Článek
Mnozí považují Vasilije Zajcjeva za nezpochybnitelného hrdinu, jiní za pouhý produkt sovětské propagandistické mašinérie. Realita je – jak to tak bývá – někde uprostřed. Zajcjev nepochybně byl velmi úspěšným sovětským odstřelovačem, nadto navíc i člověkem, který ve Stalingradském pekle, tomuto jednomu z nejvýznamnějších a rozhodujících střetnutí německých a sovětských vojsk na východní frontě druhé světové války, statečně bojoval. A za to si jistě zaslouží obdiv.
Nicméně je také pravdou, že jeho mýtus zázračného odstřelovače, mohutně během stalingradského pekla podporovaný propagandou, nakonec začal žít svým vlastním životem, na což následně navázalo i zpracování jeho příběhu v literatuře a filmu. Dnes se spolu podíváme na reálnou podobu tohoto nepochybně statečného muže.
Mládí
Vasilij Grigorjevič Zajcev se narodil 19. března 1915 do prosté, zemědělské rodiny, která žila ve vesnici Jeleninka (Čeljabinská oblast, na Jižním Urale).
Jeho otec, Grigorij Dmitrijev Zajcev, byl veteránem první světové války, jenž se účastnil se Brusilovského průlomu, během něhož Ruská vojska způsobila těžkou porážku armádám Rakouska-Uherska a Německa, což vedlo k obsazení Bukoviny a jižní Haliče.
Podstatné pro příběh malého Vasilije je, že jej jeho dědeček učil od útlého věku střelbě a lovu. A už ve dvanácti letech od něj Vasilij dostal darem pušku. A Vasilij se ve střelbě pak neustále zdokonaloval. Třeba i lovem veverek.
Vasilij v 16 letech odešel pracovat do Magnitogorského metalurgického kombinátu, kde absolvoval sedm tříd večerní školy. Sám později vzpomínal na to, jak se stal obětí mnoha ústrků a šikany pro svůj malý vzrůst (měřil pouhých 160 centimetrů).
V roce 1930 absolvoval stavební technickou školu v Magnitogorsku, kde vystudoval obor armaturář. Poté absolvoval ještě kurzy účetnictví.
Vstup do armády
Zaitsev nejprve sloužil v sovětském námořnictvu jako úředník ve Vladivostoku, ale když Německo napadlo Sovětský svaz v rámci operace Barbarossa, přihlásil se stejně jako mnoho jeho kamarádů dobrovolně na frontu.
V námořnictvu dosáhl hodnosti vrchního poddůstojníka a po převelení do armády mu byla přidělena hodnost staršího praporčíka. Byl přidělen k 1047. střeleckému pluku 284. střelecké divize „Tomsk“, která se 17. září 1942 stala u Stalingradu součástí 62. armády. A právě tady měl – aniž to mohl tušit - sehrát svou životní úlohu.
Bitva o Stalingrad a „souboj odstřelovačů“
Společně s dalšími posilami byl Zajcjev v noci 22. září 1942 – jako příslušník střeleckého pluku 284. divize 62. armády – přepraven přes Volhu.
Zajcev, vlevo, ve Stalingradu, prosinec 1942
Připomeňme, že ve Stalingradu probíhala tou dobou jedna z největších a nejkrutějších bitev celé druhé světové války. Během šesti měsíců se do tohoto obřího konfliktu zapojilo několik milionů vojáků, na vrcholu bitvy jich bojovaly více než dva miliony. Přes milion lidí přišlo v této bitvě o život a z prosperujícího města se staly ruiny a jeden velký masový hrob.
Životnost běžného pěšáka se v tomto boji počítala na minuty. Zajcjev ale přežil. Nadto jeho přesná práce s puškou brzy vedla k tomu, že se stal odstřelovačem. Společně se svým partnerem Nikolajem Kulikovem zdokonalil Zajcev taktiku skrývání a střelby, a skutečně se stal nebývale úspěšným odstřelovačem. Jednou z metod bylo pokrýt velkou oblast ze tří pozic, přičemž na každém místě byli dva muži – odstřelovači a průzkumník. Tahle taktika se mimochodem používá dodnes.
Bylo by vlastně s podivem, kdyby si jej propaganda nevšimla.
Zajcev bojoval v bitvě o Stalingrad až do ledna 1943, kdy mu výbuch poranil oči. Tou dobou velel skupině třinácti odstřelovačů, jejichž úkolem bylo pomoci odrazit útok Němců. Při výbuchu miny byl těžce zraněn a načas oslepl.
Lékař, který Zajcjeva ošetřil a nakonec mu vrátil zrak, byl oftalmolog Vladimir Filatov, zakladatel Filatovova institutu očních chorob a tkáňové terapie v Oděse a průkopník transplantace rohovky.
Podle sovětských zdrojů před svým zraněním zabil jen v bitvě o Stalingrad 225 lidí.
Bitva u Stalingradu - koláž
Dne 22. února 1943 byl Zajcevovi udělen titul Hrdina Sovětského svazu. Zajcev během své další služby cvičil další střelce, vrátil se na frontu a válku ukončil v bitvě na Seelowských výšinách v Německu ve vojenské hodnosti kapitána. V roce 1943 se stal členem Všesvazové komunistické strany.
Souboj ostřelovačů s majorem Königem?
Velmi známý celovečerní film Nepřítel před branami (2001) s Judem Lawem v hlavní roli Zajceva byl natočen podle části knihy Williama Craiga Nepřítel před branami: Bitva o Stalingrad (1973), která obsahuje „souboj odstřelovačů“ mezi Zajcevem a ředitelem odstřelovačské školy Wehrmachtu majorem Erwinem Königem. Co z toho ale byla pravda?
Propaganda vs realita
Rozklíčovat realitu stalingradského pekla je dnes již pro časový odstup a množství rozdílných verzí zcela nemožné. Sám Zaitsev ve svých vlastních pamětech – mimochodem knize mimořádně prodchnutou sovětskou propagandou – uvádí, že k třídennímu souboji skutečně došlo a že odstřelovač, kterého zabil, byl ředitelem odstřelovačské školy nedaleko Berlína; historik Sir Antony Beevor však uvádí, že archivy ruského ministerstva obrany to popírají a že souboj byl vytvořen sovětskou propagandou. Ruský badatel Oleg Kaminskij se domnívá, že souboj mohl být mezi Zajcevem a německým desátníkem Hermannem Stoffem z 295. pěší divize, který má na svědomí 103 zabitých vojáků, případně velitelem odstřelovačské školy v Gnössenu plukovníka SS Heinzem Thorvaldem. Kdo ví.
Přidržíme-li se ale dostupných faktů, pak je nutno konstatovat, že neexistují žádné oficiální informace o tom, kdo byl Erwin König, zda vůbec existoval a nadto, zda byl vůbec vyslán, aby Zajceva zabil. Jediné dostupné zdroje o tomto souboji mezi Zajcevem a Königem pocházejí od sovětské armády a samotného Zajceva.
Je tu i další možnost.
Postava Erwina Königa mohla být prostě a jednoduše vytvořena sovětskou propagandistickou mašinérií, aby vítězství nad ním zvýšilo morálku vojáků. Nebyl by to mimochodem jediný fiktivní nepřítel vytvořený sovětskou propagandou. Vzhledem k naprostému nedostatku důkazů o tom, že König byl skutečným odstřelovačem, lze s jistotou říci, že byl vymyšlen sovětskou propagandou.
Nelze se tomu ale nakonec příliš divit. Těžké časy vždy potřebují hrdiny a nastanou-li doby drtivě smrtící, platí to dvojnásob.
Poválečný život
Po válce se Zaitsev usadil v Kyjevě, kde vystudoval textilní univerzitu a poté získal zaměstnání jako inženýr. Stal se ředitelem textilní továrny, v níž pracoval až do své smrti. Vasilij Zajcjev zemřel 15. prosince 1991 ve věku 76 let a byl pohřben v Kyjevě. Dne 31. ledna 2006 byly jeho ostatky s plnými vojenskými poctami přeneseny a znovupohřbeny u Stalingradského památníku ve Volgogradu v Rusku.
