Článek
„To jsi ty?“
Otázka, která během vteřiny propojí přítomnost s minulostí. A najednou nestojíte jen před obrazem. Stojíte před časem, který uběhl.
Taková setkání přicházejí neohlášeně. Po desítkách let. Bez plánování, bez přípravy. A přesto působí, jako by měla svůj přesný okamžik.
Vzpomínky se rozběhnou samy. Společná práce, první profesní nadšení, lidé, kteří tehdy tvořili náš svět. Redakce, studia, uzávěrky, cestování. Jména kolegů, která jsme roky nevyslovili, se vracejí s překvapivou lehkostí.
Stačí jediné: „Pamatuješ, jak jsme…?“ – a minulost znovu ožívá.
Najednou jsme si vybavili společnou reportáž, na kterou jsme tehdy málem nestihli uzávěrku.
Nebo setkání s motoristickými novináři na zámku Roztěž a ráno přímo z baru přímý přenos do rozhlasu a televize.
Překvapivé je, že počáteční rozpaky mizí téměř okamžitě. Jako by těch čtyřicet let zmizelo. Místo formálního rozhovoru plyne přirozená konverzace. Žádné srovnávání úspěchů, žádné bilancování v číslech. Jen obyčejný zájem o druhého.
Co naši kamarádi – Vláďa, Jarda?
Kde dnes žiješ?
Co rodina?
Takové setkání není jen nostalgické. Je i zrcadlem. Uvědomíme si, kam jsme se posunuli. Co zůstalo stejné. Co jsme ztratili – a co naopak získali.
Uvědomíte si, že každý člověk, který vstoupí do našeho života, má nějaký význam. Někdo nás prověří. Někdo nás poučí. A někdo je darem.
Možná na podobné myšlenky v běžném tempu dní nemyslíme. Ale když se po letech potkáte s někým, kdo byl důležitou součástí vašeho formativního období, pochopíte, že některé vazby čas nepřeruší. Jen je uloží do tichého archivu, odkud se mohou kdykoli znovu vynořit.
Setkání po mnoha letech má jedinečnou energii. Je v něm radost, úleva i klid. Nespěcháte. Nemáte pocit, že musíte něco dokazovat. Jen sdílíte. Vzpomínáte. Smějete se starým historkám, které by už nikomu jinému nedávaly smysl.
Možná skutečně neexistují náhody. Možná jen přicházejí okamžiky, které nám připomenou, kdo jsme byli – a kým jsme se stali.
„Neexistují náhodná setkání. Každý člověk v našem životě je buď testem, trestem nebo darem.“
A právě moje dnešní setkání s Tomášem Hrnčířem bylo darem.
Oba se už těšíme na další setkání.
