Článek
Vyjeli jsme si loni o prázdninách s rodinou na cyklostezku. Pohodové tempo, občas zrychlení, ale vždycky jsme se sjeli na odpočívce jako správný rodinný peloton.
„Dáme ještě jeden okruh?“ zeptala se manželka.
Souhlasné „ano“ zaznělo dřív, než jsme čekali – a vyrazili jsme svižněji.
„Pozóóóór, jedu!“ ozvalo se za námi.
Než jsme se stihli otočit, prosvištěla kolem nás rychlostí malého motocyklu naše známá – seniorka Boženka.
Ilustrační foto
„Hmm… elektrokolo,“ poznamenali jsme.
A začali jsme debatovat.
Elektrokola nejsou jen „kola s pomocí“. Jsou rychlá. A někdy až příliš.
„Děti, tohle není pro vás,“ uzavřel jsem tehdy. „Na elektrokole musíte umět jezdit. A hlavně přemýšlet.“
„Tak aspoň elektrokoloběžku?“ zkusila to vnučka.
Vzpomněl jsem si na kamaráda Standu. Půjčil mi kdysi elektrokoloběžku. Rozjel jsem se – a během pár vteřin jsem měl pocit, že skončím v rybníce. Byla „čipovaná“, zvládla až 80 km/h.
Ilustrační foto
Zážitek? Ano. Kontrola? Téměř žádná.
A právě tady ten problém začíná.
Elektrokola mění statistiky
Nejnovější data ukazují nepříjemný trend.
V roce 2025 se elektrokola a elektrokoloběžky podílely téměř na 40 % úmrtí cyklistů.
Jen během prvních dvou měsíců letošního roku zemřelo při nehodách sedm cyklistů (vloni za stejné období jeden). Dalších 11 utrpělo těžká zranění.
Dvě z letošních obětí byli cyklisté na elektrokolech – oba starší 70 let.
Celkově bylo v roce 2025 usmrceno 39 cyklistů a 299 jich utrpělo těžká zranění.
Dlouhodobě čísla neklesají.
Proč je to problém?
Elektrokola a elektrokoloběžky jsou skvělé. Pomáhají lidem být aktivní, prodlužují dojezd, otevírají cyklistiku i starším.
Ale mají háček:
- vyšší rychlost
- jinou dynamiku
- vyšší hmotnost
A často i přecenění vlastních schopností.
Na silnici nejsme sami
Zásady jsou přitom jednoduché:
Cyklisté
- Přilba může zachránit život
- Buďte vidět
- Alkohol za řídítka nepatří
Řidiči
- Sledujte cyklisty při odbočování
- Předjíždějte s odstupem
- Mobil počká
Elektrokola a koloběžky
- Vyšší rychlost = vyšší riziko
- Čipované stroje na silnici nepatří
- Jeden stroj = jeden jezdec
A co Boženka?
Letos o Velikonocích jsme na kolech vyrazili znovu.
Zastavili jsme u Ohře, kochali se krajinou – a najednou kolem nás zase projela známá postava.
Boženka.
Tentokrát ale bez elektrokola.
„Kde ho máš?“ ptám se.
Zastavila.
„Ani mi nemluvte. Hned první den. Nezvládla jsem to. Plot to odnesl… a moje noha i ruka. Už nikdy.“
Neříkal jsem nic.
Jen moje žena poznamenala:
„Hlavně opatrně.“
Cyklistická sezóna začíná.
A někde mezi první vyjížďkou a poslední zatáčkou se rozhoduje, jestli skončíte jako my…
nebo jako Boženka.
Zdroj:
Autorský text
TZ BESIP 13.3.2026
