Článek
Je dějinným paradoxem, že ty největší zrůdy obvykle jako zrůdy nevypadají. Třeba Heinrich Himmler, vůdce SS, šéf gestapa a muž organizující za druhé světové války masové vyvražďování Židů. Takový to byl obyčejný, až nenápadný chlapík, kterého bychom od pohledu mohli považovat za slušného bankovního nebo jiného úředníka, nebo si jej spíše na ulici vůbec nevšimnout.
V tomto případě by nás intuice téměř nezklamala. Je skoro jisté, že nebýt vzestupu nacistů ve 20. letech minulého století a převzetí neomezené moci nad velkou částí Evropy, Himmler by dost pravděpodobně svůj život prožil jako zemědělec a farmář. Jaká ale byla jeho cesta do nejvyšších pater nacistické hierarchie? A kým skutečně byl?
Mládí
Heinrich Luitpold Himmler se narodil 7. října 1900 v Mnichově do středovstavovské rodiny zbožného a také přísného římskokatolického učitele. Jeho křestní jméno Heinrich pocházelo od jeho kmotra, bavorského prince Heinricha, člena bavorské královské rodiny, kterého vychovával Himmlerův otec. Navštěvoval gymnázium v Landshutu, kde byl jeho otec tou dobou zástupcem ředitele. Zatímco ve škole si vedl dobře, v atletice a sportu obecně mu to nešlo. Od mládí měl navíc špatné zdraví, trpěl celoživotními žaludečními potížemi a dalšími neduhy. Ostatní chlapci ze školy na něj později vzpomínali jako na učenlivého a ve společenských situacích dost neobratného člověka.
Z Himmlerova deníku, který si s přestávkami vedl od svých deseti let, vyplývá, že se živě zajímal o aktuální dění, souboje a „vážné diskuse o náboženství a sexu“.
Rok po začátku Velké války, která později vešla ve známost coby První světová válka, tedy roce 1915, zahájil výcvik u kadetského sboru v Landshutu. Jeho otec využil svých kontaktů s královskou rodinou, aby byl Himmler přijat jako důstojnický kandidát, a v prosinci 1917 narukoval k záložnímu praporu 11. bavorského pluku. Nicméně v listopadu 1918, kdy byl Himmler ještě ve výcviku, skončila válka porážkou Německa, což mu odepřelo možnost stát se důstojníkem nebo se podívat do boje. A tak se Himmler vrátil domů.
Himmler frustrovaným nacistou
Himmler byl antisemitský už v době, kdy chodil na univerzitu, ale ne nijak výjimečně či radikálně. Během studií zůstal věřícím katolíkem a většinu volného času trávil se členy svého šermířského spolku „Apollonova liga“, jehož předseda byl Žid. Himmler s ním i s ostatními židovskými členy bratrstva zachovával zdvořilé chování, a to navzdory svému rostoucímu antisemitismu.
Během druhého roku studia na univerzitě Himmler se pokoušel neúspěšně o vojenskou kariéru. Ačkoli nebyl úspěšný, podařilo se mu rozšířit své zapojení do polovojenské scény v Mnichově a právě v této době se poprvé setkal s Ernstem Röhmem, prvním členem nacistické strany a spoluzakladatelem SA. Nepříliš překvapivě se tak i Himmler začal více zajímat o „židovskou otázku“ a v jeho deníkových záznamech se objevovalo stále více antisemitských poznámek. V jeho seznamech četby, jak také zaznamenal ve svém deníku, převažovaly antisemitské brožury, německé mýty a okultní traktáty. A nakonec, 1. srpna 1923, i on vstupuje do nacistické strany.
Jako člen Röhmovy polovojenské jednotky se Himmler podílel na Pivním puči - neúspěšném pokusu Hitlera a nacistické strany o převzetí moci v Mnichově, byl vyslýchán policií, ale pro nedostatek důkazů nebyl ani obviněn. Přišel však o práci a navíc nemohl najít zaměstnání. A tak musel ke své nelibosti přestěhovat k rodičům do Mnichova. Z těchto vršísích se neúspěchů byl stále podrážděnější, agresivnější a názorově vyhraněnější, čímž si nakonec znepřátelil přátele i členy rodiny. Opustil katolicismus a zaměřil se na okultismus a antisemitismus. Germánská mytologie, posílená okultními představami, se pro něj stala náhražkou náboženství. A ačkoli se zpočátku nenechal strhnout Hitlerovým charismatem ani kultem uctívání Vůdce, později ho obdivoval a dokonce uctíval. Našel si tedy obrazně rodinu i víru jinou, která se mu stala vším a jíž se bude držet až do konce života.
Himmlerův vzestup
Himmler začal po nějaké době pracovat pod vedením Gregora Strassera jako stranický tajemník a asistent propagandy, vstoupil jak do SA, tak i do nově zřízených SS.
Tehdejší SS byly spíše tlupy rváčů, určené k Hitlerově osobní ochraně na shromážděních, nicméně když v září 1927 sdělil Himmler Hitlerovi svou vizi přeměny SS v loajální, silnou a rasově čistou elitní jednotku, Hitler byl nadšen natolik, že jej jmenoval rovnou zástupcem říšského vůdce SS v hodnosti SS-Oberführera. A Himmlerova kariéra vystřelila k nebesům.
Druhá světová válka
Himmler se činil. Pod jeho vedením se SS rozrostla z jediného praporu o 290 mužích v jednu z nejmocnějších institucí nacistického Německa. V průběhu své kariéry získal Himmler pověst dobrého organizátora a vybíral si velmi schopné podřízené, jako byl například Reinhard Heydrich. Od roku 1943 zastával funkci šéfa kriminální policie (Kriminalpolizei) a zároveň ministra vnitra, což mu umožňovalo dohlížet na všechny vnitřní i vnější policejní a bezpečnostní složky (včetně gestapa). Řídil také Waffen-SS, složku SS, která za druhé světové války sloužila v boji po boku wehrmachtu.
Jako hlavní vykonavatel nacistické rasové politiky byl Himmler zodpovědný za provoz koncentračních a vyhlazovacích táborů a za vytvoření eskader smrti Einsatzgruppen v Německem okupované Evropě. V této funkci sehrál hlavní roli při genocidě přibližně 5,5-6 milionů Židů a smrti milionů dalších obětí během holocaustu. Den před zahájením operace Barbarossa v červnu 1941 Himmler pověřil vypracováním návrhu Generalplan Ost, který byl Hitlerem schválen v květnu 1942 a nacistický režim jej realizoval, což mělo za následek smrt přibližně 14 milionů lidí ve východní Evropě.
Himmler, Ernst Kaltenbrunner a další představitelé SS při návštěvě koncentračního tábora Mauthausen v roce 1941.
A přestože mu nedělalo sebemenší problém podepisovat rozsudky smrti milionům, neměl rád krev a z pohledu na násilí se mu dělalo nevolno. To defacto vedlo k mechanizovanému vraždění v plynových komorách.
Osobní zkušenost s „odporností“ smrti získal Himmler v srpnu 1941. Právě tehdy v oblasti kolem běloruského Minsku probíhaly hromadné popravy Židů i dalších osob, na nichž se on osobně podílel, coby jeden z nejvyšších představitelů SS. Ve svých záznamech zmiňoval, že při jedné z poprav došlo k vystříknutí krve oběti na jeho kabát, což u něj vyvolalo mdloby.
Na základě tohoto pro něj otřesného zážitku se následně rozhodl, že eliminace židovského obyvatelstva musí být prováděna „humánnějším“ způsobem. K tomuto účelu byly nasazeny speciálně upravené vozy, navenek připomínající stěhovací auta, ve kterých byly oběti zavražděny pomocí jedovatého plynu. Ty se později pro větší „efektivitu“ vyůstily ve stavbu plynových komor.
Poté už ho mrtví neděsili. V denících najdeme poznámky o tom, jak si v Osvětimi dal svačinu, než vyrazil zplynovat stovky vězňů či o ranní dvouhodinové masáži, následované telefonátem manželce a dětem, jenž následovalo nařízení popravy deseti lidí.
Heinrich Himmler je bestie plná rozporů. Na jedné straně byl bezohledným vykonavatelem rozsudků smrti. Na druhou stranu byl velice starostlivý vůči SS elitám, rodině, přátelům a známým.
V denících Himmler také často zmiňuje rodinu, manželku Margou a dceru Gudrun zvanou Püppi, později však převážila jeho nová láska milenky Hedwigy Potthastové, kterou nazýval Häschen (králíček). S ní měl další dvě děti - chlapce a dívku.
A zatímco i nadále efektivně budoval továrnu na smrt, ve fantaziích stále více sklouzával do magického světa okultismu. Právě od něj pocházejí nacistické archeologické a antropologické výpravy pátrající v Himaláji po stopách praárijské civilizace, či organizování okultistických sešlostí.
Pokus o vyjednání míru
Už v dubnu roku 1944 si i Himmler uvědomoval, že Německo nemá šanci vyhrát válku vedenou na dvou frontách. Z tohoto důvodu se, bez vědomí Adolfa Hitlera, pokoušel navázat kontakt se západními spojenci a dosáhnout odděleného příměří, aby se společnými silami postavili proti Sovětskému svazu.
Později se v utajených materiálech britské rozvědky v Londýně našly doklady o tom, že na samém konci konfliktu se Himmler pokusil zajistit si politický azyl pro sebe i dvě stovky významných nacistů. Nabízel výměnou za to 3 500 židovských životů.
Když se o těchto tajných snahách Hitler dozvěděl, zbavil Himmlera všech stranických a státních funkcí a vyloučil ho z nacistické strany.a uvrhl ho do domácího vězení.
Smrt bez trestu
Krátce po ukončení války prchal na západ jako mnozí další nacisté. Společně se svými dvěma pobočníky a s padělaným doklady na jméno Heinrich Hitzinger byl dne 21. května 1945 britskými vojáky zajat. Nikdo ho ale nepoznal.
Dva dny na to, aniž by jej někdo nutil, se sám v internačním táboře v Bertfeldu přiznal ke své pravé totožnosti. Dá se předpokládat, že tak učinil poté, co se rozhodl k sebevraždě. Tu ještě toho dne spáchal sebevraždu kyanidovou kapslí ukrytou v zubu.
Zdroje:
https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-evropa-dal-si-svacinu-a-sel-zplynovat-stovky-lidi-himmlerovy-deniky-odhaluji-hruzna-tajemstvi-40003865
