Článek
„Když v dnešním světě nějakým nápadem nezaujmeš, neprorazíš,“ říkával můj táta. Na jeho slova si vzpomenu častěji, než bych dokázal spočítat. Sám se totiž snažím vybočovat z davu – neotřelými, někdy možná až ztřeštěnými projekty a nápady. A naštěstí se ukázalo, že mnohé z nich se proměnily ve skutečné projekty – a některé žijí dodnes.
Stejná myšlenka mě napadla, když se mi do rukou dostala nová publikace Libora Michalce Poslední křížová výprava.
Začetl jsem se do příběhu, který mě zavedl do Žatce roku 1421, do časů, kdy město čelilo křižáckému vojsku. Pak mě zavolala vnučka, abych jí otevřel garáž. Potřebovala si vzít kolo. Knihu jsem odložil a odběhl.
Když jsem se vrátil, manželka si právě prohlížela můj rozečtený výtisk.
„Co to čteš za titul – Jana Michalcová: KOLONA? Ty přece Janu znáš. Jaké to je?“
„Ale to si pleteš. Já čtu Poslední křížovou výpravu,“ Libora namítl jsem.
Chvíli jsme na sebe nechápavě hleděli. Pak nám to došlo a rozesmáli jsme se.
Stačilo publikaci otočit.
Na jedné straně Poslední křížová výprava od Libora Michalce, na druhé KOLONA od Jany Michalcové. Jedna publikace, dva tituly, dva příběhy.
Přesně ten druh nápadu, o kterém mluvil můj táta.
S úsměvem jsem se pustil do čtení i druhého příběhu.
Jana Michalcová: KOLONA
Co všechno se může odehrávat v životech lidí, kteří uvíznou v dopravní koloně?
Jana Michalcová ve své Koloně rozehrává příběhy lidí, kteří se ocitli na jednom místě, aniž by o to stáli. Každý má své starosti, radosti i tajemství. Z obyčejné dopravní situace se stává prostor, v němž se potkávají různé lidské osudy.
Kolona tak není jen řadou aut, která se nemohou pohnout z místa. Je i obrazem našeho světa, v němž se každý někam žene, a přesto toho o lidech kolem sebe často víme tak málo.
Libor Michalec: Poslední křížová výprava
Libor Michalec naopak čtenáře zavádí do Žatce ve dvou časových rovinách – na současné slavnosti chmele a do roku 1421, kdy město čelilo křižáckému vojsku.
Hlavní hrdina Matěj Jordán se ocitá v časové smyčce, která ho opakovaně vrací do husitského středověku. Historické události se tu prolínají s fantazií, dobrodružstvím a osobními vztahy.
Libor propojuje historické události s fantazií a cestováním časem způsobem, který mě vtáhl do příběhu. Nedivím se proto, že za tuto novelu získal druhé místo v kategorii novela v Ceně Karla Čapka za rok 2025.
Nápad, který stojí za to
Jana a Libor zvolili každý jinou cestu. Jana propojuje lidské osudy v současnosti, Libor otevírá dveře do historie a světa fantazie. Oba mě ale přesvědčili, že za dobrým nápadem stojí i dobré psaní.
Jano a Libore, děkuji za příjemné čtení i za nápad, který mě pobavil.
A na závěr slova z vaší publikace, pod která se rád podepíšu:
„Časové smyčky spoluvytvářejí dějiny.“
