Článek
Dánská spisovatelka Anne Catherine Bomannová (* 1983) prorazila – s vynaložením nemalého množství energie a trpělivosti – v roce 2019 s útlým románem Agathe, který se o dva roky později dočkal i českého vydání, kdy jej pro nakladatelství Host přeložila Lada Halounová. Hrdinou minimalistické prózy, odehrávající se ve Francii roku 1948, byl stárnoucí psycholog, jenž si během léčení depresivní pacientky uvědomil vlastní osamělost. Autorka, která sama působí jako klinická psycholožka, využila své praxe i při psaní románu Modré tóny, který nedávno vydal taktéž brněnský Host – a opět v překladu Lady Halounové.
Jedná se o svým způsobem „univerzitní román“, protože velká část příběhu je spjata s Aarhuskou univerzitou v Dánsku, kde se na přelomu let 2024 až 2025 (!) testuje údajně zázračný lék Callocain*, mající vymýtit tzv. protrahované truchlení (tedy truchlení nepatřičně dlouhé a hluboké). Tým sestavený univerzitou je z nového léku nadšený – za což do značné míry může fakt, že jeho výrobce, farmaceutická společnost Danish Pharma, dotyčnou univerzitu sponzoruje a dokonce má ve zmíněném týmu svého člověka. Výjimkou je profesor Thorsten, který spolu s dvojicí svých studentek – Annou a Šádí – odhalí vážné vedlejší účinky Callocainu, a co hůř, také stopy jejich úmyslného zamaskování.
Nepochybně se jedná o zdařile napsanou prózu, vyznačující se důmyslnou kompozicí (střídání několika vypravěčských perspektiv i časových rovin) a zajímavě rozvrženými postavami. Není nijak překvapivé, že většina z nich se musela v životě vyrovnat s nějakou velkou ztrátou, což dodává jejich účinkování v příběhu o lidském truchlení další rozměr. Vedle Anny a Šádí, tvořící dosti nesourodou dvojici, k nim patří i Elisabeth, reprezentující opačný tábor, tedy farmaceutickou společnost vyvíjející daný lék. Poměrně zajímavé je i ústřední téma, točící se kolem našeho často velmi bolestivého prožívání zármutku, v němž jedni spatřují existenciální potřebu, kdežto druzí psychickou poruchu, tedy v podstatě nemoc, na kterou by mělo být možné najít lék.
Co románu bohužel ubírá na čtivosti a notně kazí výsledný dojem z knihy, to je samotná zápletka a její vyústění. Nakladatelem citovaný čtenářský posudek z webu Goodreads, který zápletku popisuje jako dramatickou a odvíjející se ve strhujícím tempu, se bohužel nezakládá na pravdě. I když autorčin způsob vyprávění nepostrádá kýženou dynamiku, hrdinové románu spíše přešlapují na místě – a když už se nakonec odhodlají k akci, jejich úsilí nepřinese očekávaný efekt. A možná je zčásti na vině i výběr tématu, neboť truchlení je proces natolik intimní a nepřenosný, že se čtenář jen těžko jednoznačně přikloní ke konkrétní postavě a jejímu pohledu na věc.
* Slovem Callocain autorka vědomě odkazuje k názvu dystopického sci-fi románu Kallocain od švédské básnířky a spisovatelky Karin Boyeové (1900–1941). Dotyčná próza z roku 1940 (autorka o rok později spáchala sebevraždu) pojednává o totalitní společnosti, která je ovládaná sérem pravdy pojmenovaným právě Kallocain. A přečíst si ji můžete i v českém překladu Iva Železného, který se dočkal už několika vydání (naposledy roku 2020 v nakladatelství Maťa).
obálka českého vydání knihy Modré tóny
Anne Cathrine Bomannová: Modré tóny. Překlad Lada Halounová, nakladatelství Host, Brno, 2023, 256 stran.
