Článek
A jsem rád, že už je jiná doba.
Pracuji jako ředitel dohledového centra, které vzdáleně dohlíží na zabezpečovací systémy víc než 12 000 objektů v Česku a právě se připravuje na letošního Silvestra. Jaký bude? Jako každý rok čekáme, že se vlivem hlučných oslav rozezní mnohem víc domácích i podnikových alarmů, než je běžné. Spustí je práskání petard nebo prostě to, že někdo při odchodu na párty špatně dovřel dveře či okno. V ulicích bude víc nepořádku a opět se setkáme se stížnostmi na opilé výtržníky a nelegální použití pyrotechniky. Troufám si ale říct, že ve srovnání s „divokými devadesátkami“ bude svatý klid.
Když pinkertoni hlídali Prahu 1
V bezpečnostní agentuře jsem začal pracovat jako 21letý mladík v roce 1991. Byla to doba „černých šerifů“, kteří i svými uniformami spíše připomínali polovojenský útvar, a jejichž členové se mnohdy rekrutovali z bývalých složek komunistického ministerstva vnitra nebo z armády. Zatímco z VB se stala Policie České republiky, městská policie v Praze zatím neexistovala. A tak jsme se městskými strážníky stali my, bezpečáci z Pinkertonu. Ve srovnání s dneškem to byla velmi dobře placená práce – můj nástupní plat hned po škole byl mnohem vyšší, než kolik brali moji rodiče po mnoha letech ve výrobním podniku. Nikdo totiž přesně nevěděl, jak by se tahle nová profese měla ohodnotit. Nosit zbraň bylo ve službě samozřejmostí a není divu, doba to byla opravdu divoká – dodnes si o tom s kolegy vyprávíme historky.
Jen si to představte: v ulicích neexistovaly kamery a zloději tak měli víc klidu na práci. Mobily neexistovaly, a když strážní chtěli nějak koordinovat svou práci, museli se někam dostavit osobně nebo vyhledat nejbližší pevnou telefonní linku. Elektronické zabezpečovačky už houkat dokázaly, ale nešly vypnout na dálku, a v množství podomácku vyrobených nebo na tržnici koupených petard se takový poplach snadno ztratil. Navíc, všude byla hotovost, a tak se krádeže a vloupání prostě vyplatily víc.
S namířenou zbraní do erotického shopu
Vzpomínám si, jak jsem měl o jedné takové silvestrovské noci na počátku devadesátek službu na zásahové jednotce. Bylo asi půl čtvrté ráno a já měl za sebou už desítky výjezdů, z drtivé většiny kvůli poplachům způsobeným zábavní pyrotechnikou. Intenzita veselí v pražských ulicích k ránu výrazně poklesla – když v tom mi dispečer předal k řešení alarm na prodejně s erotickými pomůckami v samotném centru města. Ačkoli byly tehdy byly ještě hlídky ve vozidlech dvoučlenné, v tu chvíli jsem byl ve vozidle sám, protože kolega musel zůstat na místě předchozího zásahu. Bude to nějaký opozdilý opilec, napadlo mě. Pro jistotu jsem však zastavil několik metrů od vstupu do prodejny, abych mohl nejprve z bezpečné vzdálenosti ověřit situaci. Pak jsem ale spatřil rozbitou výplň vstupních dveří a dveře pootevřené. To už na první pohled nevypadá na běžné silvestrovské radovánky! Se zbraní v ruce opatrně vstupuji do prodejny. Přímo proti mně se zjeví chlap, který v obou rukou drží velkou těžkou televizi a na ní položené kladivo. Díky tomu, že je v tak nepohodlné pozici, se mi ho podaří poměrně jednoduše zadržet až do příjezdu hlídky Policie ČR. Ještě předtím mi stihne lámanou češtinou sdělit, že se jim na podnájmu rozbila televize, tak si pro ni došel sem…
Místo zbraní kamery
Takové „divoké“ zásahy bezpečáků byly devadesátkách poměrně běžné. Možná vás ale překvapí, že dnes se nám něco podobného stane jen opravdu zřídka – a to nejen proto, že už desítky let spolehlivě funguje městská policie. I když se vám někdy může zdát, že „dřív bylo lépe“, v porovnání s devadesátkami totiž žijeme v bezpečné době. Kriminalita v ulicích českých měst a obcí se za posledních 30 let podstatně snížila – a důvodem jsou hlavně technologie. Téměř každý stinný kout dnes zabírá bezpečnostní kamera, a to ne proto, že by někdo měl čas nebo chuť šmírovat ostatní – kamery hlavně nadobro vzaly soukromí výtržníkům a zlodějům. Pracovníků soukromých bezpečnostních agentur je rozhodně méně než předtím a 95 % z nich nenosí zbraň – daleko spíše připomínají operátory chytrých zabezpečovacích systémů, které lze ovládat přes aplikaci v mobilním telefonu. S detekcí incidentů pomáhá dokonce umělá inteligence. Mého prvního zaměstnavatele, agenturu Pinkerton, později koupila globální společnost Securitas, která se prezentuje z velké části jako technologická firma s vysokými etickými standardy. Mrzí mě, že se platy bezpečáků dnes často pohybují na hranici minimální mzdy – to je druhý extrém, který si tato profese nezaslouží. Ale jsem rád, že „polovojenská“ mentalita je pryč a jde mnohem víc o užitečnou asistenci a ochranu. Můžeme se tak i na letošního Silvestra všichni cítit o něco líp.
