Hlavní obsah

Zloděj bezpečákem? Proč je v Česku 7 000 bezpečnostních agentur

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Foto: Playground v2

Bezpečnostní pracovník

Jsem „sekuriťák“ a jsem na to hrdý, i když naše profese v Česku nemá valnou pověst. Čím to je? Mimo jiné tím, že nám už 30 let chybí jeden zákon – jako snad poslední zemi v Evropě.

Článek

V médiích se čas od času objevují zprávy o incidentech, při nichž se pracovníci ostrahy chovali nevhodně, možná dokonce hůř než ti, které se pokoušeli umravnit. Když to spojíte s tím, že bezpečáci v obchodních centrech, na úřadech, nádražích nebo ve vrátnicích podniků často působí neupraveně a možná trochu bezútěšně, získáte o téhle profesi poněkud nepěkný obrázek. Musí to tak být?

Agenturu si v Česku zřídí každý – je jich 6 698

Za nepřitažlivým renomé bezpečnostních agentur a jejich zaměstnanců v Česku může být víc věcí – tou hlavní jsou ale nejspíš peníze. Když pracujete v nekvalifikované pozici a dostáváte minimální mzdu nebo na dohodu ještě míň, asi to nebude zrovna dream job, který vám dá celoživotní perspektivu. A proč nejsou peníze? Jednoduše proto, že tenhle pracovní trh je pokřivený. Bezpečnostní agenturu si u nás může založit prakticky kdokoli bez omezení, žádná speciální kritéria na pracovníky nejsou stanovená. V Česku proto v současnosti máme 6 698 agentur, zatímco například v podobně velkých zemích, jako jsou Belgie nebo Norsko, je agentur kolem sto padesáti. Pokud by existovaly alespoň základní zákonné požadavky na bezpečnostní práci, jako je třeba vzdělání a fyzická kondice, byli bychom úplně jinde. Třeba jako ve Švédsku, kde mají soukromí bezpečáci plat (i renomé) srovnatelné s policisty.

Zákon o SBS se schvaluje už 30 let

Segment tzv. komerční bezpečnosti u nás vznikl záhy po revoluci – kdo by si nepamatoval „černé šerify“, kteří se často rekrutovali z bývalých členů a spolupracovníků státních bezpečnostních složek. Politici si brzy uvědomili, že vpustit soukromé firmy do této oblasti nemusí být bez rizika – a tak se začalo uvažovat o příslušné legislativě. Záměr prosadit zákon o soukromých bezpečnostních službách vznikl už v týmu ministra vnitra Jana Rumla roce 1993 a původní plán byl, že zákon bude platit už od ledna 1994. Uplynulo 30 let, a přestože takřka každá nová vláda měla ve svém programu schválení této legislativy, pokaždé se to nějak „nestihlo“. A zatím to vypadá, že to nestihne ani vláda současná.

Přemůže pachatele invalida z vrátnice?

Proč tohle „čekání na Godota“ trvá už tak dlouho? Politici by řekli, že „není politická vůle“ – prostě se z různých důvodů nechce. Je pravda, že většině z těch sedmi tisíc agentur může absence zákona docela vyhovovat. V oboru je například běžná praxe využívání dotací na zaměstnávání zdravotně postižených. Cena za hodinu ostrahy se tak dostane ještě níž, než by odpovídalo minimální mzdě. Dokonce ve státních výběrových řízeních na bezpečnostní agentury se opakovaně objevují zcela směšné hodinové sazby, které si zaměstnávání seniorů a tělesně postižených lidí přímo vynucují. Netvrdím, že všechen typ bezpečnostní práce je jen pro mladé a fyzicky zdatné – ale minimálně by v tomto ohledu měly existovat jasně definované požadavky podobné těm, které platí pro zaměstnance policie. Ochránit stadion před výtržníky nebo zakročit při vloupání do objektu totiž logicky nezvládne člověk, který má například výrazné pohybové omezení.

Kdo se smí dívat na vaše kamery?

Další velkou kapitolou je využívání technologií. Na příkladu svých českých i zahraničních kolegů ze Securitas vidím, kudy vede správná cesta – základní vrátné a „pochůzkáře“ v budoucnu z velké části nahradí vysoce kvalifikovaní profesionálové, kteří ovládají kamerové systémy, senzory, automatické vrátnice a možná i drony a roboty. I to ale klade nároky na to, jaká společnost smí takovou službu poskytovat. Nainstalovali byste si na zahradu kamery, které jsou pod dohledem nějaké zkorumpované firmy? Takzvaný PCO neboli pult centrální ochrany by určitě neměl provozovat kdekdo. Garancí kvality je v tomto ohledu například certifikát EN 50518, který pro své přísné parametry doposud získalo jen velmi málo dohledových center v Evropě, a ještě míň v České republice.

Název tohoto článku je samozřejmě nadsázka – naprostá většina ze 45 tisíc pracovníků soukromých bezpečnostních služeb v Česku jsou poctiví, pracovití a užiteční lidé, kteří dělají málo oceňovanou práci. Snad se brzy najde politická vůle, aby se jejich podmínky zlepšily. A s tím i bezpečnost nás všech.

Zdroje:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz