Článek
Kočky jsem měl rád vždycky. Kamarádi sice tvrdí, že spíš ty dvounohé, ale teď mám na mysli ty čtyřnohé. Možná proto, že jejich svět je trochu jiný než ten náš – tišší, pomalejší a plný nenápadných gest. Kočka si vás totiž nevybere hned. Nejdřív si vás prohlédne, chvíli zvažuje… a teprve potom se rozhodne, jestli stojíte za její pozornost.
Jednoho takového kocoura znám velmi dobře.
Často chodím na návštěvu ke kamarádce, kterou bych bez nadsázky mohl nazvat kočičí mámou. V jejím bytě vládne zvláštní klid. Částečně za to může kocour, který se pomalu prochází bytem a občas přijde zkontrolovat návštěvy.
Jak se kocour z ulice v Dubaji dostal do Prahy
Nalezenec v Dubaji.
Tenhle kocour má přitom docela neobvyklý příběh – přiletěl do Česka až z Dubaje. Tam jsou útulky pro zvířata totálně přeplněné. Byl to nalezenec z ulice. Kamarádčina dcera žije v Perle zálivu a stará se o toulavé kočky v okolí domu. Rozhodly se proto, že některým z nich pomohou najít nový domov v Evropě.
Kocour před odletem do Prahy.
Nebyla to jednoduchá ani levná cesta do Prahy. Administrativa, očkování, zvláštní přepravka, veterinární kontroly, dlouhý let 6 hodin. Ale nakonec všechno dobře dopadlo. Dnes je z něj sebevědomý domácí vládce, který přesně ví, kde je jeho místo.
Kocour Laudy a jeho tvrdohlavé chutě
První týdny po jeho příjezdu ale nebyly vůbec jednoduché.
„Laudy skoro nic nejí,“ povzdechla si kamarádka, když jsme seděli v obýváku a kocour nedůvěřivě obcházel byt.
„Kupovala jsem všechno možné. Levné, drahé, ty nejlepší značky z reklam… a on jen očichá misku a odejde.“ Na kuchyňské lince se hromadily otevřené sáčky a krabičky. Některé skoro nedotčené.
„Tak to je teda gurmán,“ poznamenal jsem.
„Spíš tvrdohlavec,“ odpověděla bezradně.
„Už vážně nevím, co mu dát.“
Laudy u své „kočičí mámy“.
Když jsem k ní šel příště, zastavil jsem se cestou v malém vietnamském obchůdku na rohu. Dal jsem na radu prodavače a koupil nenápadný sáček s granulemi. Nebyl ani drahý, ale kocourovi zachutnal. Když jsme ho nasypali do misky, vrhl se na jídlo a kamarádka se rozesmála:
„Ty ses mu trefil do chuti!“
Od té doby mám při návštěvách jeden malý zvyk – cestou koupit právě ten sáček, který Laudymu chutná.
Kočičí máma – nejen pro jednoho
Jenže kamarádčin vztah ke kočkám nekončí u jednoho kocoura. V domě to o ní všichni vědí. Když někdo odjíždí na dovolenou, často zazvoní právě u ní:
„Prosím, nemohla byste chodit krmit naši kočku?“
A tak chodí. Doplňuje misky, uklízí stelivo a někdy si s kočkou jen na chvíli sedne, aby nebyla sama. Ví, že pro zvíře je mnohem lepší zůstat doma než několik dní v cizím prostředí.
Těžce také nese pohled na kočky bez domova. Proto podporuje kastrace a oceňuje města, která na ně přispívají. Bez nich totiž počet toulavých koček rychle roste. Podporuje také řízený odchyt zdivočelých a opuštěných koček. Ty jsou odchyceny, vykastrovány, veterinárně ošetřeny a vráceny zpět do lokality.
O toulavé kočky se lidé starají i v Ohradní ulici v Praze.
Kočka není dárek pro děti
Nejtěžší je pro ni, když vidí, jak si rodiny pořizují kočky jen kvůli dětem. A mnohdy zapomínají, že to je živý tvor.
„Děti ji chtějí, slíbí, že se o ni budou starat – ale za pár měsíců je všechno jinak,“ říká.
Rodiče mají práci, děti mají školu, kroužky, kamarády. A kočka zůstane někde na okraji každodenního života.
Někdy tyto příběhy končí šťastně, ale někdy i v útulku. Kapacity zařízení bývají často naplněné, zejména v jarních a letních měsících, kdy se rodí nejvíce koťat. Právě tehdy přibývá v útulcích nejvíce opuštěných zvířat. Útulky pak pečují o tisíce opuštěných nebo nalezených koček a často musí odmítat další zvířata.
Ilustrační foto
Malé okamžiky důvěry
Když dnes jdu ke kamarádce na návštěvu, scénář se opakuje. Za dveřmi se ozve rychlý dusot tlapek. Laudy už ví, že v tašce nejspíš nesu něco pro něj.
Sedí v předsíni, dívá se na mě a čeká:
„Tak kde to máš?“
Nasypeme granule do misky a byt se na chvíli naplní tichým křupáním.
Kamarádka se na Laudyho láskyplně podívá. Pro ni je to další obyčejný večer s kocourem, kterému dala domov.
A člověku najednou dojde jedna prostá věc:
Zvíře potřebuje víc než jen misku s granulemi. Není hračka ani krátkodobý rozmar. Potřebuje pozornost, péči a pocit, že někam patří.
Může s člověkem žít patnáct i dvacet let.
Laudy v pražském domově. V Dubaji spal v křoví.
