Článek
Její život trval pouhých 22 let. A přesto je Irma Grese dodnes jednou z nejznámějších dozorkyň v koncentračních táborech za období druhé světové války.
Pravděpodobně pro kombinaci fyzické krásy a nelidské krutosti, s níž neváhala posílat vězně do plynových komor a svou „práci“ si rozšířila o týrání, surové bití a vraždění.
Po válce přeživší poskytli rozsáhlé informace o vraždách, mučení, krutostech a sexuálních excesech, kterých se Irma Greseová během let strávených v Osvětimi a Bergen-Belsenu dopouštěla. Svědčili o jejích činech plných čirého sadismu, o bití a svévolném střílení vězňů, o týrání vězňů jejími vycvičenými a napůl vyhladovělými psy, o jejím výběru vězňů do plynových komor. Během mučení žen na ní bylo prý patrné sexuální vzrušení. V její ubikaci byly nalezeny kůže tří vězňů, které nechala vyrobit jako stínidla na lampy.
Všechny tyto její nelidské, extrémně sadistické činy a kruté chování se staly po válce zdrojem mnoha studií a analýz a my se na ně dnes v kostce podíváme. Ale začneme nejdřív u jejího života.
Život před válkou a hledání „smyslu“
Irma Grese se narodila 7. října 1923 v Německu jako jedno z pěti dětí zemědělce Alfreda Grese. Její matka Bertha Welhelmine Winter-Grese spáchala sebevraždu v jejích devíti letech, údajně kvůli manželově nevěře, což mohlo mít významný dopad na její psychický vývoj. Její vztah s otcem byl bezesporu komplikovaný a chladný. Ani do kolektivu svých vrstevníků příliš nezapadala a nepatřila ani mezi bystré, nebo alespoň snaživé žáky. Vztahy se spolužáky vyústily v její šikanování, Irma nedokončila základní vzdělání a ze školy a domova odešla v patnácti letech. Důvodem pro odchod byly s nějvětší pravděpodobností stupňující se konflikty s otcem.
Stojí za zmínku, že otec Irmy Alfred byl velmi konzervativní a přísný křesťan a nacisty nesnášel. Zakázal Irmě vstoupit do Bund Deutscher Mädel (Liga německých dívek) nebo do jakékoli jiné nacistické organizace, ta jeho zákaz ale ignorovala. Možná proto, že činnost v BDM poskytly Irmě uvolnění z jejího strnulého a tísnivého života doma. Jejich otec ji za to nenáviděl, a nakonec se jí zcela zřekl.
V roce 1939 se rozhodla studovat ošetřovatelství v Hohenlychen, nacistickou elitou využívané klinice. Během poválečného soudního procesu uvedla, že „se snažila stát se zdravotní sestrou“, nicméně právě zde byla vystavena vlivu nejen Karla Gebhardta, lékařské celebrity, fanatického nacisty a blízkého spolupracovníka vůdce Adolfa Hitlera, ale také asistenci na drastických lékařských pokusech. Bezesporu právě zde se setkala poprvé naplno s násilím a byla indoktrinována rasovou ideologií.
Irma během svého působení v Hohenlychen pracovala jako pomocná sestra, ale nepochybně se jí nedařilo natolik, aby se stala plnohodnotnou zdravotní sestrou. Gebhardt jí řekl, že by pravděpodobně mohla využít svůj talent jinde, a navrhl jí, aby kontaktovala jednoho z jeho přátel v Ravensbrücku. Sedmnáctiletá dívka toho využila.
A nalezla svůj „úkol“ ve službě režimu a lidem, kteří jí snad poprvé v životě neodstrkovali, neopovrhovali jí, kteří jí nabídli spoluúčast na budování „nového světa“, v než i ona - zrazená otcem, připravená o matku, najde své místo, svůj smysl a „účel.“
Výcvik v Ravensbrucku
Dozorkyně většinou pocházely z nižší až střední třídy a neměly žádné větší pracovní zkušenosti. Šlo například o bývalé vězeňské dozorkyně, kadeřnice, řidičky tramvají nebo učitelky v důchodu. Irma nebyla výjimkou.
Jako každý jiný, i Irma podstoupila tři týdny vyčerpávajícího výcviku v Ravensbrücku, sloužícího hlavně k posílení fanatické oddanosti nacistickému rasovému ideálu. Z jejích prvních dnů si někteří svědci pamatují její nesmělost a slušnost, například když se omlouvala vězni v táboře. Ale trvalo jen zhruba čtyři dny, než se Greseová „vyléčila“ z její zdvořilosti a lidskosti. Zpočátku stejně jako z větší části ostatní SS Aufseherinnen (dozorkyně zaměstnávané SS) a mužští SS důstojníci a poddůstojníci lidskými bytostmi, které vraždily, ale obvykle nebyly sadisty. I Grese se účastnila bití vězňů v Ravensbrücku, a to byla pouze část jejího tréninku, ale v ní - jak se zdá - tohle povolené chování začalo spouštět její temnou stránku.
Podle záznamů o výcviku z 50 000 dozorců, kteří kdy sloužili v koncentračních táborech, bylo přibližně 3 500 žen. Vycvičit SS Aufseherin obvykle trvalo měsíc; Grese byla vyškoleny za tři týdny. Cítila se, jako by v tu chvíli dosáhla velkého milníku a úspěchu ve svém životě.
Povýšení, přesun do Birkenau a zrození sadistického anděla
V květnu 1944 byla Grese povýšena na Oberaufseherin – což byla mimochodem druhá nejvyšší hodnost, jakou mohla SS Aufseherin dosáhnout. V táboře jí bylo svěřeno velení nad 30 000 vězeňkyňemi v táboře BII/c v Birkenau. Záhy si zde získala pověst bezohledné krutovládkyně. Grese považovala Židy za podlidi a zacházela s nimi s opovržením a brutalitou, nadmíru přesahující i tehdejší dozorce. Nosila u sebe bič, který používala k surovému bití, při němž oslabené vězeňkyně umíraly.
Přeživší z tábora jí přezdívali „Krásné zvíře“, „Blonďatý anděl“ a „Blonďatý anděl pekla“. Zjevně proto, že měla přirozené blond vlasy a modré oči a nosila na míru ušité uniformy. Měla také v oblibě drahé parfémy a byla vždy skvěle upravená.
Irma Grese (uprostřed) na neznámém místě v roce 1941 spolu s dalšími dvěma dozorkyněmi.
O tomto jejím chování se dochovalo množství svědectví. Gisella Perl, vězeňkyně a autorky knihy Byla jsem doktorkou v Osvětimi, napsala: „Byla to nejkrásnější žena, jakou jsem kdy viděla. Její tvář má andělskou jasnost a její modré oči byly ty nejživější a nejnevinnější oči, jaké si lze představit.“ Olga Lengyelová, další vězeňkyně a autorka knihy Pět komínů, o Irmě říká: „Odporovalo to víře, že tak hezká dívka může být tak krutá. Když procházela táborem s bičem v ruce, obklopil ji oblak vybraného parfému.“
Auschwitz-Birkenau. Vyhlazovací a koncentrační tábor. Zde Irma „působila“
Není divu, že mezi lidmi živořícími v hladu, špíně a krutosti zanechávala takový dojem. Obzvlášť i proto, že Grese používala svůj bič k trestání vězňů za sebemenší porušení táborových pravidel a (jak pamětníci připomínají) ráda bičem šlehala dobře vybavené ženy přes prsa (mnohým z nich žen tak způsobila infikované rány v prsou z poranění způsobených opleteným dráty.) S oblibou vězně chladnokrevně střílela. Některé další ženy ubila k smrti, jiné zastřelila či ukopala.
Zaznamenány jsou i jiné případy sadistického chování jako štvaní psů na vězně, mučení vězňů operacemi bez anestezie atd.
Ruku v ruce krutostí se o Irmě vyprávějí historky o sexuálním zneužívání vězenkyň. Údajně měla Grese četné aféry s internovanými ženami, které jakmile jí začaly nudit, poslala je na smrt. Vztah s ní nějaký čas udržoval i nechvalně známý doktor Mengele, nicméně jej ukončil, když zjistil, že měla poměry i se ženami, čímž podle něj porušila ustanovení zákona o rase a přesídlení; homosexualita byla tehdy přísně zakázána, stejně jako aféry s židovskými vězni. Nijak však dále nezasáhl.
S blížící se válečnou frontou byl tábor Birkenau uzavřen a Grese přesunuta do Belsenu. Tam byla 17. dubna 1945 spolu s dalšími zatčena britskými vojáky.
Vojáci, kteří osvobozovali koncentrační tábory, našli hromady mrtvých těl. Doslova. Zde snímek z Belsenu.
Proces a smrt
Během následujícího procesu si zachovala klidný, nekajícný postoj. I když byly v rámci důkazního řízení promítány filmy a obrázky rozkládajících se mrtvol pořízených po osvobození Osvětimi a Belsenu, Grese zůstala zcela lhostejná a ani trochu ji to emocionálně nezasáhlo. Nechala se slyšet, že „vězně z koncentračních táborů považovala za podlidské svinstvo a na svých válečných činech neviděla nic špatného.“
Irma během Belsenského procesu.
17. listopadu 1945 byla Grese spolu s dalšími shledána vinnou a odsouzena k smrti oběšením. 13. prosince byl rozsudek proveden. Svědkové vypovídají, že Irma Grese neprojevila žádnou lítost, žádné pokání a ani žádný strach. A tak se v pouhých 22 letech stala nejmladším oběšeným nacistickým válečným zločincem.
Závěrem náčrt psychologického profilu
Krutost, jíž Irma Grese proslula především, byla pravděpodobně výsledkem kombinace osobních traumat, intenzivní nacistické indoktrinace a inherentních (vrozených) psychopatologických rysů. Její chování ilustruje, jak může ideologie a moc deformovat lidskou psychiku labilního jedince a vést k extrémnímu násilí a dehumanizaci.
Grese byla známá svým extrémně krutým zacházením s vězni. Četná svědectví popisují její sadistické chování, fyzické týrání a ponižování vězňů. Byla obviněna z bití, střelby a mučení vězňů bez jakéhokoli důvodu.
Její role v SS jí poskytla velkou moc, kterou zneužívala k tyranizování vězňů. Využívala svou autoritu k prosazování své dominance a moci.
Grese často nosila elegantní uniformy a dbala na svůj vzhled, což může naznačovat narcistické tendence. Její chování ukazovalo na velké ego a potřebu sebeprosazení.
Grese byla schopna vykonávat extrémní násilí bez jakéhokoli projevu empatie nebo lítosti, což svědčí o značné emocionální odtrženosti a dehumanizaci obětí.
Byla silně ovlivněna nacistickou ideologií a antisemitismem, což přispělo k její brutalitě a vnímání vězňů jako podřadných bytostí.
Tento psychologický profil je samozřejmě jen interpretací dostupných informací a měl by být chápán v kontextu historických událostí a psychologických teorií.
--
Zdroje:
https://billofrightsinstitute.org/activities/irma-grese-and-self-deception-narrative
https://www.auschwitz.org/en/
