Hladomor na Ukrajině: Stalinova genocida s miliony mrtvých

Podíváme-li se na dějiny s větším odstupem, mohou se nám jevit jako spojitý řetěz vzájemně se ovlivňujících událostí, které se zapisují do kolektivní paměti národů a ovlivňují po mnohá desetiletí vzájemnou dynamiku aktérů. Některé z těchto událostí jsou však natolik traumatizujícími body, že se je v duších národů nepodaří zhojit nikdy. Velký hladomor na Ukrajině z počátku 20 století je nepochybně jeden z takových „zlomů,“ které ovlivňují velký východ Evropy dodnes.

Ukrajinský hladomor let 1932–1933 byl uměle vyvolaný hladomor na území Ukrajinské SSR, způsobený industrializací, povinnými odvody a kolektivizací v zemědělských regionech SSSR. Zanechal v obyvatelstvu Ukrajiny hluboké sociální a psychologické trauma a demografické stopy, kterých se dodnes nezbavilo. Ukrajinci tento hladomor vnímají jako genocidu spáchanou sovětským režimem, v jehož čele stál Stalin, a tento tragický moment zůstává živý v historické paměti Ukrajinců. Vedl k tomu, že mnozí Ukrajinci vítali hitlerovská vojska roku 1941 jako osvoboditele od komunistické tyranie. To se ukázalo jako tragický omyl, manifestuje to ale hloubku zoufalství a nenávisti, kterou cílená a vražedná akce Stalina v ukrajinském národě zanechala. A mimochodem, do současnosti z něj na Ukrajině vyvěrá odpor k Rusku.

Přesný počet obětí hladomoru sice nelze zjistit pro nespolehlivost a neúplnost úřední evidence, relevantní odhady se pohybují mezi 3-5 miliony lidí.

Ukrajinský hladomor však nespadl z nebe. Pojďme se nejdřív krátce podívat na obecný kontext oblasti (pro zjednodušení zde zmiňuji jen stručný výtah z nepříliš vzdálených dějin, je ale třeba zmínit, že Ukrajina a Rusko mají dlouhou historii konfliktů a rivalit, sahajících až do středověku.)

Po téměř 150 let (od konce 18. století do začátku 20. století), a ještě během Velké války (neboli první světové,) bylo území dnešní Ukrajiny rozděleno mezi Rakousko-Uhersko a Ruskou říši. Obyvatelé této oblasti se stali obětmi největšího krveprolití na východní frontě. Museli snášet nelidskost jak ruských, tak rakouských vojevůdců, stejně jako ničení měst a vesnic a vyvražďování obyvatelstva. Přestože množství ukrajinských vojáků bojovalo a umíralo za obě impéria, obě celou dobu dokázala ignorovat jejich národní zájmy, a navíc se ze všech sil snažila zničit jejich národní hnutí.

Začátkem roku 1917 se mocnosti bojující v první světové válce ocitly na pokraji krachu. Týkalo se to jak Rakousko-Uherska, tak Německa, obzvlášť silnou krizi zažívalo taky chřadnoucí carské Rusko, v němž se neruské národy také snažily o právo kontrolovat vlastní osud, proto výjimkou nebyla ani Ukrajina, kde se v roce 1917 rozpoutala Ukrajinská národní revoluce. A byla utopena v krvavé lázni dlouhých let občanské války s bolševickou Rudou armádou. Jen na Ukrajině si první světová válka, následovaná válkou občanskou, vyžádaly přes 1,5 milionu životů.

Dovolte mi obsáhlejší výběr z citací z velmi podstatného díla, které se tímhle tématem zabývá. Jde o krvavé země amerického historika Timothy Snydera:

Hromadný hladomor z roku 1933 byl důsledkem Stalinovy první pětiletky, uskutečněné v letech 1928–1932. V tomto období převzal Stalin kontrolu nad vedením strany, prosadil politiku industrializace a kolektivizace a objevil se rovněž v roli děsivého otce utlačených obyvatel. Nahradil trh plánováním, z rolníků nadělal otroky, pustiny Sibiře a severního Kazachstánu proměnil v síť koncentračních táborů. V důsledku jeho politiky byly desetitisíce lidí popraveny, statisíce zahubeny vyčerpáním a miliony obyvatel se potácely na pokraji smrti vyhladověním.

Kolektivizace tedy přinesla zásadní konfrontaci početného rolnictva se sovětským státem a jeho policií, jež se tehdy nazývala OGPU. Stalin tento střet předvídal a roku 1929 nařídil nejmohutnější mobilizaci státní moci v dějinách SSSR. Úkol vybudovat socialismus, jak prohlásil, bude připomínat „vzedmutí oceánu“. V prosinci téhož roku oznámil, že „kulaci“ (ruské označení pro střední až bohaté rolníky) budou „jako třída zlikvidováni“. V průběhu prvních čtyř měsíců roku 1930 bylo ze sovětské Ukrajiny násilně deportováno 113 637 lidí označených za kulaky.

Na podzim už 1931 bylo patrné, že první kolektivizované žně provází neúspěch. Mělo to mnohé příčiny: zavládlo špatné počasí a úrodu zčásti poničili škůdci, síla tažných zvířat byla omezená, protože venkované rozprodávali nebo vybíjeli dobytek, výroba traktorů zdaleka nedosahovala předpokládané intenzity, setbu a sklizeň narušoval proces kolektivizace, a tak vesničané, kteří přišli o půdu, už neviděli důvod, proč by se dřeli. Mnohé kolchozy ale mohly splnit svou rekviziční povinnost výhradně za cenu odevzdání osiva na příští rok. Na sklonku roku 1931 už mnozí venkované začali hladovět. Nehospodařili už na vlastním a neměli ani příliš možností odolávat rekvizicím, a tudíž neexistoval způsob, jimž by členům svých domácností zajistili potřebnou výživu. A na jaře 1932 už neměli dokonce ani žádné osivo, z něhož by vyrašila podzimní úroda.

Hladomor na Ukrajině trval dlouhých 17 měsíců, a to od dubna 1932 do listopadu 1933. hladem zemřely minimálně 3, spíše však 5 milionů lidí. Nespočet vesnic v průběhu několika měsíců vymřel a sovětské úřady jen tiše přihlížely. V některých oblastech se dokonce lidé ze zoufalství uchylovali i ke kanibalismu.

Hladem trpěly nejvíce děti, které tvořily třetinu obětí hladomoru. Od ledna 1933 byla území Sovětské Ukrajiny a Kubáně, v nějž převažovalo ukrajinské obyvatelstvo, obklíčena vojenskými jednotkami, aby se zabránilo odchodu rolníků hledajících potravu do jiných částí Sovětského svazu. Platil zákaz prodeje vlakových jízdenek Ukrajincům. Pozemní komunikace byly zataraseny speciálními policejními oddíly a místními aktivisty. Vstup do země byl povolen jenom na zvláštní povolení. Překročení tohoto nařízení se trestalo zastřelením.

Ve zkratce, bolševický režim se rozhodl, že prostřednictvím hladu srazí ukrajinský národ na kolena a na hrobech milionů mrtvých ho donutí začít budovat „komunismus“.

Dnes je již jasné, že hladomor vznikl nařízením sovětské vlády, lidově zvaným „zákon pěti klásků“, který zakazoval jakýkoliv obchod v rolnických oblastech, pozastavilo se zásobení vesnic potravinami, pronásledovalo se a trestalo pobytem v gulagu, 10 roky vězení nebo smrtí zastřelením za jakékoliv použití obilí i pro zaplacení práce v oblastech, které nesplnily plány odvodu obilí. Tento plán byl ovšem odvozen z nadprůměrně vysoké úrody v roce 1930 a navíc bylo žádáno od ukrajinských rolníků nepoměrně mnoho: zatímco produkce Ukrajiny tvořila cca 27 % z produkce SSSR, Ukrajina měla odevzdat 38 % odvodů z celého SSSR. Vedení Sovětského svazu původně stanovilo, že Ukrajina musí předat státu více než šest milionů tun obilí. Ve finále se však Molotovova komise snažila zabavit všechno, aby tím zlomila ukrajinský odpor vůči kolektivizaci. A když nebylo kde brát, zabavovalo se i osivo na další rok. Výsledkem byla smrt milionů a strašné utrpení přeživších.

Když v roce 1941 Adolf Hitler zahájil útok na Sovětský svaz pod názvem Operace Barbarossa a dobyl území jižního Ruska až k Volze, tak německé jednotky byly některými lidmi s nadšením uvítány jako osvoboditelé od komunistické tyranie. Sovětský hladomor let 1932–1933 a jeho součást ukrajinský hladomor je některými historiky považován za důvod, proč se mnozí Ukrajinci stali spojenci nacistického Německa v boji proti Sovětskému svazu.

Nicméně je třeba dodat, že miliony Ukrajinců zároveň bojovaly v Rudé armádě proti nacistickému Německu a ukrajinského původu byli někteří sovětští velitelé jako Timošenko, Vorošilov, Grečko, Malinovskij nebo Jeremenko.

I v současnosti bývá hladomor připomínán coby pilíř ukrajinského odporu k Rusku.

Ukrajina tento hladomor z let 1932–1933 oficiálně prohlásila za akt genocidy. Kromě Ukrajiny považují hladomor na Ukrajině za genocidu následující státy: Austrálie, Brazílie, Česko, Ekvádor, Estonsko, Gruzie, Kanada, Kolumbie, Irsko, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Mexiko, Moldávie, Německo, Nizozemsko, Paraguay, Peru, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Slovensko, USA a Vatikán. Evropská unie uznala hladomor na Ukrajině za genocidu 15. prosince 2022. Česko uznalo 6. dubna 2022 tento hladomor za akt genocidy ukrajinského národa.

Každoročně si poslední sobotu v listopadu na Ukrajině připomínají nevinné oběti hladomoru. Po celé Ukrajině jsou zapalovány miliony svíček, aby byla uctěna památka nevinných obětí uměle vyvolaného hladomoru.

Zajímají-li vás další informace z mého ruského seriálu, běžte sem: Tábor gulag: sovětský smrtící stroj na otrockou práci.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Dějiny_Ukrajiny

https://cs.wikipedia.org/wiki/Hladomor_na_Ukrajině

SNYDER, Timothy. Krvavé země: Evropa mezi Hitlerem a Stalinem. Druhé, upravené vydání. Přeložil Petruška ŠUSTROVÁ. V Praze: Paseka, 2022. ISBN 978-80-7637-335-8.

https://www.ukrajinci.cz/krouzky-deti/ukrajinska-skola+c12/popraveni-hladem-neznama-genocida-ukrajincu-1932-1933+a10726.htm