na tváři bylo „fight“, tedy boj. Jeho prvním gestem byla zaťatá pěst. I když tvrdí, že chce svou rétoriku zmírnit a americkou společnost spojit, je právě tohle symbolem takového spojování? Nebo je to jen pokračování předchozího zpochybňování výsledků voleb a napadání všeho, co prosazoval Joe Biden a Demokratická strana? Hlavně je to slibování pomsty všem, kteří se, ať už zdánlivě nebo reálně, k Trumpovi nechovali dost loajálně.
Psychoterapeut Jan Beer k tomu pro eXtra.cz uvedl: „Pokud mám správné informace, Trump neustále hovořil o tom, jak se bude mstít, až se vrátí, s kým si to vyřídí, jeho rétorika byla obrovsky agresivní a útočná.“ Jan Beer také spekuloval o pohnutkách střelce: „Pachatel chtěl zjevně vyjádřit svůj názor, že Republikánská strana má v USA mnohem lepší kandidáty. Akorát si zkrátka pro vyjádření onoho názoru vybral mítink kandidáta a zbraň, a ne volební urnu.“
Násilí je nepřípustné
Ani ta největší frustrace nedává nikomu právo vzít do ruky zbraň. Zároveň by se politici nejen na Slovensku a v USA měli zamyslet nad tím, zda jejich vlastní slova a skutky takovou frustraci nepovzbuzují. Zda jen nenahrávají co nejvyššímu volebnímu výsledku bez ohledu na důsledky. Zda jdou do politiky s cílem sloužit lidem, nebo jen podporovat vlastní ego. Doufám, že se v České republice zpřísní zbraňová pravidla a že dalším politikem, který se stane terčem atentátu, nebude nikdo od nás. Bohužel, někteří čeští politici si v rétorice s Ficem a Trumpem nezadají. Nenávist bude vždy plodit jen další nenávist. S politiky se máme vypořádávat jen u volebních uren, ne střelbou.
Zdroje:
