Článek
Karel byl dnes v naší hospůdce nezvykle tajemný. Mlčel až do chvíle, kdy se u stolu sešla celá naše parta. Pak se vítězoslavně podíval mým směrem a prohlásil:
„Už vím, proč mám smůlu na lidi.“
Sáhl pod stůl a vytáhl připravený nápis:
Hospodské moudro
Musel jsem se usmát.
„Takže všechny životní omyly vyřeší tři setkání a pár piv?“ zeptal jsem se.
Karel se napil.
„Přesně tak. A když ani pak nevíš, co je zač, je pozdě.“
Na tom tvrzení je kus pravdy. Ale také kus nespravedlnosti.
Člověk se opravdu v různých situacích chová různě. Ve společnosti bývá zdrženlivější, v osobním kontaktu otevřenější a pod vlivem alkoholu často odhazuje zábrany. Jenže ani jedna z těchto podob sama o sobě nevystihuje, kým skutečně je.
Poznat člověka znamená vidět ho nejen při zábavě, ale také v práci, v problémech, při úspěchu, v konfliktu i ve chvíli, kdy může pomoci někomu slabšímu, aniž by z toho něco měl. Právě tehdy se často ukáže mnohem víc než po několika pivech.
Ostatně každý z nás už potkal člověka, který byl po dvou pivech největším kamarádem na světě. A druhý den si na polovinu večera nepamatoval. Ani to ještě neříká všechno o tom, jaký ve skutečnosti je. Alkohol totiž neodhaluje vždy pravou povahu. Někdy jen zesiluje emoce a oslabuje zábrany.
Možná by tedy bylo přesnější říct:
„Chceš-li poznat člověka, sleduj ho v různých životních situacích.“
Teprve z mozaiky těchto okamžiků vzniká skutečný obraz toho, kdo je.
Život totiž ukazuje, že nestačí poznat člověka třikrát. Někdy nestačí ani desetkrát. Nejdůležitější věci o lidech se často dozvídáme až ve chvílích, které si sami nevybrali.
„Víš, Karle,“ řekl jsem nakonec, „člověk se pozná hlavně tehdy, když přijde zkouška, kterou si sám nevybral.“
Karel dopil pivo a zadíval se do sklenice.
Tentokrát zůstal zticha.
