Článek
Výroční knižní ceny Magnesia Litera letos avizovaly množství výrazných změn, zahrnující vedle úprav spíše kosmetického rázu (střídání na postu mužského spolumoderátora) i řadu zásadních novinek – např. zrušení ceny pro blog roku, nové žánrové kategorie či cenu za přínos knižní kultuře. Hovořil o nich i dlouholetý organizátor těchto cen a předseda spolu Litera Pavel Mandys v prosincovém rozhovoru, který jsem společně s editorkou Irenou Hejdovou připravil pro Deník N. Přesto se v souvislosti s včerejším vyhlášením letošních nominací objevila jedna změna, která pro mne byla překvapením.
Začněme ale tím, co mě příliš nepřekvapilo, a to je absence Kateřiny Tučkové a jejího románu Bílá Voda mezi trojicí nominovaných knih v prozaické kategorii. Jelikož patřím k těm, kteří v něm spatřují dílo oplývající výraznými literárními kvalitami i značným mimoliterárním přesahem, utěšuji se tím, že snad porota chtěla dát přednost titulům, které na rozdíl od knihy loňské laureátky Státní ceny za literaturu neopanovaly stránky kulturních rubrik, čtenářské ankety i další literární soutěže (naposledy před pár dny ceny Český bestseller).
Přestože jsem přesvědčen o tom, že přinejmenším nominaci na Literu za prózu si Bílá Voda zasloužila (třeba získá aspoň „lidovou“ Kosmas Cenu čtenářů), nemám proti knihám, které ji nakonec získaly, žádné větší výhrady. Což ovšem neznamená, že bych z loňské prozaické produkce nedokázal vybrat docela jiné tři tituly, jimž by podle mého slušela nominace stejně jako těm stávajícím (abych byl konkrétní, vedle Bílé Vody by tam byl povídkový soubor Vratislava Maňáka Smrt staré Maši a román Panna od Marka Tomana).
O to víc mě mrzí, že žádný z mých favoritů se neobjevil dokonce ani na tzv. longlistu – což je ona novinka, o níž jsem se zmínil v úvodu a kterou pokládám za největší přešlap v rámci letošních změn i doklad jejich nesystematičnosti (spolu s vyhlašováním vítězů nových žánrových kategorií v předvečer hlavního ceremoniálu apod.). Je pravda, že u zahraničních literárních ocenění, jako je třeba Bookerova cena nebo Německá knižní cena, bývá longlist a shortlist zavedenou praxí. Tam mají ovšem funkci širšího a užšího okruhu nominací, tzn. nejdříve se zveřejní větší množství nominovaných titulů, z nichž posléze postoupí do finálového boje menší počet knih.
V případě Magnesia Litery je tomu bohužel jinak, na longlist se dostaly knihy, které se už takříkajíc do nominací nevešly, ale podle porotců si přesto zasluhují pozornost. Což vypadá na první pohled jako chvályhodný počin, který by měli ocenit dotyční autoři i čtenářská veřejnost. Na druhou stranu ale může uvedené autory a autorky o to víc mrzet, že se mezi nominované nedostali, když přitom byli tak blízko – je to vlastně podobné situaci, jako kdyby všichni dostali nepopulární bramborovou medaili.
Co mě však zaráží mnohem víc, je nesystematičnost projevená při zavádění této změny. Počet titulů na longlistu totiž zjevně není nijak limitován, a tak zatímco v některých kategoriích obsahuje dva tři tituly (próza, poezie), v jiných se s těmito „skoronominacemi“ roztrhl pytel (naučná literatura, nakladatelský čin, překlad ad.), naopak porota jedné z nových žánrových kategorií (detektivky) už navíc nevybrala ani jednu knihu.
Přehled všech letos nominovaných i porotci dále doporučených titulů najdete na webu Magnesia Litery.
Vítězové žánrových cen budou oznámeni v neděli 16. dubna v Knihovně Václava Havla, zatímco hlavní ceremoniál se odehraje tradičně na Nové scéně Národního divadla v pondělí 17. dubna od 20.15 hodin a přímým přenosem jej odvysílá kanál ČT art.
