Článek
Poslední dekáda nebyla pro český hokej úplně nejradostnější obdobím. Výsledky národního týmu se přesunuly z ambicí získat medaili na cíl dosáhnout čtvrtfinále. I přesto, že v NHL máme stále vynikající hráče (Pastrňák, Hertl, Zacha nebo Nečas), jejich počet je bohužel omezený.
Letošní MS dvacítek
Zatímco jsem před lety prožíval každé Mistrovství světa s velkým nadšením, posledních přibližně 10 let, především kvůli dospělosti a pracovním povinnostem, mě reprezentační hokej nechal celkem chladným. Mistrovství se koná každý rok a výsledky se zdají být stále podobné. Nicméně Mistrovství světa dvacítek má své kouzlo, začíná o Vánocích, kdy většina z nás má volnější program, a končí krátce po novém roce.
První zápas proti Slovensku příliš důvodů k optimismu nenabídl, ale remíza s Amerikou byla již jiná podívaná. Ve skutečnosti v této kategorii výsledek není zásadní, ale spíše mě zaujala kvalita hry. Nebylo žádné bezhlavé hraní v rozích kluziště nebo bezhlavé nahazování od obránců – tenhle hokej bavil a měl šťávu. Kvalitní rozehrávka, přechod středního pásma a z toho plynoucí přečíslení v útočném pásmu. To je pro mě podstata moderního hokeje.
Bronz, který má mnohem větší cenu
V čtvrtfinále jsme čelili Kanadě a pro většinu světa bylo překvapivé, že jsme ji dokázali porazit. Bohužel, semifinále proti Švédsku bylo nad naše síly, což nás posunulo do boje o bronz. I když jsme i v tomto zápase tahali za slabší konec, dokázali jsme nakonec utkání zlomit v náš prospěch. Klíčový moment nastal ve chvíli, kdy už málokdo věřil v naše vítězství. Ve světě sportu existují okamžiky, které dokážou utkání zlomit, a přesně takový se nám povedlo při snížení na 3-5, které přišlo v našem oslabení těsně před koncem druhé třetiny.
Ve třetí třetině jsme, kromě pár momentů, převzali kontrolu nad hrou. Po brance na 4-5 se odehrálo něco, co se obvykle vidí maximálně ve florbale – čtyři branky v rozmezí jedné minuty. Zatímco Finové, kteří už se podle mě viděli s medailí kolem krku, nemohli pochopit, co se děje, náš tým slavil. Výhra 8-5 mě opravdu překvapila. Upřímně jsem věřil, že v základní hrací době vyrovnáme a zápas skončí v prodloužení, které je vabank. I kdybychom prohráli, tak bych cítil hrdost, ale tohle byla fantazie.
Český hokej na vzestupu?
Rád bych byl prorokem dobrých zpráv. Český hokej se nám snad začíná konečně vzpamatovávat. Po posledních 15 letech, kdy jsme žili ze vzpomínek na naše vlastní úspěchy a stáli na místě, zatímco svět nám utíkal, nyní vidím známky pokroku. Z jasného aspiranta na medaili jsme se proměnili v tým, který si klade za cíl čtvrtfinále. Opakovaně jsme slyšeli o smůle a o tom, že nám k postupu chyběl jen kousek štěstí. Bohužel jsme si tím pouze lhali do kapsy, ač to bylo na první pohled patrné snad všem. Dokonce i jindy shovívaví komentátoři nás tentokrát nešetřili.
Nicméně v letošní sezóně vnímám posun i ve seniorském hokeji. Pan Rulík se snaží předvádět s týmem kvalitní a rychlý hokej, který vyžaduje kreativní rozehrávku od obránců a herní sebevědomí od útočníků. Ano, můžeme narazit a občas skončit v branách čtvrtfinále, ale s touto hrou budou naši hokejisté slavit úspěchy u fanoušků. Takže už žádný alibistický hokej a doufání ve schopnosti našeho brankáře. My, fanoušci, chceme vidět odvážný a moderní hokej. Pánové, věřte, že občasné neúspěchy vám rádi promineme.
Současně přeji hráčům juniorského týmu, aby se prosadili v dospělém hokeji, a zároveň věřím v odvahu trenérů zařazovat naše mladé hráče do sestav extraligových týmů. Je skvělé mít svého Jágra, který hraje po padesátce, ale potřebujeme i drzé mládí s jejich dravostí, i za cenu chyb, kterých se nevyhnutelně dopustí.
