Článek
Jako celoživotní sportovec a aktuálně trenér jsem se setkal s mnoha současnými i bývalými sportovci. Vášeň pro sport je jako droga, a každému bych přál zažít ten opojný pocit, kdy nastupuje k nějakému utkání a cítí to mrazení po těle. Za dobu, co jsem se sportu věnoval a věnuji, jsem měl tu možnost poměřit se v několika sportech s absolutní světovou špičkou. Na florbalových turnajích jsem zažil zápasy proti mnoha českým reprezentantům, v rámci překážkového sportu jsem běhal s aktuálními mistry republiky a světa. To všechno jsou skvělé zážitky a zkušenosti, které se mnoha lidem nepoštěstí, ani když budou v určitém sportu na vyšší úrovni než já.
Rodiče by měly začít u sebe
Pokud jste rodič, měli byste vhodně směrovat své dítě, ale zároveň se vyvarovat projekce svých nenaplněných snů na něj. Pokud vaše dítě neví, na jaký sport by se chtělo zaměřit, klidně mu s výběrem pomozte. Nikdy však netlačte na sílu do sportu, ve kterém jste sami neuspěli. Mějte na paměti, že pro většinu dětí bude sport cenným nástrojem pro formování charakteru, nikoliv nutně budoucím povoláním. Berte sport dítěte jako skvělou přípravu na život, ale nepředstavujte si hned, že máte doma nového Jágra.
Dětský sport a princip pyramidy
Pokud vaše dítě má zájem o sport a projevuje v něm talent, možná jste narazili na jev, který já sám nazývám pyramidou. V deseti letech je zde 100 dětí, které se věnují sportu na podobné úrovni. Avšak pouze jedno až dvě z nich mají reálnou šanci uspět v dospělém věku. Zbývajících 99 buď cestu ukončí, nebo postupně přejde na nižší úroveň. Toto pravidlo platí jak pro individuální sporty, tak i pro ty kolektivní.
Představme si to na příkladu fotbalu a hokeje, kde každý rok vychází kategorie U19/U20. Tito mladí hráči by měli mít nejlepší předpoklady pro dospělý sport, ale šanci prosadit se mají vždy jen dva. Kdyby tomu tak nebylo, kariéra profesionálního sportovce by trvala přesně jeden rok, než by byl nahrazen novými talentovanými hráči. V týmu máte obvykle kolem 30 hráčů, jejichž věk se pohybuje mezi 20 a 35 lety. Na každý ročník připadají dvě místa.
Velmi častý je také princip zužování kádru v průběhu roku, kdy fotbaloví náhradníci náhle přecházejí do jiných týmů, hokejisté z čtvrté lajny jsou odstaveni a další sportovci jednoduše nejsou nominováni. Rodiče jsou většinou informováni a snaží se vše zachránit individuálními tréninky s kondičními trenéry nebo skill kouči. Pro rodiče je dětská sportovní kariéra jako hazard. Čím více do toho vložíte, tím těžší je se smířit s tím, že byste toho měli zanechat. Docházíme tak do začarovaného kruhu, kdy se princip „boje o místo“ v elitním týmu opakovaně projevuje.
Dětský sport v Česku moc dělat neumíme
Pustím se nyní do kritiky poměrů v českém sportu. Dětský sport byl po revoluci výrazně ovlivněn protekcionalismem. Často byli do týmů zařazováni sportovci, kteří měli lepší zázemí a nebyli dostatečně rozvíjeni ti nejtalentovanější. Tento trend velmi omezeně přetrvává dodnes, protože děti ze špatných sociálních poměrů mají jen omezené možnosti dosáhnout vrcholu. Schválně si v rozporu s tím zjistěte, jak vyrůstal David Pastrňák, aktuálně nejlepší český hokejista.
Náš přístup k dětem je však ještě horší. Často je považujeme za dospělé sportovce, což vede k tomu, že radost ze sportu (ať už je to fotbal, hokej nebo jiný sport) postupně mizí a dřina má navrch. Tlačíme na sílu a taktiku, a individualita dětí se ztrácí. Výsledkem jsou na naše poměry výborní devatenáctiletí hráči, kteří ale ve světové konkurenci zaostávají.
V hlavě mi stále víří příklady, kdy děti ve věkových kategoriích 11, 12 a 13 let porážejí své vrstevníky z anglických klubů. Avšak později, v kategoriích 18 až 20 let, začínáme zaostávat. A to ti nejlepší hráči z Anglie, Španělska a dalších zemí jsou již v dospělých klubech a reprezentacích, zatímco naši hráči teprve dospívají, a to až třeba do 23 let. Těchto pár let jim chybí k dosažení lepší kariéry nebo v její délce.
Dělejme sport tak, aby děti bavil
Hlavní je podporovat děti ve sportu. Ukažme jim, že píle a trénink každý den přináší zlepšení. Zároveň si uvědomme, že šanci uspět na vrcholu má jen malá část z nich. Nemějme obavy z toho, že je sport nebude v dospělosti živit. V USA hokejisté míří do NHL často až po ukončení univerzity, protože další uplatnění v životě je pro ně důležité. Nechme ty nejlepší, aby se prosadili individuálně, a nepokoušejme se je omezovat, ale dbejme na to, aby z nich sport vytvořil skvělé lidi a teprve poté sportovce.
Napište mi k článku zpětnou vazbu do komentáře, případně mě sledujte na IG @petrputa.trener
