Článek
Když jsem přijel do Kněžic na Nymbursku, čekal jsem tiskovou konferenci o energetice. Odjížděl jsem s pocitem, že jsem navštívil místo, které ukazuje, jak by mohla vypadat energetická budoucnost českých obcí. A také jak snadno se mohou průkopnické projekty dostat do problémů.
Ve vzduchu byla cítit čerstvá dřevní štěpka. O pár metrů dál mizely na dopravním pásu balíky slámy. Z nich vzniká energie, která vytápí místní domy a vyrábí elektřinu pro obyvatele obce.
Právě tady vznikla před dvaceti lety první energeticky soběstačná obec v České republice. Starosta Milan Kazda mě provázel systémem, který propojuje výrobu energie, vytápění, zpracování biologického odpadu i zemědělství. „Tady všechno souvisí se vším. Když vypadne jedna část, začne se rozpadat celek,“ řekl během prohlídky.
A právě v tom je dnes problém. Letos končí státní podpora, na které byl ekonomický model bioplynové stanice postaven. Bez ní bude muset obec hledat nový způsob, jak celý systém dlouhodobě udržet. Kněžice tak řeší otázku, kterou budou v příštích letech řešit i desítky dalších obcí a provozovatelů bioplynových stanic po celé republice.
Z návštěvy mi nezůstala v paměti ani tak čísla a legislativa. Spíš obraz starosty, který i po dvaceti letech dokáže s nadšením vyprávět o každém ventilu a potrubí.
Kněžice ukazují, že odvážný nápad může vzniknout i v malé obci. Otázkou je, co se stane, když ho doba konečně dožene. Pokud projekt, který byl kdysi symbolem budoucnosti, dnes naráží na ekonomickou realitu, není to jen problém jedné středočeské vesnice. Je to test toho, zda dokážeme navázat na vlastní úspěchy – nebo je necháme zmizet ve chvíli, kdy přestanou být výjimečné.
O budoucnosti Kněžic a o tom, jak se první energeticky soběstačná obec v Česku vyrovnává s koncem státní podpory, připravuji podrobnější reportáž pro časopis PRO města a obce.
Starosta u zásob dřevní štěpky
