Článek
Věřte nevěřte, na osobní rovině není prakticky nikdo, kdo by chtěl válku a boj (nepočítáme-li sociopaty, manipulátory a psychopaty, kteří s oblibou do konfliktů své spoluobčany ženou). A přesto – nebo spíše právě proto – je nezbytně nutné investovat do své obrany. Ale pojďme od začátku.
Zastavíte-li na ulici prakticky jakéhokoli místa na světě libovolného člověka, i jen z krátkého rozhovoru jasně vyplyne, že chce žít v bezpečném světě pro něj a jeho rodinu, ideálně v relativním blahobytu a navíc ještě svobodě. To jsou téměř univerzální lidské tužby.
Války přesto existují. Proč? Především proto, že válka je pokračování politiky jinými prostředky a politický záměr je účelem, válka pak prostředkem. Na to, co chce každý jeden občan z ulice, brán zřetel samozřejmě není, protože vést válku je z hlediska definice mezinárodního práva výhradním právem státu. No a jak z historie sami velmi dobře víme, veškerá slova, smlouvy a mezinárodní konvence hrubé násilí a dobyvačnou chuť agresorů nijak neomezují.
Co si tedy má počít nikoli občan, ale stát, který sice útočnou válku nechce, ale zároveň si chce uchovat svou státnost a politickou svébytnost ve světě, v němž jiné státy mají na politické směřování svých sousedů rozdílný názor?
Držet se hesla: Chcete-li mír, připravujte se na válku. To neznamená chystat útočnou válku, ale být natolik silný a zabezpečený, abych dokázal případného útočníka bud odradil, nebo ještě lépe zastrašil natolik, aby se do útoku vůbec nepouštěl.
Jde o obecnou myšlenku prevence konfliktů. Zdůrazňuje nutnost být připraven k boj, aby se mír mohl udržet. Pro udržení míru je nezbytné mít silnou armádu, dobré diplomatické vztahy a silnou vnitřní politiku. Případně možné hrozby je tak možné rychle a rozhodně odvrátit.
Řeč je o věcech, jejichž význam můžeme pojmenovat buď složitě – „V první řadě jde o přežití; pravda, porozumění a vědě přicházejí na řadu až později, “ nebo jednoduše, tedy tak, jak by řekla vaše babička – „jistota je jistota.“ Připomeňme si, že rizika je dobré posuzovat podle toho, kolik škody můžou napáchat.
Generál Řehka, náčelník generálního štábu AČR, v tom má jasno: „Musíme dělat všechno pro to, abychom se vyhnuli dalšímu konfliktu v Evropě, válčení a násilí. To, že jsme tu měli delší mírovou periodu, je spíš výjimečná záležitost. Chceme-li, aby to vydrželo, musíme mít reálné schopnosti, aby protivník, konkrétně Rusko, viděl, že je máme, stejně jako vůli je použít. V tom musíme být transparentní. Pokud to neuděláme, říkáme si o vážný problém. Obranný rozpočet není dárek armádě, ale investice naší společnosti do vlastní bezpečnosti.“
Co z toho vyplývá?
Volat po míru v dobách válek je v pořádku a je to přirozené. Nicméně zároveň silně neinvestovat do své obrany či obrany svých partnerů, nečelit agresivním státům na svých, či spojeneckých hranicích je mimořádně krátkozraké, tupé a stupidní.
Slova totiž ještě nikdy žádného dobyvatele nezastavila. „V záležitostech tak nebezpečných jako válka se nám nejšeredněji vymstí omyly, které vznikají z dobroty,“ konstatuje klasik von Clausewitz ve své proslavené knize O válce.
A ti, kdo vám slibují mír bez obrany, prostě a jednoduše lžou.
