Castle Bravo: Radioaktivní peklo v ráji způsobil chybný výpočet

1. března 1954 v 6:45 místního času na atolu Bikini vybuchuje do té doby nejsilnější termonukleární bomba přezdívaná „Kreveta“ s kódovým názvem Catle Bravo. Její síla představuje až tisícinásobek síly jaderné zbraně, svržené v roce 1945 na japonskou Hirošimu. A ačkoli byl test Castle Bravo organizován jako tajný, stal se rychle mezinárodním incidentem, který vyvolal výzvy k zákazu atmosférických zkoušek termonukleárních zařízení.

V tichomoří v ten jarní den roku 1954 odehrálo cosi velmi symptomatického pro lidskou schopnost ne-rozumného jednání. Tehdejší armádní fyzikové se rozhodli otestovat doposud nejsilnější jaderný výbuch v historii. Podle propočtů a plánů měla jeho síla dosahovat 5 megatun TNT, dosáhla ale přibližně trojnásobku – 15 megatun. Vědci totiž nepočítali s tím, že nově použitý izotop Lithia vyprodukuje mnohem víc neutronů, než jak se předpokládalo.

Pro představu, pokud by na centrum Prahy byla svržena bomba Little Boy, tedy stejná, jaká byla použita při útoku v Hirošimě, znamenalo by to okamžitou smrt pro 46 tisíc lidí a více než 100 tisíc zraněných. Pokud by šlo o Krevetu, o které jsem se zmínil výše, počet okamžitě zabitých by stoupl na 890 tisíc. Zraněných by bylo kolem 300 tisíc.

A protože od té doby lidstvo udělalo v technologiích slušný krok dopředu, tak nejsilnější jaderná zbraň, kterou v současnosti disponuje americká armáda, by při stejném zacílení zabila 420 tisíc lidí a více než půlmilion dalších zranila. No a chtěli-li bychom ilustrovat sílu nejsilnější jaderné zbraně, jaká byla kdy navržena a vyzkoušena, pak by zásah centra Prahy ruskou bombou Tsar okamžitě zabil milion a dvě stě tisíc lidí, další milion lidí zranil. Nakonec, zkuste si to nasimulovat sami zde: https://nuclearsecrecy.com/nukemap/.

Síla té chyby, které se stavitelé Krevety dopustili, představovala sílu zhruba 667 hirošimských bomb. Nukleární hřib po výbuchu dosáhl výšky 40 kilometrů a průměry nohy dosáhl sedmi kilometrů. Kus atolu v průměru 1,9 kilometru zmizel, vypařil se a hloubka kráteru dosáhla 75 metrů. Výbuch také způsobil dočasnou změnu klimatu.

Kromě špatného odhadu síly výbuchu, kterého se dopustili sami vědci, zamíchal kartami ještě jeden faktor. Navzdory zprávám o změně počasí, která stočila směr větru směrem k obydleným oblastem, byl jaderný test schválen a bomba odpálena. Výbuch byl jednak výrazně silnější, než se počítalo a jednak změněný směr větru zavál radioaktivní spad jinam, než se původně předpokládalo. Spad a záření zasáhlo množství lodí začleněných do testu, svoji daň si vybral i na civilistech.

Kontaminovány byly tisíce čtverečních mil s desítkami atolů a bezpočtem rybářských lodí. Až tři dny po explozi bylo americkým námořnictvem evakuováno několik set obyvatel z nejvíce zasažených ostrovů.

Dobře zdokumentovaný je případ japonských rybářů z lodi Daigo Fukuryu Maru (známé jako Lucky Dragon), kteří se nacházeli sto kilometrů od exploze, v oblasti, kterou před testem označili Američané za bezpečnou. Tři hodiny po výbuchu začal dopadat na její palubu jemný, bílý, šupinatý popel – radioaktivní spad (jeho stopy později zasáhly Austrálii, Indii, Japonsko, a dokonce i USA a části Evropy). Japonští rybáři obdrželi vysoké dávky radiace, trpěli nevolností, bolestmi v očích, popáleninami a dalšími příznaky a zamířili tedy zpět do Japonska. Po jejich návratu o tomto případu informoval japonský tisk, a tak se z původně přísně utajovaného testu stal mezinárodní incident, který vyvolal mohutnou odezvu především v Japonsku.

Nicméně japonská a americká vláda rychle dosáhly politického urovnání, s převodem do Japonska ve výši 15,3 milionu dolarů jako kompenzací.

Jednomu z rybářů z Lucky Dragon, čtyřicetiletému Aikichi Kuboyamovi, to ale nebylo nic platné. O šest měsíců později na následky ozáření zemřel. Marshallovy ostrovy se s následky různých jaderných testů potýkají dodnes.

Nečekaná síla detonace v kombinaci s měnícími se směry větru způsobila, že část radioaktivního spadu se dostala nad obydlené atoly Rongelap a Utrik. Během 52 hodin bylo 86 lidí na Rongelapu a 167 na Utriku evakuováno na Kwajalein, kde jim byla poskytnuta lékařská péče[62]. O několik týdnů později začalo mnoho lidí trpět alopecií (vypadáváním vlasů) a také kožními lézemi.

Simulace z https://nuclearsecrecy.com/nukemap/ (simulace nevychází z reálného profilu terénu a nezohledňuje členitost.)

https://cs.wikipedia.org/wiki/Castle_Bravo

50 Facts About U.S. Nuclear Weapons". The Brookings Institution. August 1996. Archived from the original on 2011-07-19. Retrieved 2016-05-20.

NUTIL, Petr. Jak neztratit rozum v nerozumné době: o falešných představách, iluzích a předsudcích. Praha: Grada, 2020. ISBN 978-80-271-1796-3.