Článek
Ledasjaké postavy minulých věků si historie pamatuje jednoznačně. Buď pozitivně, nebo negativně. Ale na světě nejsou jen padouši a hrdinové, ale taky ti, kteří začali dobře a skončili špatně, ti, jejichž životy v nějakém okamžiku zlomila doba zcela jiným, tragickým směrem.
Tohle je příběh Herbertse Cukurse, litevského předválečného národního hrdiny, jemuž dějiny obrátily život vzhůru nohama, který se během druhé světové války změnil z hrdiny v nacistickou stvůru bez špetky slitování, v člověka, který dokázal víc než deset let po válce unikat trestu a jehož nakonec vypátrala, dostihla a potrestala izraelská tajná služba Mosad.
Jeho jméno nepatří mezi nacistickými vykonavateli zla mezi ta příliš známá. To ale neznamená, že nepatří zároveň mezi ty osoby, jimž by měla být historie nápomocna tím, že na ně zapomene. Protože činy, které vykonal jsou odporné, nelidské a nezaslouží si nic než odsouzení a pohrdání.
Mládí, vzestup leteckého esa a národního hrdiny
Herberts Cukurs se narodil 17. května roku 1900 v lotyšské Liepāje, která tehdy ještě patřila Ruskému impériu, jako syn Janise Cukurse a Anny Skudry. Tento syn železničáře už v mládí projevil velký zájem o techniku a letectví, později se stal jedním z prvních lotyšských pilotů a během 20. a 30. let se proslavil díky několika náročným a dobrodružným letům, včetně letu z Lotyšska do Japonska a později do Jižní Ameriky. Jeho letecké úspěchy ho katapultovaly mezi národní hrdiny, a stal se uznávanou osobností jak doma, tak v zahraničí.
V roce 1933 se proslavil letem z Lotyšska do africké Gambie. Cestu podnikl v letadle s otevřenou kabinou, které navíc dokázal postavit z odhozených a zachráněných dílů.
Stojí za zmínku, že Cukurs před válkou ještě postavil nejméně tři letadla vlastní konstrukce. V roce 1937 podnikl 45 000 km dlouhou cestu, při níž navštívil Japonsko, Čínu, Indočínu a Indii a létal na dřevěném jednoplošníku C 6 „Trīs zvaigznes“ (registrace YL-ABA) vlastní konstrukce. Letoun byl poháněn motorem De Havilland Gipsy.
V prosinci 1939 se vrátil z další výpravy - letu do Palestiny, který měřil skoro 5000 km. A o svých cestách přednášel. Jednou takovou přednáškou například nadchl tehdejší Židovský klub v Rize, když užaslým posluchačům zaníceně vyprávěl o památkách Tel Avivu, Jeruzaléma, Betléma, Petah Tikvy a Rishon LeZionu. Svědci toho večera dokonce mluví o tom, že „Cukurs mluvil o sionistickém záměru v Izraeli s údivem, úžasem, dokonce s nadšením.“ Vzhledem k tomu, jaké byly jeho kroky jen o pár let později za války, jde o podivuhodné vyjádření.
Coby konstruktér pracoval i dál. V roce 1940 zkonstruoval prototyp střemhlavého bombardéru Cukurs C-6bis, kvůli němuž byl po sovětské okupaci Lotyšska v roce 1940 byl Cukurs předvolán do Moskvy, kde se ho snažili získat pro stavbu letadel pro Sovětský svaz. K tomu ale už nedošlo. Na SSSR totiž zaútočilo Německo a Lotyšsko obsadili.
Druhá světová válka a holocaust
Před válkou – jak už víme - se Cukursovi dařilo. Tento letec, známý jako „lotyšský Lindbergh“, se stal v předválečném Pobaltí pojmem, symbolem odvahy a národním hrdinou. Jenomže pak se staly věci, které obrátily jeho život o stoosmdesát stupňů.
Na základě tajných podmínek paktu Molotov-Ribbentrop Sověti v létě 1940 zlikvidovali nezávislost Lotyšska a se vší brutalitou ho obsadili. Jen o rok později postihla pobaltské země druhá tragédie v krátkém čase - Lotyšsko se po německé invazi do Sovětského svazu ocitlo pod nacistickou nadvládou. Někteří Cukursovi krajané považovali nacisty za osvoboditele, což ne zcela překvapivě nesdíleli jejich vyděšení židovští sousedé.
Během několika hodin po invazi začal tisk ovládaný Německem šířit propagandu hlásající, že lotyšští Židé jsou „vnitřní nepřátelé“, kteří zradili svou zemi a podíleli se na zvěrstvech páchaných Rudou armádou. „Nesmí se projevit žádný soucit ani kompromis. Žádnému židovskému kmeni zmijí nesmí být dovoleno znovu povstat,“ psaly tehdy noviny. A Cukurs? Ten se okamžitě přidal k aktuálně nejsilnější vítězné straně.
Už v polovině roku 1941, během německé okupace Lotyšska, se Cukurs stal zástupcem velitele nově vytvořené lotyšské pomocné policejní jednotky Arajs Kommando. Nacisté, kteří v Lotyšsku zřídili tyto kolaborantské síly pojmenované po Viktoru Arajsovi, litevskému důstojníkovi SS, aby využili místní kolaboranty ke správě ghett a likvidaci židovského obyvatelstva. V tomto období Cukurs sloužil jako jeden z vysoce postavených členů Arajsovy jednotky a měl se podílet na hromadných popravách židovského obyvatelstva, zejména v Rize.
Cukurs nebyl žádným bezvýznamným hráčem, ale stal se druhým velitelem nechvalně výše zmíněného Arājs Kommanda, lotyšské polovojenské skupiny o 300 členech, která se nadšeně podílela na vyvražďování Židů v zemi.
Nejznámějším zločinem, s nímž je Cukurs spojován, je likvidace rižského ghetta. Během této operace bylo odhadem 25 000 židů z Rigy a okolí deportováno do lesa Rumbula, kde byli zastřeleni. Cukurs, přestože jeho konkrétní role je předmětem spekulací a mnohdy nepotvrzených svědectví, byl svědky označen jako jeden z těch, kdo byl při těchto zločinech jedním z aktivních vykonavatelů. Sečteno a podtrženo, osobní odpovědnost Cukurs nesl za smrt nejméně 30 000 lotyšských Židů.
Po válce
Po skončení války se Cukursovi podařilo uprchnout do Brazílie, kde se usadil a začal nový život. Zjevně z dopadení neměl strach, protože vystupoval pod svým pravým jménem. V Brazílii vedl relativně nenápadný život jako podnikatel, vyhýbaje se veřejnému povědomí o jeho válečné minulosti. Založil firmu v São Paulu, s níž provozoval vyhlídkové lety.
Pozoruhodný na Cukursově poválečnému příběhu není ani tak jeho útěk po válce do zámoří, jako spíš to, že Cukurs dorazil do Brazílie a téměř okamžitě začal vyhledávat a kontaktovat členy tamní židovské komunity. Cukurs se jim představoval jako politický exulant, který se stal terčem komunistů, a zároveň jako muž, který zachránil mnoho Židů během holokaustu.
Mezitím izraelská tajná služba Mossad, která aktivně pátrala po nacistických válečných zločincích, umístila Cukurse na svůj seznam cílů. Najít ho nedalo příliš velkou práci. Nijak se neskrýval a používal pravé jméno.
Agenti z Mosadu měli původně v plánu Cukurse unést a postavit před soud - jako například Eichmanna. Zosnovali propracovaný plán, v němž sehrál hlavní roli jejich agent, vydávající se za rakouského nacistu s pseudonymem Anton Kunzle. Falešný nacista vylákal Cukurse z brazílie na obchodní jednání do Montevidea v Uruguayi. Setkání se odehrálo 23. února 1965.
Zatčení se však zadrhlo poté, co se Cukurs začal bránit a údajně během rvačky jednoho z členů komanda kousl do prstu tak silně, že mu ho téměř amputoval. Nakonec byl Cukurs přemožen, především proto, že ho jeden z Izraelců udeřil kladivem do hlavy. Pak měl bezmocný Cukurs začal muže prosit, aby ho nechali promluvit, než udělají cokoli dalšího. Nedočkal se ale už žádné odpovědi a vzápětí byl agentem Mosadu dvakrát střelen do hlavy automatickou pistolí s tlumičem, což ho na místě usmrtilo.
U jeho těla nechali Izraelci dopis o trestu smrti, který byl na Cukursovi vykonán jako odplata za smrt 30 000 obětí, za které nese zodpovědnost. Stejně jako v jiných případech šlo o proces, v němž sám Izrael vystupoval jako soudce, porota a kat a trestal tak nacistické zločince, na něž bylo mezinárodní právo krátké.
Tělo Herbertse Curkuse bylo následně pochováno v Montevideu, Uruguayi.
Odkaz
Cukursova role v holocaustu i dnes zůstává předmětem sporů. Ačkoliv existují četná svědectví o jeho přímé účasti na masakrech, a která ho spojují s dalšími válečnými zločiny, nikdy nebyl oficiálně postaven před soud. Jeho příznivci, zejména v Lotyšsku, dodnes tvrdí, že obvinění jsou přehnaná a že jeho účast na zločinech nebyla taková, jak se uvádí.
Zatímco jeho letecké úspěchy jsou dodnes oslavovány, jeho válečné zločiny vrhají zásadní stín na jeho odkaz. Někteří Lotyši ho nicméně stále vidí jako oběť poválečného honu na nacisty.
V roce 2004 došlo v Lotyšsku k pokusům o rehabilitaci jeho jména, což vyvolalo mezinárodní protesty, zejména židovských komunit. Jakákoliv snaha o jeho ospravedlnění je vnímána jako popírání holocaustu a zlehčování jeho role v nacistickém válečném aparátu.
