Článek
Kdykoliv projíždím Žatcem, téměř automaticky si pouštím písničky tamního rodáka Petra Kotvalda. Nejen proto, že je mám rád. Připomínají mi totiž člověka, kterého jsem měl možnost poznat i mimo reflektory.
Nejen jako zpěváka před zaplněným sálem, ale především jako obyčejného chlapa, který ani po letech nezapomněl, odkud pochází.
Na to jsem si znovu vzpomněl při jedné události z roku 2004.
Žatec tehdy slavil své milénium a já měl jako hlavní organizátor na starosti i slavnostní galavečer v městském divadle. Přál jsem si, aby na něm vystoupili významní umělci, kteří se ve městě narodili nebo k němu mají silný vztah.
Samozřejmě jsem oslovil i Petra Kotvalda.
Za několik dní mi zazvonil telefon.
„Petře, mám problém. Nemůžu. Už mám domluvené vystoupení v Brně.“
Nevzdával jsem se.
„Vždyť přijede i Zdeněk Svěrák. Očekáváme rodáky z celého světa. Celé město tím žije. Na náměstí budeme krájet obrovský narozeninový dort. Nešlo by to přece jen nějak zařídit?“
Na druhém konci bylo několik vteřin ticho.
Pak zazněla odpověď, na kterou nikdy nezapomenu.
„Dobře. Do Žatce přijedu. V Brně vystoupím v náhradním termínu. Tady přece zpívám doma, pro svoji rodinu a pro lidi, mezi kterými jsem vyrůstal.“
A přesně tak to udělal.
Přijel.
Zazpíval.
Zpěvák Petr Kotvald
Když přišla řeč na honorář, jen mávl rukou.
„Tohle přece dělám pro svoje rodné město. Žatec je pro mě srdeční záležitost. Vždyť tady jsem byl a jsem pořád doma. Mám tu své kořeny a rodinu.“
V té chvíli jsem si uvědomil, že některé věci se nedají zaplatit.
Za ta léta jsem poznal, že to nebyl výjimečný okamžik. Takového Petra znám. O to víc si dnes vážím toho, že se z profesní spolupráce postupně stalo přátelství.
Autor s Petrem Kotvaldem
Spolupracovali jsme na několika projektech, připravovali koncerty a setkávali se také při natáčení se Žatečankou v nahrávacím studiu ve Státní opeře. Dodnes si vybavuji jeho vánoční koncert v žateckém kulturním domě Moskva. Zaplněný sál, dlouhé ovace vestoje a srdečné přivítání rodáka doma.
Úspěch ho nikdy nezměnil. Po koncertech si vždy najde čas na fanoušky, ochotně rozdává autogramy, fotografuje se s nimi a rád dává prostor i mladým talentům.
Petr Kotvald ochotně rozdává autogramy
Stejnou poctivost jsem vždy vnímal i v jeho soukromém životě. Když jsme si jednou povídali u mě doma, zeptal jsem se ho, jak je možné, že s manželkou Hanou tvoří už desítky let tak pevný pár. Jen se usmál.
„Občas to bylo i bouřlivé. Ale člověk musí tomu druhému dát prostor. Ne všechno mu vnucovat. Někdy je lepší si i trochu jít z cesty.“
Je to jednoduchá věta. Možná právě proto v ní je tolik pravdy.
Když se dnes ohlédnu za všemi těmi roky, koncerty a společnými projekty, vlastně si z nich nejvíc nepamatuji vyprodané sály ani dlouhé ovace.
Nejvíc mi v paměti zůstala jedna obyčejná věta.
„Tohle přece dělám pro svoje rodné město.“
Možná právě proto, že v ní byl celý Petr Kotvald.
Nejen úspěšný zpěvák.
Ale člověk, který ani po desetiletích na výsluní nezapomněl na své kořeny, váží si rodiny, přátel a zůstal sám sebou.
Dnes už Petra nevnímám jen jako zpěváka, jehož písničky provázejí několik generací. Mám to štěstí, že ho mohu nazývat přítelem. Jsem za to životu opravdu vděčný.
Dnes slaví narozeniny.
Přeji mu hlavně zdraví, radost z muziky, nové projekty, a ještě mnoho let na koncertních pódiích. A děkuji mu za přátelství. Takoví lidé se totiž v životě nepotkávají každý den.
Petr rád dává prostor i mladým talentům
