Článek
Milý pane Jurečko,
je proti přírodě i stvořiteli, aby dítě mělo dva otce, říkáte. To, že se vaše představa střetává se světem, který téhle představě neodpovídá, je běžné. Stejně tak je běžné, že se proti tomu lidé, kteří trvají na starém schématu, stavějí. Není jim to ale nic platné, stejně tak to nebude platné ani vám. Dřív, nebo později vás čas usvědčí ze zpátečnictví. Nic nedokáže zastavit neúprosná kola vývoje a pokroku.
Odvoláváte se na stvořitele a máte za to, že jste majitelem jediné možné pravdy o světě, vztazích a uspořádání toho, čemu jsme si navykli říkat společnost. Ale jste na omylu. Stvořitel, o kterém mluvíte, je vaší mentální konstrukcí, vytvořenou v hranicích mentálního světa minulého století. Interpretujete interpretaci a bojujete za něco, co se vás vůbec netýká, a to jen proto, že tohle téma narušuje mentální hranice světa, na který jste byl zvyklý.
Je to o vás. O vašich představách, domněnkách. Ne o Bohu. Hájíte zastaralou, stupidní koncepci. A nepleťte se, stupidita není nadávka. Stupidita je rozpad takzvaných schémat mezi realitou a naším naučeným chováním. Schémata jsou poznávací programy určené k řešení problémů. Čím více naše mysl žije v nereálném, ideologickém, vybájeném světě, tím více děláme špatných rozhodnutí.
Žít ve světě ideologie a nebrat v potaz svět je chyba, která stála nejen křeslo v parlamentu, ale mnohdy i krk už mnohé. Vy žijete ve vybájeném světě, který už není. Klidně v tom pokračujte, pro své voliče, pro stranický program. Ale vězte, že jednou si tuhle vaši epizodu budou budoucí čtenáři číst jako jeden z mnoha marných hlasů volajících po návratu starých dobrých časů, jako člověka zpozdilého, rigidního a zpátečnického.
Berete si do úst samotného Boha a hájíte tím své argumenty. Asi jste zapomněl, že ON (přistoupíme-li na Vaši argumentaci) především miluje všechny bez rozdílu. Chováte se farizejsky, jako „člověk, který předstírá něco, v co nevěří, aby se dělal lepším nebo něco získával“. Budiž. Snad vám za to těch pár hlasů stojí.
Žijete ve světě zrcadlového bludiště svých vlastních projekcí a představ. Používáte argumentaci hodnou tak základní školy. Přistoupíme-li na ni, můžeme se ptát, kupříkladu, jestli je či není proti přírodě, když my lidé létáme letadly, když nám pánbůh nedal křídla. Pak – uznejte sám – je zcela proti přírodě, aby lidé létali. A co třeba auta? Dal nám snad stvořitel kola a dálnice? Stvořil snad kravaty a obleky, ve kterých chodíte, vytvořil laboratoře na umělé oplodnění, nebo třeba traktor, ve kterém se tak rád fotíte?
Kdo ví. Ale asi ne.
Jestli se chcete vrátit k víře a argumentovat jí, pak se mi zdá, že jste zapomněl na to podstatné. Miluj bližního svého jako sebe sama. Láska v tomhle ohledu znamená respekt ke svobodě druhého. Nikdo z nás si nevybírá matku, otce, sourozence. Rodiče si nevybírají své děti, stejně jako nikdo si nevybírá svou orientaci.
Bůh přijímá všechny bez rozdílu takové, jací jsou. Ještě aby ne, když je takové stvořil.
Hrajete-li si na křesťana, pak si vzpomeňte na to, že Bůh je láska. Nic víc není. Láska dopřává svobodu. A uhnete-li a budete-li argumentovat přírodou, tak vězte, že ta je ještě mnohem košatější než vaše nejbujnější fantazie (zvědavým doporučuji si vygooglit něco o sexualitě šimpanzů Bonobo nebo delfínech.)
Ale to je fuk. Klidně si s tou vaší partou hrajte tuhle hru na ideální svět, který nikdy neexistoval. Ale budoucnost z vás udělá brzdy a zabedněnce.
