Článek
A potom ty samé klientky zvládají nejen základní pohyby s lehkostí, ale bez problémů se vyrovnávají i se složitějšími pohyby, jako je přemístění velké činky. Abyste mě pochopili, můj cíl není změnit mé svěřenkyně v profesionální sportovkyně, ale naučit je základním principům funkčních pohybů. Takže beru i vzpírání jako nedílnou součást tréninku, i když samozřejmě respektuju veškeré limity svých svěřenkyň.
Obecně si myslím, že mnoho lidí odmítá pohyb a používá frázi „já na sport prostě nejsem“ již od prvních neúspěchů na základní škole, což je velká škoda.
Sport má být zábava a ne utrpení
Každé dítě má rádo nějaký druh pohybu. Ale každé dítě můžete snadno nevhodným přístupem od pohybu odradit. Klasickým faktorem, který může děti odradit, je šplh na laně. Někteří to zvládnou hned, jiní mohou mít problémy. Když pak jen na základě kritéria vyšplhal/nevyšplhal dostanou špatné hodnocení, učitelé mají hotovo. Jako trenér překážkových závodů jsem se specializoval na učení lidí šplhat a překonávat překážky. Naučil jsem šplhat na laně více než 500 lidí, aniž bych způsobil někomu trauma. Naopak jsem spoustě lidem pomohl překonat odpor, který si v sobě nesli už od útlého věku.
Od roku 2019 jsem měl příležitost vyučovat středoškoláky v rámci volitelného tělocviku. Na první hodinu jsem přišel plný nadšení a energie, ale rychle jsem zjistil, že zhruba polovina z nich byla tam jen proto, že se nedostali jinam. To bylo kruté vystřízlivění, ale během jedné hodiny týdně jsme spolu vytvořili dobrý vztah a já jim dokázal předat mnoho znalostí o překážkách a jejich překonávání. Návštěvy na mých skupinových lekcích nebo to, že za mnou zajdou kdykoliv mě vidí v posilovně svědčí o tom, že jsme si společně lidsky sedli.
Problém nespočívá v dětech, ale v těch, kteří je vyučují
Znám několik vynikajících učitelek tělocviku a měl jsem to štěstí, že jsem mohl zažít jejich vedení osobně. Jedna z nich vedla ve volném čase volejbal, druhá byla vášnivá lyžařka, třetí byla manželka olympionika a sama aktivní sportovkyně a další nás povzbuzovala k rozvoji našich schopností.
Ale často slyším, že například šplhání na laně je považováno za úkol, který si děti jen odškrtnou na seznamu, aniž by jim ho někdo vysvětlil. To pak vede ke špatným známkám, frustraci a nedostatku motivace.
Dokud budou přicházet nové klientky a omlouvat se mi za to, že něco nezvládly, budu vědět, že tyto učitelky a učitelé stále působí mezi dětmi. Chybovat je zcela běžné a opakování je naprosto normální součástí učení. Z mé zkušenosti ne každá učitelka sama zvládne vyšplhat po laně a jen málokdo to umí účinně vysvětlit ostatním.
Cílem správného učitele by mělo být vést děti k nejlepším možným výkonům, a ne zadupávat jejich sebevědomí do země na základě nesplnění určité dovednosti. V dnešní době, kdy tráví děti stále více času doma před monitory, je toto ještě důležitější. Stačí jen málo, abychom jim ukázali, jak může být pohyb skvělý, a abychom je vedli správným směrem.
