Článek
Reinhard Heydrich, jedno z nejtemnějších jmen české moderní historie, byl mužem plným paradoxů. Na jedné straně brilantní hudebník a talentovaný šermíř, na druhé straně nelítostný architekt holocaustu a zastupující říšský protektor, jehož působení v Čechách a na Moravě zanechalo nesmazatelné stopy. Jak se z nadějného hudebního virtuosa stal muž, kterého se báli i jeho vlastní kolegové v SS? Na to se dnes podíváme.
Podle všech dostupných zdrojů byl Heydrich součástí generace vzdělaných mladíků z „dobrých“ německých rodin, kteří v Německu formovaném porážkou v první světové válce, hyperinflací a hospodářskou krizí uvěřili, že lepší svět je nutné vybudovat za jakoukoli cenu, i popření veškerých mravních norem.
Hudba, vojenská disciplína a kariéra v námořnictvu
Reinhard Tristan Eugen Heydrich se narodil 7. března 1904 v Halle an der Saale do hudebně založené rodiny. Jeho otec Bruno Heydrich byl skladatel a zakladatel konzervatoře, jeho matka Elisabeth z významné rodiny operních pěvců.
Jména Reinhard a Tristan obdržel na počest hrdinů oper Amen (dílo Richarda Heydricha) a Tristan a Izolda (dílo Richarda Wagnera). Jméno Eugen pak měl po svém dědečkovi z matčiny strany – její otec Eugen Krantz zastával post ředitele Drážďanské královské konzervatoře. Reinhard zdědil hudební talent, ovládal několik nástrojů a měl ambice stát se profesionálním houslistou.
Podle dostupných zdrojů býval Reinhard v dětských letech paličatý a vzpurný. Neměl kamarády a spolužáci se mu posmívali pro vysoký mečivý hlas a přezdívkou Icik dali průchod podezření o jeho částečně židovském původu.
Heydrichův životní směr se však změnil, když se po první světové válce přidal k Reichsmarine, německému námořnictvu. Jeho kariéru v uniformě poznamenala disciplína i pověst arogantního perfekcionisty.
Pak potkal svou femme fatale, ženu, která mu změnila život. Byla jí Lina Heydrichá, či chcete-li Lina Mathilde von Osten. Ta se dne 6. prosince 1930 ve věku 19 let zúčastnila plesu veslařského klubu v Kielu, kde se setkala s tehdejším námořním poručíkem Reinhardem Heydrichem. Brzy oznámili své zasnoubení, k němuž došlo dne 18. prosince 1930. Heydrich byl ale následně obviněn z neslušného chování, které je neslučitelné k postavení „důstojníka“. Měl se ho dopustit tím, že už před seznámení s Linou měl údajně slíbit manželství jiné ženě. Na tomto základě byl Heydrich propuštěn z námořnictva, což zničilo jeho vyhlídky na plánovanou kariéru. Mladá Lina však Reinharda podpořila. Varovala ho před sebelítostí. Nasměrovala ho do nacistické strany a přispěla i k tomu, že došlo k Heydrichovu úspěšnému přijetí u šéfa SS Heinricha Himmlera.
Právě ve službách nacistů brzy Heydrich začal naplňovat svůj osud.
Vzestup v SS: Z protekce k moci a titulu Pražského kata
Heydrichova kariéra v SS začala díky protekci Heinricha Himmlera, který jej pověřil organizací zpravodajské služby. Heydrich se rychle osvědčil jako ambiciózní a chladnokrevný stratég, což vedlo k jeho povýšení na vedoucího Sicherheitsdienstu (SD). Postupně se stal jedním z nejmocnějších mužů nacistického Německa, odpovědným za represivní aparát zahrnující gestapo i plánování holocaustu.
V roce 1941 byl Heydrich jmenován zastupujícím říšským protektorem Čech a Moravy. Zabydlel se na zámku v Panenských Břežanech u Prahy, kde pro osobní potřeby jeho rodiny ve špatných životních podmínkách nuceně pracovalo okolo 150 vězňů z ghetta Terezín a z koncentračního tábora Flossenbürg.
Brzy po svém jmenování zlikvidoval celou první generaci českých odbojářů, a to včetně předsedy protektorátní vlády Aloise Eliáše.
Heydrich přijel s jasným cílem. Jeho úkolem bylo potlačit jakýkoli odpor a zvýšit výrobní efektivitu protektorátu pro nacistickou válečnou mašinerii. Češi se měli proměnit – alespoň prozatím, dokud jsou potřeba - v bezduché pracující loutky.
To nakonec zmínil i v projevu Sídlu říšského protektora v Praze, 2. října 1941: „Mým v tomto prostoru jednoznačně a se vší tvrdostí zajistit, aby obyvatelstvo, pokud je české národnosti, pochopilo, že se nelze vyhýbat realitě příslušnosti k říši a poslušnosti vůči říši.“ Leckdo to záhy „pochopil,“ například předválečný publicista a legionář Emanuel Moravec. A nebyl sám.
Za svůj dlouhodobý úkol pak Heydrich považoval vystěhování Čechů. Ti podle něj neměli v tomto prostoru co pohledávat, protože byl „nepochybně německý.“ Češi se měli, jakmile to situace umožní, zčásti poněmčit, zčásti vystěhovat.
Heydrichův protektorát: Teror a propaganda
V Čechách a na Moravě se Heydrich nechvalně proslavil brutalitou i schopností kombinovat teror s pragmatismem. Zavedl stanné právo, pod jehož vládou byly popraveny stovky českých vlastenců. Na druhé straně se snažil uklidnit dělnickou třídu drobnými ústupky, jako byly lepší příděly jídla a zábavné programy. Slovy samotného Heydricha bylo třeba „dát českému dělníkovi nažrat“, aby vyráběl zbraně. Dělníkům proto zvýšil dávky rumu, cigaret, rybích konzerv, sádla…
Heydrich se zároveň intenzivně věnoval nacistické propagandě, usilující o germanizaci Čechů. Pro mnohé se stal zosobněním nacistické moci a krutosti, což nakonec vedlo k rozhodnutí zahraničního československého odboje jej eliminovat.
Nevěnoval se ale jen Čechům. Předsedal mimo jiné konferenci ve Wannsee, která 20. ledna 1942 během pouhých 90 minut načrtla tzv. Konečné řešení židovské otázky, a spustila tak smrtící stroj holokaustu do praxe.
A sám Heydrich? Ten se ve volném čase zabýval hrou na housle a šermem, v šermu byl dokonce několikanásobný přeborník SS.
Nejen o tom se píše v knize Smrt v Praze: atentát na Reinharda Heydricha od Helmuta Haasise: "Přednost dával šavli, nikoli meči nebo fleretu, měl rád tvrdou, přímou techniku boje bez elegance. Stejně jako v politice uznával jen hrubou sílu a technickou dokonalost, nikoli jemnou eleganci či zdrženlivou vznešenost. Heydrich dosáhl svého vrcholu jako šermíř teprve začátkem války, zdálo se, že neklidná atmosféra mu dává křídla. Když se vojáci hnali na bojiště, chtěl vykonat své alespoň na poli šermu. Je zcela zřejmé, že se jednalo o kompenzaci. Stejně jako v politice neuměl prohrávat, při závodech na sebe několikrát upozornil neustálými protesty proti výrokům rozhodčích. Když podlehl, dokázal vztekle mrštit zbraní o zem – dětinské jednání, zcela odpovídající jeho povaze. Velmi záhy nechtěl být při jeho soubojích nikdo rozhodčím. Přitom byl Heydrich docela úspěšný bojovník, vyhovoval svým vysokým požadavkům, podle nichž museli být příslušníci SS vždy jen mezi nejlepšími, ve všech oblastech. Vojácké vlastnosti, jak je proklamoval pro stát válečníků, směšoval se sportem. Svým operačním skupinám vštěpoval před vybíjením Židů „povinnost být tvrdý“, hovořil o „nevděčném úkolu, který musíme splnit“.
Atentát a odplata
Dne 27. května 1942 provedli českoslovenští výsadkáři Jan Kubiš a Jozef Gabčík útok na Heydrichovo auto v pražských Kobylisích. Heydrich byl zraněn střepinami a o několik dní později zemřel na otravu krve. Tématu se věnuje například film Antropoid:
Nacistická odplata byla strašlivá. Následovaly masové popravy, vypálení Lidic a Ležáků a další represe, které zanechaly hluboké rány v české historii. Při tzv. „Heydrichiádě“ byli lidé stříleni bez soudu, došlo k vyvraždění obcí Lidice a Ležáky. Celkem bylo v bezprostřední odvetě za jeho smrt zabito minimálně 1585 lidí, což je údaj stanných soudů, celkový počet obětí bude nicméně podstatně vyšší.
Nicméně - atentát na Heydricha byl považován za nejvýznamnější odbojový čin v okupované Evropě a měl takový ohlas, že Británie a Francie odvolaly své podpisy pod Mnichovským diktátem, který v roce 1938 připravil Československo o více než třetinu jeho území. V celé historii druhé světové války šlo o zcela ojedinělý případ, kdy se úspěšně podařilo násilně zlikvidovat některého z vysokých nacistických pohlavárů, v tomto ohledu šlo o zcela unikátní akci. Kruté řádění nacistů, které mělo být odvetou za Heydrichovu smrt, pak v mnohém usnadnilo uznání pozdějšího odsunu německého obyvatelstva ze strany západních spojenců.
A Heydrichova žena?
Z bývalé nacistky a manželky SS-Obergruppenführera se po válce stal uprchlík. Po několika měsících nakonec v druhé polovině roku 1945 dorazila i s dětmi na rodný Fehmarn. Během následující dekády měla jen omezené příjmy a po určitou dobu se dokonce musela skrývat před úřady z obavy, že by mohla být vydána do Československa. Zdejší mimořádný lidový soud ji totiž v roce 1948 v nepřítomnosti odsoudil k doživotí. Nicméně britské úřady nakonec odmítly žádost československé vlády o vydání Liny Heydrichové do Československa. Opakovaně žádala o penzi generálskou, přestože Heydrich coby generál SS nebyl podle německých úřadů „vojákem“, nýbrž válečným zločincem. Nakonec jí byl přiznán vdovský důchod. Na období života v Čechách opakovaně vzpomínala s nostalgií. Ani na konci života neprojevovala žádnou lítost a odmítala připustit jakoukoliv manželovu vinu na nacistických zločinech. Zemřela v srpnu 1985.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Reinhard_Heydrich
https://www.respekt.cz/tydenik/2013/4/vrah-z-presvedceni?srsltid=AfmBOooIXhuVfD6D2Cnx2kPKhL1V-AR3UeWAoXhnQgBTqGkamIf7Qmyx
HAASIS, Hellmut G. Smrt v Praze: atentát na Reinharda Heydricha. V českém jazyce vydání třetí, v nakladatelství Prostor druhé. Dokumentární próza. Praha: Prostor, 2024. ISBN 978-80-7260-613-9.
