Článek
Dnes si jen těžko dokážeme představit, že by si kdokoli z nás neumyl ruce před jídlem, nebo po použití toalety. Už vůbec si neumíme představit, že by si je neumyl lékař před ošetřováním jiného člověka, například před operací nebo porodu. Mytí rukou je pro nás natolik samozřejmé, že o něm ani nepřemýšlíme – prostě je to základní hygienický návyk. Ale ještě před dvěma stoletími bylo něco tak prostého, jako umývání rukou, buď zcela ignorováno, nebo považováno za zbytečné.
V nemocnicích se lékaři běžně pohybovali mezi pitevnou a porodním sálem, aniž by se zastavili u umyvadla, protože tehdy neexistovalo vědecké povědomí o tom, že neviditelné mikroorganismy mohou přenášet smrtelné infekce. Právě tento zdánlivě malý krok – povinnost umývat si ruce – znamenal jeden z největších skoků v ochraně zdraví, který dodnes zachraňuje miliony životů ročně.
Průkopník lékařské hygieny
Ignác Filip Semmelweis, maďarský lékař narozený 1. července 1818 v Budíně, je dodnes považován za jednoho z průkopníků moderní hygieny v medicíně. Přestože jeho objevy byly za jeho života podceňovány a dokonce zesměšňovány, jeho práce zachránila nespočet životů a položila základy antiseptických postupů v nemocnicích. Jaké byly jeho zásluhy a proč bychom si jeho jméno měli pamatovat?
Ve 40. letech 19. století pracoval Semmelweis ve Vídeňské všeobecné nemocnici, kde se stal svědkem alarmujícího jevu: vysoké úmrtnosti rodiček na horečku omladnic. Ve své době šlo o jednu z největších hrozeb, které ženy při porodu čelily. Ve srovnání s odděleními, kde rodily ženy za pomoci porodních asistentek, bylo riziko úmrtí na lékařském oddělení mnohem vyšší. Proč? To byla otázka, která Semmelweise přivedla k jeho revolučnímu objevu, který se nám dnes může zdát vcelku banální – tehdy ale rozhodně nebyl.
Mimochodem, celá tehdejší Vídeň věděla o vysoké úmrtnosti matek na I. lékařské klinice. Ve své knize Semmelweis popsal strach některých žen, které se natolik bály rodit na tomto oddělení, že často klečící a lomící rukama prosily o propuštění, protože věděly, že lékařské ošetření je předzvěstí smrti. Je nutno také poznamenat, že důvodem, proč ženy na kliniku stále docházely i navzdory tomuto strachu, bylo bezplatné ošetření pro ženy bez prostředků, stejně jako možnost zanechat dítě po porodu na klinice. To byla hlavní přitažlivost klinik, neboť v roce 1847 se polovina dětí ve Vídni rodila mimo manželství.
Objev jednoduchého, ale zásadního opatření
Na I. oddělení lékařské fakulty se hodně pitvalo, a zvlášť Semmelweis pitval denně. Asistenti a lékaři přicházející do styku s mrtvými těly, poté vyšetřovali ženy a prováděli vizitu. Semmelweis pochopil, že následné vysoké úmrtnosti rodiček musí být tedy způsobena pitvami mrtvých těl, a také si všiml, že lékaři a studenti medicíny přicházeli často na porodní oddělení přímo z pitevny, aniž by si důkladně umyli ruce.
Jeho podezření, že nákaza má původ přímo v nemocnici, potvrdila i smrt jeho kolegy Jakuba Koletchka, který zemřel na sepsi po zranění skalpelem při pitvě za stejných klinických příznaků jako rodičky postižené horečkou omladnic. Zavedl proto přísný postup: povinnost mýt si ruce chlorovým vápenným roztokem před každým kontaktem s pacientkou.
Semmelweis tehdy samozřejmě o bakteriích nic nevěděl, hovořil o „rozložených organických látkách“. Nejotřesnější pro něj bylo zjištění, že příčinou horečky omladnic byli sami lékaři, včetně jeho samého, kdo přenášel infekci zemřelých na živé. Důkazem o tom byl i nepříjemný zápach, který nešel umýt a lpěl po pitvě na rukou ještě dlouhé hodiny. Nejlépe ho zaháněly roztoky chlóru, proto Semmelweis pro všechny zavedl mytí chlorovým vápnem. Úspěch se dostavil okamžitě. Úmrtnost na horečku omladnic dramaticky poklesla z více než 10 % na pouhé 1–2 %.
Bylo to jedno z prvních potvrzení, že šíření infekcí může být způsobeno přenosem mikroorganismů – přestože teorie o existenci mikrobů byla v té době ještě v plenkách.
Nevděčný bojovník za vědu
Navzdory ohromujícím výsledkům narazil Semmelweis na odpor svých kolegů. Mnozí odmítali přijmout myšlenku, že by lékaři mohli být příčinou smrtelných infekcí. Semmelweis se postupně stával stále více frustrovaným, jeho zdraví se zhoršovalo a jeho boj za hygienu v medicíně ho nakonec připravil o klid i duševní zdraví. Zemřel 13. srpna 1865 ve vídeňském ústavu pro choromyslné, sám postižen pyaemií – infekcí, proti které celý život bojoval.
Až s rozvojem mikrobiologie v 70. letech 19. století byly jeho myšlenky plně doceněny. Díky práci Louise Pasteura a Josepha Listera se hygienická opatření, která Semmelweis prosazoval, stala základem moderní medicíny. Dnes si Ignáce Semmelweise připomínáme jako „zachránce matek“, jehož boj za hygienu znamenal zásadní posun v péči o pacienty.
Odkaz průkopníka
O Semmelweisovi bychom tedy měli vědět především to, že coby jeden z prvních formuloval zásady antisepse, jejichž dodržování šíření nemoci bránila účinná dezinfekce rukou a které se až posmrtně staly obecným nemocničním standardem.
Jeho odkaz žije i v názvech institucí, jako je Semmelweisova univerzita v Budapešti, a v muzejních expozicích věnovaných jeho životu. V době pandemie a boje proti infekčním chorobám je jeho práce více než aktuální – připomíná nám, jak důležité je dbát na hygienu a ochranu zdraví.
Ignác Filip Semmelweis je inspirací nejen pro lékaře, ale i pro všechny, kdo věří, že pravda a věda mají smysl, i když se jim zprvu nedaří získat uznání. Jeho příběh ukazuje, že i zdánlivě drobný objev, jako je mytí rukou, může mít doslova revoluční dopad na lidské životy.
