Článek
Chcimíři a ruský „mír“
„Válka je mír. Svoboda je otroctví. Nevědomí je síla.“ Známým sloganům Ministerstva pravdy ze slavného Orwellova románu 1984 začínáme díky „Chcimírům“ a bojovníků za „svobodu projevu“ konečně správně rozumět.
Volání po onom kouzelném zaklínadle „míru,“ vytoužených mírových jednáních, de-eskalaci situace a tak podobně je stále silně slyšet na straně odmítačů pokračující zbrojní a jiné pomoci zemi, která se touto dobou už téměř třetím rokem brání agresi jiného státu, totiž agresivním Ruskem napadené Ukrajiny.
Nechme pro jednou stranou, že jde ze strany chcimírů o papouškování oficiální moskevské propagandy, která ji skrze své mediální a antisystémově-politické kanály tlačí do myslí a hlav Evropanů už od začátku konfliktu.
A zkusme pro jednou vrátit slovům jejich skutečný význam.
Slovo MÍR pro tyhle lidi – od německé Afd, přes rudé Stačilo až po Klausovsko-Okamurovské nahnědlé populisty – neznamená nic jiného než:
- Ustoupení agresorovi, přijetí podmínek agresora, bezodkladné a bezpodmínečné vyklizení pole. Víc než cokoli tenhle přístup připomíná Mnichovskou dohodu roku 38.
- Kapitulaci Ukrajiny a zbavení jí vlastní vůle, tedy uznání nezpochybnitelné příslušnosti do sféry ruského vlivu. De fakto vytvoření nevysloveného protektorátu, nad nímž a jeho státoprávním osudem bude mít agresivní soused plnou kontrolu na věčné časy.
A to včetně zabránění zatím zcela teoretického členství v organizacích, které by napadené Ukrajině garantovaly bezpečnost.
- Pokrčení ramen nad neplatností konceptu mezinárodního práva. Rusové nenapadli pouze Ukrajinu, předcházela tomu agrese proti Gruzii v roce 2008. Rusko stejně tak v rozporu s mezinárodním právem drží svou armádu v Moldavsku nebo se angažovalo v rozvratu suverenity a teritoriální integrity dalších zemí v sousedství, a to včetně Ázerbájdžánu.
Přistoupením na „ruský mír“ říkáme OK zjevnému a nevyvratitelnému pošlapání mezinárodního práva. V případě chcimírů českých jde o velmi zaslepené a skoro se mi chce říct vlastizrádné chování reprezentantů národa, který za posledních sto let nabyl dostatek zkušeností jak se zbabělostí spojenců, tak i vojenskými okupacemi.
Chcimírové tedy chtějí „ruský mír,“ to už víme. A jak takový mír pod hlavněmi ruských tanků vypadá, víme minimálně od roku 1968 i my sami.
Ale to není všechno. Bojuje se tu i o jiná slova, než jen o „mír.“
Bojovníci za svobodu lhaní
Bojuje se také v nemenší míře o „svobodu slova,“ což v podání dílem kolaborantů a dílem attention whores a mediálních klaunů spočívá v pokusu o rozklad všech snah státu bránit se přívalu (nejen) ruské propagandy tím, že za každou cenu brání svobodu především pro šiřitele lží a demagogie.
Slovo „SVOBODA“ pro ně (aniž by dohlédli svých činů) znamená jen a pouze volný prostor pro demagogii a lži všeho druhu, bezezbytku otevřené pole pro manipulátory, sektáře a populisty všech barev, bez jakékoli korekce či vnější zpětné vazby, kterou vykládají jako „CENZURU.“
V lepším případě snad proto, že se skutečnou cenzurou se nikdy nesetkali a jejich představy jsou nedotčené historickým poznáním, čí jen svým křikem bez přesvědčení zaplňují mediální niku. Tak či tak jde o užitečné idioty, vesměs hlasité mediální klauny, kteří netuší, že svým budoucím katům podávají provaz. Nesvéprávnost (snad) omlouvá. V případě o kus horším jde o vědomé kolabranty.
Vraťme slovům význam
Takže je načase zvednout hlas a nahlas říct pár věcí. Válka není mír. A mír není válka. Volit ze strachu kapitulaci před válkou neznamená mír, ale jen manifestaci slabosti, hanbu a následnou okupaci pod pásy tanků.
Podporovat oslabování vlastního státu proti reálným hrozbám je nejen iracionální, ale přímo sebevražedné. Totéž platí o odmítání ochrany a zvyšování vnitřní odolnosti proti parazitnímu jednání dezinformační a populistické scény.
Svoboda slova neznamená právo na nepostižitelně svobodné lhaní. Hysterická demagogie nemá stejnou váhu jako relevantní konstatování faktů, a ani mít nemůže.
Necháme-li si vzít význam slov a jejich hodnotu, ohrožujeme coby národ na existenci sami sebe. Jak už konstatoval v osudném roce 1938 Čapek, násilí zbavuje lidi svobody vůle; propaganda je zbavuje svobodného úsudku.
Je v zájmu každého státu, aby pro své vlastní přežití dokázat jedno oddělovat od druhého a aby si byl vědom významu slov.
